Máte za sebou dost náročné období…
Hned po maturitě jsem letěla do Rigy, kde jsme vystupovali se zpěvákem Yungbludem. A rovnou z Rigy jsem letěla do Prahy dělat předskokanku skupině Imagine Dragons.
Dá se říci, že jen během posledních týdnů vás vidělo naživo vystupovat přes 200 000 lidí, je to tak?
Já to raději ani nepočítám, abych se nevystresovala. Ale je to dost možné.
Máte za sebou maturitu. Byl pro vás větší stres obří publikum nebo maturitní komise?
Maturita! Na sto procent. Maturity jsem se bála celý život.
Kde jste studovala?
V Bratislavě. Obor Sociálně výchovný pracovník.
Předpokládáte, že se tomu někdy budete věnovat?
Absolutně ne. Mně by to ani nešlo. Tam se pracuje s lidmi. A já jako introvert…
Proto jste často na pódiu před lidmi, kterých jsou tisíce?
To je něco jiného. Tam něco vyprávím svými písničkami. A moje písničky jsou vlastně můj život. Nevím, jestli bych byla dobrá v tom například pomáhat dětem. Já děti moc nemusím. (smích) A navíc sama nevím, co dělám.
Skandál s vyhazovem, říká o polském vystoupení s duhovou vlajkou zpěvačka |
Vystupovat na stejném pódiu s Imagine Dragons a Yungbludem, byl to váš splněný dětský sen? A došlo vůbec na osobní shledání?
Je to je to takový „full circle moment“, příběh. S Imagine jsme se osobně nesetkali. Ale z toho, co jsem pochopila mají pojistku, že se nesmí potkávat s jinými lidmi, aby nehrozilo, že onemocní a budou muset kvůli tomu rušit někde koncert. Ale s Yungbludem jsem se setkala a s ním se ještě uvidím. Jedeme na tour do Austrálie, takže tam bude ještě času dost.
Kolik času strávíte v Austrálii?
Asi deset dní. Poslední koncert je 29. června.
Červen je Pride Month, tedy období, kdy si v Česku i v mnoha zemích světa připomínáme boj za lidská práva LGBTQIA+ komunity. Jak ho trávíte coby umělkyně patřící do této komunity?
O těchto věcech se stále bavím. Zase chci nasdílet nějaké podpůrné příspěvky, to je samozřejmé. V publiku na koncertech často vidím i lidi s duhovými vlajkami. Snažím se s komunitou co nejvíce komunikovat i online.
A co nějaká vystoupení v Polsku?
Jsem teď „vybookovaná“ do konce měsíce. Budu měsíc v Anglii v Londýně a chci tam zajít do nějakých LGBTQIA+ barů, podívat se možná na nějaké show. Mám kamarádky, co to tam znají, takže budou vědět, kam.
Víte, proč jsem narážel na to Polsko? Proslavila jste se mimo jiné tím, že jste tam v živém vysílání vytáhla duhovou vlajku.
Ano, to už bude pomalu rok, což je dost crazy. Ten rok utekl, ale vrátila jsem se v červnu do Varšavy na jeden koncert se skupinou My Chemical Romance.
Hledala jsem prince a našla princeznu, pochlubila se láskou Rebel Wilsonová |
Co vaše ambice? Předsevzala jste si něco konkrétního, co chcete dokázat nebo tomu necháváte volný průběh? Přichází to samo?
Já tomu radši nechávám volný průběh. Jsou věci, co bych chtěla dokázat, ale nechci si na to dávat časový limit, protože nechci sama sebe zklamat. Plus mám taky pocit, že když na to časový limit nedáte, tak se to možná stane dřív, než kdybyste si na to ten limit dali.
Dostanete se do pomyslného transu, když jdete na pódium? Jak motivujete sebe sama k tomu nejlepšímu výkonu?
Vůbec nevím, co se děje po celou dobu, co jsem na pódiu. Ani nevím, co říkám. Kdybych nad tím přemýšlela dopředu, tak bych se zbytečně vystresovala.
Nekouká na vás občas v zrcadle vaše alter ego?
Nemyslím si. Myslím, že jsem dost autentická. Jen na pódiu musím být víc ukecaná, než jsem obvykle. Kdybych se bavila s někým jen tak na ulici, asi bych byla víc tichá a v klidu, než na pódiu, kde to musím „vyhajpovat“.
Co maximalizuje váš výkon na pódiu? Dobré jídlo, drinky nebo sex?
Snažím se mít vždycky kamarády v backstage, abych měla takový ten „chill“ a příjemnou atmosféru před vystoupením. Též nechci, aby se mnou někdo mluvil minimálně patnáct minut, než vyjdu na pódium. Ať se mě nikdo na nic neptá. Když je až moc hluku, jdu někam do izolovaného kouta a se sluchátky si tam ještě chvíli naposlouchávám písničky. Snažím se být v klidu, urovnat si mysl a potom jdu na stage.
VIDEO: Karin Ann – I’m a loser (2021):