Nasadili mu zelené kontaktní čočky, vlasy obarvili na platinovou blond a proměna v Emila byla hotová. Lukáš Příkazký se dokonce odnaučil i mrkat. „Já si dělal rešerše, abych věděl, kam až to s těmi androidy pokročilo a zdaleka nejsou tak dokonalí. A právě na tom mrkání jde poznat, když mají nějaký problém,“ vysvětluje herec. Emilem se mu splnilo další přání: „Odjakživa jsem chtěl hrát někoho takového, takže jsem na nabídku řekl hned ano.“
Kostel mám dnes spíš už v sobě, říká herec Lukáš Příkazký |
Když ho pak obarvovali na platinovou blond, v duchu vzpomínal na svoji manželku. „Vždycky jsem se divil, že tráví u kadeřníka tolik času, ale teď už tomu rozumím a všem ženám se omlouvám. Protože ta procedura je opravdu dlouhá. Nejprve mi vlasy odbarvili a já si myslel, že už je to hotový, přitom jsme byli sotva v půlce, protože pak na to šla ještě barva.“
Děj seriálu se odehrává na detektivním oddělení, kde Janovi Dolanskému coby vyšetřovateli Vaškovi Prchalovi, odejde do důchodu kolega. Čeká, že mu přidělí někoho mladšího, ale dostane jako experiment umělou inteligenci. „Jsem normálně chytrý, jak to tak umělá inteligence má. Ale problém je v tom, že jsem prototyp a s tím přicházejí problémy. A ty jsou v osmi dílech různé,“ prozrazuje Příkazký.
„Emil má v sobě zabudovaný detektor lži, všechno, co si dokážete představit, ale stejně to nikdy nebude ono. Nahradit člověka umělou inteligencí není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát.“
Sám má na umělou inteligenci dvojí pohled. „Myslím, že se dost podceňuje. Ať se dál vyvíjí, ale měla by s tím jít souběžně i legislativa. Hlavně ohledně autorský práv. Protože než se nadějeme, bude se s ní někdo soudit. Přitom soudce nebude mít podle čeho rozhodovat, protože na to nebude mít žádný mustr. Teď nemluvím o vizuálních záležitostech, ale o audio, protože tam je to už hodně daleko. Myslím, že by se to mělo dostat i do nějakých školních osnov, aby děti od malička chápaly, jak s tím pracovat.“
Podobný názor má i Jan Dolanský: „Po internetu už běží různé věci, které jsou našimi hlasy nadabované. Je to ve formě legračních krátkých videí, ale i to už není v pořádku. Samozřejmě jsem kontaktoval právníky, ale ono by to chtělo celoplošné řešení. Pár lidí, kteří se rozhodnou se proti tomu bránit, nezmůže nic,“ míní Dolanský.
Jan Dolanský (Praha, 11. dubna 2024)
„A myslím, že to celé povede spíš k tomu, že si lidé míň a míň budou věřit. Spoustu věcí budou muset řešit z očí do očí, protože po telefonu nebo po skypu už nebudou vědět, jestli opravdu jednají s člověkem,“ dodává.
Sám moc technickým vymoženostem neholduje. „Umělou inteligenci nemám doma žádnou. Ale já nemám ani televizi. Pořád žiju ten starý způsob života a z hlediska mladé generace jsem trochu zaspal. Používám samozřejmě počítač a internet, internetové bankovnictví, protože jinak to nejde, ale snažím se tomu trošku bránit. Na sociálních sítích jsem minimálně, spíš je spravuje někdo jiný než já. Ale moje děti už jsou jinde a já jim v tom nebráním. To je jejich svět, ne můj. Ten můj je na zahradě s rajčaty,“ popisuje Dolanský.
Tátu mám nejraději ve filmu, kde hrál vraha, říká syn Dolanského a Vlasákové |
S týmem ze seriálu se mu pracuje dobře. Nová kolegyně Kateřina Kráľovská Steinerová se s ním seznámila větou: „Já jsem vaše milenka, budete mi líbat nohy.“ Dolanský jí na to odpověděl: „Nebo vy mně? Můžeme si je líbat navzájem,“ a pak navrhl herečce tykání. Pohoda na place je pro něj důležitá. „Chci dělat s lidmi, které mám rád, baví mě to s nimi. Abych nemusel být v nějaké konfrontaci a konfliktu. To je pro mě úplně to první, když přemýšlím, jestli nějakou práci vezmu, nebo ne,“ řekl Jan Dolanský.