„Jak rád říkám, fanoušci mi připravili krásný večer, za který moc děkuju,“ zavzpomínal na slavnostní udílení Českého slavíka Marek Ztracený s tím, že o pár hlasů se nejspíš postarala i jeho maminka. „Slyšel jsem, že byl rekordní počet hlasů.“
Pokusil se také vysvětlit nedorozumění týkající se údajného ukončení své kariéry. „Vyhlásil jsem takový svůj životní koncert na stadionu a dopsal jsem k tomu krátkou větu, že to bude na nějakou dobu náš poslední veřejný koncert. A pak jsem si sednul asi za hodinu ke zprávám, kde bylo něco o Rusku, pak o Ukrajině a třetí zpráva byla: Marek Ztracený ukončil kariéru,“ řekl.
„Seděl jsem tam já, můj syn a moje partnerka, já jsem seděl uprostřed, takže se na mě oba zděšeně otočili… Pak jsem zadal do Googlu svoje jméno a ve všech bulvárních plátcích, a nejen tam, byl titulek, že jsem ukončil kariéru a že poslední koncert bude v Edenu,“ dodal.
Nad celou kauzou se zpěvák sice nakonec víceméně pousmál, ale trochu ho děsí představa, že by se takhle informovalo o důležitých věcech. „Byl jsem naštvaný, i když jsem se rozhodl s tím nebojovat. Ale potom, když se ten první koncert na fotbalovém stadionu vyprodal za hodinu, jsem se přestal trochu zlobit. A nakonec jsou koncerty tři,“ řekl.
Nyní pro změnu tedy čelí podezření, že to byl z jeho strany promyšlený marketingový tah. „Rád vysvětluju, že můj marketingový tým jsem já mezi osmou večer, kdy jde můj syn spát, a devátou, kdy usnu u televize… takže opravdu nemám velký tým a moc na tom nemakám,“ prozradil.
Konec jsem neoznámil, čekají nás velké věci, slíbil Ztracený nad Slavíkem |
V souvislosti s cenou Český slavík mají někteří lidé tendenci Marka Ztraceného srovnávat s Karlem Gottem, což se mu také úplně nelíbí. „Tam jsem nikdy nemířil. Každý mě s ním srovnává, ale to jsem nechtěl. Nemám na to, jako nikdo v téhle republice, ani na světě, protože Karel byl prostě jedinečný. Každopádně jsem z toho srovnávání už trochu ztracený!“ přiznal.
Marek Ztracený, vlastním jménem Miroslav Slodičák, také pyšně připomenul své rodné šumavské městečko Železnou Rudu a zavzpomínal na divoké doby devadesátých let, kdy bylo město plné bordelů. A kdy prý nebylo kam jít. Jako dospívající měl na výběr, jestli do lesa, nebo do bordelu. „Teď už se tam jezdí jen na ta jezera,“ uzavřel s tím, že má radost, že celá republika má k Šumavě moc hezký vztah. „Dokonce tam děláme za odměnu za úklid koncerty.“
13. listopadu 2022 |