Jste milovníkem talkshow?
(smích) Občas, když je to vtipné, tak jo. Samozřejmě, talkshow jsou dobrý, protože se tam člověk hodně dozví, lidi to v televizích baví.
V showbyznysu figurujete několik dekád. Změnily se ty otázky v televizních pořadech v tom, že jsou nyní více na tělo?
Jak od koho a podle toho, u koho jste. S Honzou Dědkem dělám poprvé a vůbec nevím, na co se mě bude ptát, protože nějak jsem to z něj nebyl schopný vypáčit. Takže uvidíme, ale doufám, že to bude v pohodě.
Byl jste jedním z hostů na premiéře dokumentu o Karlu Gottovi. Co to ve vás zanechalo za pocity?
Ty pocity jsou trošičku smíšené, protože Karla si pamatujeme jako veselého člověka, vtipného, byla s ním strašná zábava. Teď jsou tam některé záběry, kde je to smutné. Ale to je samozřejmě život. Mně se ten film tedy moc líbil. Musím říct, že je skvěle sestříhaný i zrežírovaný. Vůbec celý ten koncept se mi moc líbil a Karel je tam skvělý. Je úžasné, jak si Ivanka s Karlem a holčičkami pustili do rodiny a do soukromí kameru, což teda klobouk dolů. No a nakonec z toho vzešel pěkný film. Na to, že má skoro dvě hodiny to rychle uteklo.
V podobném dokumentárním projektu jsme mohli vidět i vás, kde jste nechal nahlédnout do svého soukromí. Bylo to hodně intimní, pustit si kamery do života?
Vždycky je to trošičku o tom, že to soukromí musíte otevřít, protože fanoušci a ti, kteří vás sledují, se zajímají o to, jak žijete. Je až tolik nezajímají písničky, nebo co zpíváte, ale soukromí. Takže určitě je dobré občas pustit kamery do soukromí, ale jak říkám, všechno s mírou.
Michal David a jeho manželka Marcela (Praha, 4. října 2021)
Zaznamenal jsem, že i vy máte nemovitost v okolí La Palmy, kde řádila láva. Jak to dopadlo?
Dopadlo to tak, že zatím se na Tenerife neděje vůbec nic. Všechno je v pohodě, protože to je na Palmě, což je nějakých dvě stě kilometrů od nás, jiný ostrov, tak nás se to tolik nedotýká. Máme tam také jednu činnou sopku Teide, ale ta je v pohodě, čtyřicet kilometrů od nás. Myslím, že u nás se nebude dít vůbec nic.
Jste člověk, který si rád dopřeje kvalitní věci. Naučil vás covid šetřit?
Šetřit mě asi naučil, protože jsme v zásadě nemohli nic dělat. Ale na druhou stranu mě taky naučil si odpočinout. Nechci říct, že jsem uvítal covid, ale spíš tu možnost, že jsem si odpočinul po těch pětačtyřiceti letech práce, kdy jsem se moc za tu dobu nezastavil. Ten rok jsem nějak odpočíval a nabral jsem spoustu energie, síly a teď mám zase strašnou chuť pracovat.
V 7 pádech je s vámi hostem také Ian Anderson z kapely Jethro Tull. V době, kdy jste začínal, byl rock a pop znepřátelený terén. Teď se to již srovnalo. Jak to vnímáte?
Tak pozor, já jsem ve čtrnácti letech začínal s bigbítem. Hrál jsem s Alešem Brichtou a s Jakubem Smolíkem jsme měli takovou kapelu a hráli jsme na Budějárně ve skleníku. Tak jsme tomu říkali. Hráli jsme bigbít, Purply, Slady, Sweety, Black Sabbath a taky Jethro Tull. Takže se určitě na Iana Andersona těším, protože je to pro mě taky zase zajímavé potkat se s takovýmhle člověkem, kterého jsem hrával, když mi bylo čtrnáct.
Michal David na archivním snímku
Ale vyhrocených situací jste si již užil před pádem železné opony.
To myslím, že bylo dobou. Všimněte si, že ono to bylo asi víceméně jen u nás, protože já jsem to tedy nepociťoval nikde ve světě. Ať je to Amerika, nebo nějaká Itálie, tak tam se nikdy neřešilo, jestli ten hraje bigbít a ten hraje pop, klasiku. To „S tím já hrát nebudu,“ tam nikdy nebylo. To bylo jenom u nás.
Inspiraci pro svou tvorbu jste hodně sbíral v Itálii. Kolik maxisinglů a singlů doma máte?
(smích) No tak mám určitě singly, vinyly. Ono se prodalo dohromady asi šestnáct milionů všeho, takže já teď nevím, co mi v tuhle chvíli chybí, nebo nechybí. Ale spoustu vinylových desek mám, taky gramofon, takže občas si i něco pustím. Ale nejen moje. Mám právě i vinylové desky cizích interpretů, takže si rád pustím třeba i jazz.
KOMENTÁŘ: Michal David se má dobře. A ještě to národu klidně ukáže |
Když se řekne Michal David, tak si nejeden člověk představí, že máte doma rozhodně celou místnost vyskládanou deskami a cédéčky. Není tomu tak?
Tak jo, mám tam i spoustu fotek. Nejenom s muzikanty a zpěváky, ale i se sportovci jako Roger Federer, Novak Djokovic, s našimi tenisty, hokejisty, fotbalisty. Je hezké, když se člověk potká s těmi lidmi a má s nimi vzpomínku. Mám s nimi spoustu fotek pověšených ve studiu, i doma v pracovně, protože si myslím, že je dobré poznávat lidi a trošičku být takový akční. Nemám rád moc sedět doma a nic nedělat.
Uvědomuje si váš vnuk, s kým vším jeho děda byl, když ho provedete kolem fotek?
Asi jo. Sebastián je chytrý kluk a myslím si, že ví, koho má za dědu. Ale nějak se tím moc nezabývá a je dobrý v tom, že se nijak moc ničím nechlubí a že je takový při zemi.
Protože děda se taky nechvástá.
Tak já to taky nemám rád.
1. listopadu 2021 |