Uvádíte na trh svoji první knížku. Jmenuje se Nadělení. Co je ve vašem životě to pomyslné nadělení?
Celkově je těch věcí hodně. Narodil jsem se do rodiny, která má pohřební službu, to s člověkem trošku zamává. (smích) Našel jsem si kluka a žiju na zámku. Když se všechno dohromady sečte, tak to pořádný nadělení udělá. Ale i dneska jsem jich už udělal spoustu. Spal jsem dnes v hotelu, abych tady stihl všechny povinnosti a málem jsem podpálil hotel žehličkou. Je vidět, že můj život už asi prostě je tak strašně ovlivněnej zámkem a tím středověkem, kterým žijeme, že pro ten normální život jsem nadělení!
Když to generalizujeme, co do vašeho života přinesl Matěj Stropnický?
Jsem moc rád, že ho mám. Změnil se mi s ním úplně život. Už spolu budeme šestým rokem. Vnesl mi do života strašnou spoustu dobrodružství. A hlavně si myslím, že už spolu všechno vydržíme. Protože těch šest let se nemusí zdát jako úplně dlouhá doba, ale my jsme si koupili zámek po roce, kdy jsme spolu chodili! To nikdy nedělejte.
Proč?
Protože až sundáte ty růžové brýle, dojde vám, že prostě žijete najednou v baráku, kterej nemá teplou vodu, a podobně. Přežili jsme spolu i spoustu volebních kampaní, spoustu premiér, což je mimochodem opravdu stejný ošvih jako volební kampaně. Myslím si, že náš vztah je strašně silnej. Jsem rád, že jsem jeden z těch, kterej poznal tu lásku, o které všichni sníme.
Už je ten váš život na zámku šlechtický, nebo to je pořád zčásti noční můra?
Přijeďte se podívat. Bavilo mě, když nám na začátku všichni říkali, že jsme zámečtí pánové. Připadal jsem si jako cokoliv, ale jako zámecký pán rozhodně ne. Jdeme postupně. Během doby, kdy jsme tam teď měli ubytované ukrajinské rodiny, jsme museli pár věcí na zámku dovybavit. Tím pádem už třeba teď máme ledničku, což je super. Ta předtím na zámku nebyla, byla tam kaple. Já jsem pořád říkal, že máme 28 + kk. A to kk nebyl kuchyňský kout, ale kaple a kryt. Tak to už se teď trošku zlepšuje (smích). Ale do toho šlechtického života máme ještě daleko.
Stropnický s přítelem koupili zámek. Zachráníme kulturní dědictví, říkají |
Nedá mi to nezeptat se. Účinkoval jste ve Výměně manželek. Myslíte si, poté, co jste reflektoval všechny reakce, že to byl váš velký a patrný přínos české gay komunitě?
Já doufám. Na to, jaká Výměna manželek mohla být průšvih, tak si myslím, že to dopadlo moc dobře. Měl jsem velkou radost z toho, že v době, kdy ten díl s námi vysílali, se zrovna ve Sněmovně probíral zákon, kde se mluvilo o pěstounské péči pro stejnopohlavní páry. Možná i vlivem toho, že to spousta lidí viděla a viděli, jakým způsobem žijeme, tak tenkrát ten zákon prošel do druhého čtení. Holt tenkrát úplně nevyšel, ale musíme jít pořád správným příkladem. To je mimochodem jedna z věcí v té mojí knížce Nadělení, o který píšu. O tom, jak jsme se třeba s mým mužem snažili o adopci, což... Ať si to všichni přečtou.
Jak byste z vašeho pohledu reflektoval momentální situaci pro gaye v Čechách?
Ptáte se mě týden po tom, kdy jsem v Bratislavě hrál představení Kdo zabil mého otce, které je o homofobii. Hráli jsme ho tam v den, kdy probíhalo rozloučení s obětmi vraždy, která se stala na Slovensku. Bylo to strašně silné. Předtím jsem měl dlouho pocit, že hra o homofobii není potřebná. Když se podívám na dnešní mladou generaci, na šestnáctileté a sedmnáctileté děti, které řeší spoustu různých pohlaví a vlastně už je asi úplně každému šumák, jestli je někdo gay nebo není.. Ale když jsem na Slovensku viděl, jak na to ty lidi reagují, byl to velmi silný zážitek. Myslím si, že pořád ještě nejsme tam, kde bychom chtěli být.
Jinakost u rostlin společnost obdivuje, u lidí nenávidí, říká herec Krejčík |
Na závěr trochu veseleji. Jakou kapitolu z vaší knihy máte nejraději? Nebo jaká vás dokáže opakovaně rozesmát?
Já mám nejradši kapitolu, ve které jsme koupili zámek. Ten zámek má ještě velký sedmihektarový zámecký park. Můj muž pojal představu, že bychom v něm měli chovat nějaká zvířata. A vymyslel, že tam budeme chovat soby a že vrátíme soba evropského nebo soba polárního do Evropy. A chvilku to myslel vážně. Když jsem to psal, zpětně jsem si to uvědomoval a říkal jsem si: „Pane bože, já teda opravdu musím mít ty růžové brejle čtvery, že jsem tohle neviděl a neřekl jsem, že to je hovadina!“ Tak to je moje oblíbená kapitola. Skončilo to oslem, takže dobrý.
Spousta lidí neví, jak to na zámku chodí. Máte majordoma, máte zahradnici, kuchařku a pokojskou?
Máme a všechno to děláme my s Matesem (smích). Takže asi tak. Máme tam jednoho pána, který nám teď s některými věcmi pomáhá. Ale jinak se snažíme všechno dělat sami.
Je to váš sen? V určitý moment života tam mít všechny tyto lidi?
Já jsem si představoval, když mi můj kluk řekl, že budeme kupovat zámek, že budu ležet někde na baldachýnu, budu jíst makronky, budu mít velkou paruku a všechno mi bude jedno. Nebuďte domýšliví, nevyplácí se to!