Máte v průběhu těhotenství extrémně časté střídání nálad a různé výkyvy, kvůli kterým je pak pro partnera někdy složitější trávit čas po vašem boku?
Je to tak. Prvních pět měsíců jsem byla na pěst. Bohužel to schytával nejvíc můj partner, protože byl nejčastěji poblíž. Ale když jsem třeba jela s rodiči na dovolenou, dostávali celých deset dní čočku i oni. Naštěstí jsou ty doby za námi a já jsem teď největší zlatíčko pod sluncem. Uznávám, že to pro partnera musely být krušné časy. Pořád jsem hledala, co by mi vadilo, a když jsem nenašla nic konkrétního, seřvala jsem ho třeba aspoň, ať nestojí tak blízko! Vzápětí jsem ale zpravidla začala brečet, že je mi líto, jak se k němu chovám. Mám ale po svém boku úžasného muže, který věděl, že to nejsem já, ale ten „Venom“ ve mně. (smích)
Zmínila jste, že u porodu vám bude oporou váš partner. Byl to jeho nápad, nebo jste s tou myšlenkou přišla spíš vy a on souhlasil?
Já mám pocit, že to byla pro oba tak samozřejmá věc, že jsme se o tom snad ani nebavili a bylo jasné, že u porodu bude. Martin je hodně láskyplná, pečující a podporující povaha. A vedle toho se na miminko obrovsky těšíme, takže u toho chce zkrátka být.
Absolvovali jste společně předporodní kurz…
Za sebe bych to doporučila všemi deseti všem nastávajícím rodičům. Zvlášť ten konkrétní kurz od holek z Porod je krásný, na kterém jsme byli. Ale jsem si také vědomá toho, jak je všechno individuální a že každému vyhovuje něco jiného a pro někoho to třeba není. Nerada se zahlcuji množstvím informací, ale ty důležité mít chci a potřebuji. Předporodní kurz je pro mě přesně takovým zdrojem, kde je dostanu.
V dnešní době už si žena může porod zpříjemnit spoustou technik. Může ho naplno prožít a vědět, že může odmítnout jakékoli urychlení nabízené zdravotním personálem. Nebo také o co naopak požádat, to pro mě bylo hodně důležité zjištění. Navíc mám pocit, že kurz i tak nějak „zhezčil“ a zintenzivnil naše pouto s partnerem.
Plánujete domácí porod, nebo chcete přivést dítě na svět raději v porodnici?
Plánuji rodit v porodnici v Rakovníku. Je více nakloněna přirozeným porodům. Nechávají porodu přirozené tempo, neprovádějí nástřih, nechávají dotepat krev v pupečníkové šňůře, nechávají dítě první dvě hodiny u matky na hrudi a tak dále. Přemýšlela jsem i o domácím porodu, ale nějaký ten pocit „co kdyby náhodou“ v sobě pořád mám. Možná i zakódovaný z názorů společnosti, které člověk okolo sebe stále slyší.
Pro spoustu lidí jsou matky rodící doma poloviční vrazi. Je ale důležité si uvědomit, že žádná porodní asistentka či dula neriskuje jediné procento nějakého rizika a do deseti minut může být matka při nějakých komplikacích převezena do nemocnice. Mě naopak vždycky děsily spíš scénáře toho, co se může stát, když chce doktor porod urychlit.
Pfauserová o konci krátkého manželství: Nevyšlo nám to, ale život jde dál |
Jste tedy velkou zastánkyní přirozeného porodu…
Rozhodně přirozeného porodu a právě třeba i porodu do vody, ta představa je mi příjemná. Nechci ale tvrdit, že bych nikdy nepřistoupila na císařský řez, pokud by mi to bylo z lékařského hlediska doporučováno. Chápu to, že se bavíme o trendu ho podstoupit, i když je vše v pořádku a raději to „všechno zaspat“. Tomu moc nerozumím. Věřím v sílu a moudrost přírody, která to vymyslela takto a měla k tomu svůj důvod. Nicméně je to opět každého věc.
Cvičíte v těhotenství?
Než jsem otěhotněla, byla jsem hodně aktivní. Z velké části jsem samozřejmě ubrala, ale dostatek pohybu mám stále. Chodím na dlouhé procházky, túry, plavu, chodím na jógu pro těhotné i „normální“, a dokonce stále běhám. A pokud to půjde, budu běhat až do porodu. Pomaleji, kratší vzdálenosti a stále si hlídat tepovku 140, ale přestat s tím nechci. Dozvěděla jsem se, že bych pak dokonce měla mít snadnější porod i rekonvalescenci po něm. Šestinedělí ale poctivě proležím.
Měla jste v průběhu těhotenství nějaké opravdu nečekané chutě?
Žádné těhotenské chutě jsem neměla. Měla jsem větší chuť na ovoce a sladké (v takových případech se říká, že se narodí holka), ale třeba kombinace jako hranolky s čokoládou a podobně jsem nejedla. Zatím jsem přibrala deset kilogramů.
Některé maminky mě kvůli Řachandě nenávidí, přiznává herečka Pfauserová |
Používáte různé mobilní aplikace určené vyloženě pro těhotné?
Kamarádka mi doporučila Těhotenství+. Líbila se mi, takže jsem ani jinou nehledala. Líbí se mi různé články, které jsou zde přidávány podle období, v jakém se zrovna nacházíte. Najdete tu, na jaká vyšetření se můžete objednat, různé nákupní seznamy, vidíte model miminka, jak je asi zrovna velké a jak vypadá. Nebo zde najdete i srovnání velikosti podle ovoce, dezertu nebo zvířátka. Já mám třeba zrovna tykev, bonboniéru nebo štěně.
Na ÓČKU běží momentálně váš pořad V JINÁČI, který může být všem nastávajícím rodičům velkým pomocníkem. Jakým konkrétním tématům se tam věnujete?
Je to šest dílů, ve kterých mapuji věci, které zajímaly mě osobně, a hlavně ty, o kterých mám informace. Také je to propojené s mým osobním příběhem. Vyprávím, jak jsem otěhotněla, jak dlouho jsme se snažili, co nakonec pomohlo, jak probíhaly první měsíce těhotenství, jak jsem dělala „gender reveal party, tedy odhalení pohlaví dítěte…“
Ale dávám tam i různé tipy co zařadit do jídelníčku, jak je důležité zůstat sama sebou a myslet i na své potřeby, nezapomínat na partnera a tak podobně. Je to taková pětiminutovka, ze které si buď něco vezmete nebo ne. Ale věřím, že je to moc milý zábavný formát. Za kamerou stojí navíc můj kamarád Adam Rut, který má dvě děti a spoustu rad mi sám také dal. Máme to rádi.