Během svého dvouletého působení v Praze už jste zažil několik velkých krizí: končící pandemii covidu, útok Ruska na Ukrajinu a související energetickou a surovinovou krizi, nyní tvrdé boje mezi Izraelem a Palestinou. Která pro vás byla nebo je nejtěžší?
Zejména pandemie pro mě osobně byla velmi obtížným obdobím. Musel jsem dbát na zdraví kolegů a zároveň zajistit plynulý chod ambasády. Každé ráno jsem dostával zprávy o tom, kolik z nich je aktuálně nemocných nebo pozitivních, a pracovat za těchto okolností nebylo příjemné. Z profesního hlediska byly nejobtížnějším momentem první měsíce po ruském vpádu na Ukrajinu, kdy v Česku panovala velká nedůvěra směrem k Německu a naší politice. A co se týče útoku hnutí Hamás na Izrael, tak to mě zasáhlo i na osobní úrovni. Mám v Izraeli řadu dobrých přátel, k zemi mě pojí krásné vzpomínky, a když vidím cynické a kruté počínání Hamásu, těchto barbarů, je to pro mě skutečně těžký šok.
Žádný plán B pro Ukrajinu nepřipadá v úvahu. Ano, únava z války je běžná a pochopitelná věc, ale stále jde o bezpečnost nás všech a na to nesmíme zapomínat.