Pøedseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat promlouvá ke...

Předseda Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat promlouvá ke shromáždění palestinských lídrů v Alžíru. (12. listopadu 1988) | foto: Profimedia.cz

Je to už pětatřicet let a mír v nedohlednu. Jak Palestinci vyhlásili svůj stát

  • 52
Před pětatřiceti lety, 15. listopadu 1988, na mimořádném zasedání Palestinské národní rady v Alžíru vyhlásili nezávislý palestinský stát. Ten měl zahrnovat Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu, jak oznámil předseda výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat. Izraelsko-palestinský konflikt, jenž trvá od roku 1948, tím ovšem neskončil.

Po nadějích, které představovaly mírové dohody z Osla nebo Memorandum z Wye River z 90. let, mírový proces prakticky skončil. V současné době jsou vztahy Izraele a Palestiny nejvyhrocenější v historii. Důvodem je brutální útok Hamásu z Pásma Gazy na jih Izraele ze 7. října, při němž zemřelo přes 1 200 lidí. Izrael odpověděl bombardováním Gazy a pozemní operací na severu Pásma.

V září 1993 byla podepsána historická mírová smlouva mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) o omezené palestinské autonomii a o vzájemném uznání (takzvaná dohoda Oslo I), která představovala naději na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu.

Ten trvá od roku 1948, kdy byl vyhlášen stát Izrael, který svou existenci musel obhájit v několika válkách. Dohoda o zásadách palestinské autonomie v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu představovala první vzájemnou dohodu mezi Izraelem a OOP. Izrael v ní uznal OOP jako legitimního reprezentanta palestinského lidu a OOP poprvé uznala právo Izraele na existenci.

Delegáti Palestinského národního výboru tancují u palestinské vlajky. (15. listopadu 1988)

Tato dohoda – a následné smlouvy – stanovila podmínky palestinské autonomie, nařídila stažení izraelských sil z částí okupovaných palestinských území, rozdělila Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy do tří oblastí a dala Palestincům poprvé v historii možnost řídit samostatně své záležitosti. Poté měl být projednán konečný status palestinských území, což se ovšem dosud nestalo.

Historička: Islám zprvu neměl roli. Hamás využívá civilisty jako rukojmí

Následovaly další dohody, v roce 1995 kupříkladu Dohoda o rozšíření palestinské autonomie na západním břehu Jordánu (takzvané Oslo II.) či o tři roky později Memorandum z Wye River o rozšíření palestinské autonomie výměnou za bezpečnostní záruky Izraeli.

Mírový proces prakticky skončil po neúspěšném summitu v Camp Davidu v červenci 2000. Summitu, který trval patnáct dní, se zúčastnili Jásir Arafat a izraelský premiér Ehud Barak. Hlavními body jednání byly svrchovanost nad východním Jeruzalémem, osud židovských osadníků na palestinském území, návrat palestinských uprchlíků do domovů a vytyčení hranic palestinského státu. Rozhovory ztroskotaly na otázce svrchovanosti nad východním Jeruzalémem.

Arafatův bodyguard uvízl v Gaze. I stoka v Íránu je lepší než tohle, říká

Izrael se v srpnu 2005 stáhl ze všech jednadvaceti osad v Pásmu Gazy, čímž po osmatřiceti letech skončila okupace území, které bylo obsazeno ve válce v roce 1967. Pásmo pak v červnu 2007 ovládlo palestinské radikální hnutí Hamás, které vyhnalo násilím z Gazy Palestinskou samosprávu prezidenta Mahmúda Abbáse.

Izrael ve válce

V posledních letech bylo patrné na jedné straně diplomatické a ekonomické sbližování Izraele a dalších arabských zemí („abrahámovské“ mírové dohody z podzimu 2020 či smlouva Izraele a Spojených arabských emirátů z loňského května o volném obchodu, historicky první obchodní smlouva podepsaná mezi Izraelem a nějakým arabským státem), na druhé straně eskalující násilná konfrontace mezi Izraelem a Palestinci na Západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě.

Vrátit do Gazy Fatah? Izrael nemá žádnou poválečnou strategii, varují USA

V posledních patnácti letech dochází k vojenským konfrontacím hlavně mezi Izraelem a Hamásem, které si vyžádaly tisíce mrtvých. Letos hnutí Hamás zaútočilo 7. října na Izrael pomocí raket, ale i pozemního a námořního výsadku. Jednalo se o největší masovou vraždu Židů od holokaustu. Přes 240 lidí členové radikálních skupin odvlekli do Pásma Gazy jako rukojmí.

Odvetné útoky, které Izrael vzápětí na Pásmo Gazy zahájil, podle nejnovějšího vyjádření palestinských úřadů spravovaných hnutím Hamás připravily o život přes 10 tisíc lidí. Počty není možné nezávisle ověřit. Kvůli eskalaci násilí se například Saúdská Arábie rozhodla přerušit rozhovory o možné normalizaci vztahů s Izraelem.

,