Navzdory tomu, že je prefektura Okinawa součástí japonského císařství, vladaři sem kvůli obavám z vyvolání povstání příliš nejezdí. Třeba na císaře Akihita, když prefekturu ještě jako korunní princ navštívil v roce 1975, komunističtí aktivisté zaútočili zápalnými lahvemi. Na Rjúkjú se znovu odvážil až o osmnáct let později.
Historie nezávislosti Rjúkjú, které se skládá z ostrovů Sakišima, Amami a Okinawa ležících v Tichém oceánu, sahá až na začátek patnáctého století. Království Rjúkjú od svého vzniku v roce 1429 podléhalo Číně, a to až do devatenáctého století, kdy se ho po oslabení čínského vlivu zmocnilo Japonsko.
„Anexe v roce 1879 byla nezákonná a nelze ji opodstatnit morálními důvody ani mezinárodním právem, protože lidé ani vláda na Rjúkjú nesouhlasili s připojením k Japonsku. Neexistuje žádná smlouva, která by potvrzovala předání vlády Japonsku,” píše ve své eseji „Okinawa je japonskou kolonií” profesor Jakusatu Matušima, spoluzakladatel akademické společnosti pro výzkum nezávislosti souostroví Rjúkjú.
Právě Matušima, který je výrazným zastáncem autonomie souostroví, se v únoru 2015 podle Middletona poprvé oficiálně obrátil na japonskou vládu s přímou žádostí, aby okamžitě ukončila kolonizaci Rjúkjú. Kromě toho zažádal také o originály tří smluv, které mělo království Rjúkjú údajně v 50. letech devatenáctého století uzavřít s USA, Francií a Nizozemskem. Jejich existence totiž podle Matušimy dokazuje, že bylo Rjúkjú v okamžiku anexe suverénním státem.
V rukou Japonců souostroví zůstalo až do americké invaze na konci druhé světové války. Podle geografa a novináře Nicka Middletona po sobě Američané na Rjúkjú zanechali hlavně zkázu. Čtyři měsíce trvající bitva o Okinawu byla největší obojživelnou operací války v Pacifiku. V bojích tu o život přišla více než třetina místních obyvatel, ztráty na obou stranách se nakonec vyšplhaly na 112 tisíc lidí.
Bitva o Okinawu se odehrála mezi březnem a červnem 1945:
Poválečná mírová smlouva počítala s tím, že Rjúkjú zůstane pod americkou správou. Ta na Okinawě začala zabírat půdu a budovat vojenskou základnu. Masové protesty obyvatel a japonské diplomatické úsilí však vedly k tomu, že se souostroví v roce 1972 navrátilo do japonských rukou a tentokrát pod názvem prefektura Okinawa. Americká základna stále zabírá asi pětinu ostrova.
Japonská vláda přítomnost Američanů na ostrovech dodnes podporuje, to se však snaží změnit místní obyvatelé, kteří si na konci září za nového guvernéra prefektury Okinawa zvolili Dennyho Tamakiho. Ten je pro vypsání referenda o přemístění americké letecké základny Futenma mimo území prefektury.
Rjúkjú (Okinawa)Rozloha: 2 270 km² Počet obyvatel: 1 400 000 Rok vzniku: 1429 Místo vzniku: Tichý oceán Vlajka: žlutá, červená a bílá hvězda na modrých pruzích Měna: japonský jen |
Plánuje ho na příští rok. Japonská vláda v listopadu nicméně zahájila práce v zátoce Henoko na Okinawě, kam by se tato základna měla přesunout. A a to i přes odpor místních, kteří vidí autonomii jako jedinou možnost, jak se přítomnosti Američanů jednou pro vždy zbavit.
„Je to politováníhodné. Budu důsledně naléhat na ústřední vládu, aby upřímně vyslechla hlas Okinawy a přijala demokratický postoj. Měla by usilovat o urovnání sporu prostřednictvím dialogu, nikoli budovat stavbu,“ říká Tamaki, který se chce pokusit o jednání s japonským premiérem Šinzóem Abem.
Referendum sice nebude pro japonskou vládu závazné, podle Tamakiho však alespoň detailně ukáže názor obyvatel na americkou přítomnost v regionu, píše server listu Asahi. Guvernérův plán je o to zajímavější, že jeho otec je podle deníku The New York Times bývalý americký mariňák, který se po válce zamiloval do Japonky. Tamaki je tak vůbec prvním japonským guvernérem smíšené rasy.
Ostrovy se pyšní kulturními památkami i jedinečnou přírodou
Japonská vláda doposud nezávislost Rjúkjú neuznala, podle profesora Matušimy to však jeho obyvatelé ani nepotřebují, protože mají podle Mezinárodní konvence o občanských a politických právech nárok na sebeurčení.
A i přesto, že jejich země není oficiálně samostatná, mají hned několik verzí své vlajky. Prapor nezávislosti například vyobrazuje žlutou, červenou a bílou hvězdu na modrých pruzích. Obyvatelé souostroví mluví kromě japonštiny či čínštiny také rjúkjúskými jazyky, které se od sebe mohou na jednotlivých ostrovech lišit.
V někdejším království žijí převážně buddhisté a konfucianisté, místní však vyznávají i původní božstvo a mají hlubokou úctu ke svým předkům, se kterými rozmlouvají prostřednictvím duchů.
Země nezeměPo celém světě je řada států, republik, království a císařství, které na mapě nenajdete. Jejich vládci totiž vyhlásili nezávislost, kterou jejich mateřské země či zbytek světa neuznaly. Jaký je příběh zemí jako je Lakota, Seborga, Azavad nebo Bangsamoro? Nový seriál portálu iDNES.cz představí některé z nich. |
Hlavním městem prefektury je Nahá, která leží v jižní části největšího ostrova Okinawa. Ačkoli bylo město v průběhu druhé světové války prakticky celé srovnáno se zemí, nyní je politickým a ekonomickým centrem Rjúkjú a žije v něm 319 tisíc obyvatel.
V minulosti bylo také obchodní křižovatkou království. Mezi dominanty Nahy pak patří hrad Šuri, který je na seznamu světového dědictví UNESCO společně se slavnou vstupní branou Šureimon.
Vedle architektonických památek se může souostroví Rjúkjú pyšnit také svou jedinečnou přírodou, ve které žije množství endemitů, tedy rostlinných i živočišných druhů, které se nevyskytují nikde jinde na světě. Třeba létající liška či amámský králík. Na ostrovech žije také nespočet ptáků, plazů a obojživelníků. Souostroví lemují nádherné korálové útesy, které jsou na seznamu Světového fondu pro ochranu přírody.
Pták pojmenovaný Robin Jepang je jedním ze zdejších endemitů:
Matušima upozorňuje na to, že ačkoli jsou obyvatelé Rjúkjú občané Japonska, Japonci je neberou jako sobě rovné, ale jako cizince. „Japonsko se nikdy neomluvilo ani nám nenabídlo kompenzaci za likvidaci Rjúkjúanů, kteří se museli po anexi nuceně asimilovat,” vysvětluje Matušima.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„Dokud bude Okinawa součástí Japonska, americké vojenské základny nikdy nezmizí. Rjúkjúané musí využít svého práva na autonomii a začít vyjednávat s japonskou vládou o svém novém mezinárodním statusu. Je povinností OSN, aby podpořila obyvatele v osvobození od kolonialismu,“ prohlásil Matušima.
Pravděpodobnost, že by Japonsko v příštích letech umožnilo osamostatnění Rjúkjú, je velmi malá. Referendum o přesunutí americké vojenské základny je přesto prvním krokem k tomu, aby místní obyvatelé získali zpět alespoň část svého ztraceného území.