Bělehrad by měl nakoupit dvanáct víceúčelových stíhacích letounů z produkce francouzské společnosti Dassault Aviation, celková cena obchodu by se měla pohybovat kolem tří miliard eur. Kontrakt je podle informací The Financial Times už z devadesáti procent hotový, stačí dojednat finanční detaily.
„Očekává se, že bude podepsán během příštích dvou měsíců za přítomnosti prezidenta Francie,“ ohlásil srbský prezident Aleksandar Vučić po setkání s Emmanuelem Macronem. „Jsme odhodláni koupit nová letadla, která výrazně navýší naše bojové kapacity.“
Páteř srbského letectva dnes tvoří čtrnáct sovětských stíhaček MiG-29, jenže ty v příští dekádě dosáhnou konce své životnosti. Snaží se proto zajistit si hladký přechod na modernější technologie a francouzské stroje představují kvalitativní skok vpřed. Součástí kontraktu by měl být i výcvik posádek, údržba a rakety vzduch–vzduch.
Je to další krok k postupnému přechodu Srbska od závislosti na ruském zbrojním průmyslu, který v důsledku války na Ukrajině přichází o zahraniční trhy. Srbové před dvěma lety obdrželi čínský systém protivzdušné obrany FK-3, nakoupili francouzské protiletecké rakety Mistral nebo helikoptéry H125M od společnosti Airbus a dopravní letouny Casa C-295.
Ruský agent v srdci Bruselu. Srbský odborář tahal informace z europoslanců |
„Válka na Ukrajině diverzifikaci jen urychlila. Dřív jsme spoléhali na sovětskou technologii a stále toto vybavení musíme udržovat v chodu. Ale z geopolitických příčin je dnes neudržitelné nakupovat dál od Ruska. I kdybychom chtěli,“ poukázal pro The Financial Times nejmenovaný srbský představitel na fakt, že ruský vojensko-průmyslový komplex musí především nahrazovat ztráty na frontě.
Dohoda o rafalech je výsledkem diplomatické ofenzivy Emmanuela Macrona, který se v posledních měsících snaží profilovat jako největší protiruský jestřáb v Evropě a země jako Moldavsko či Srbsko vyrvat z ruské sféry vlivu. A ten je v pravoslavné balkánské zemi, kde stále přežívají vzpomínky na čtvrtstoletí staré bombardování aliančními letouny, stále velmi silný.
Srbsko sice ruskou invazi na Ukrajinu odsoudilo, k západním sankcím se však nepřidalo. Bělehradské letiště se stalo jednou z hlavních přestupních stanicí Rusů mířících do Evropy, srbští nacionalisté pořádají pochody na podporu „velkého slovanského bratra“ a ruská armáda naverbovala stovky srbských bojovníků do bojů na Ukrajině.
Jako k dobytku. Rusové srbským žoldnéřům nadávají a neléčí je, tvrdí náborář |
Protesty Kyjeva vyvolal fakt, že v Srbsku vznikla pobočka politické strany ukrajinského proruského politika Viktora Medvedčuka a tamní tajné služby mají stále pevné vazby na Rusko. Loni na podzim byl donucen k rezignaci šéf srbské tajné služby Aleksandar Vulin, kterého Američané kvůli jeho špinavým obchodům zařadili na sankční seznam.
Bělehrad nicméně v posledních dvou letech udělal několik kroků, které stereotyp o největším ruském spojenci na Balkáně zpochybnily. Už loni se na veřejnost dostaly úniky informací z Pentagonu, že Srbsko potichu a přes prostředníky dodává dělostřeleckou munici ukrajinské armádě.
Poslali jste zbraně Ukrajině? ptá se Moskva Srbska. To zprávy popírá |
Ministerstvo obrany to sice popřelo, na ruských sociálních sítích se však začaly objevovat záběry dělostřeleckých nábojů s nápisy srbských výrobců, které údajně použila ukrajinská armáda. Aleksandar Vučić následně prohlásil, že proti dodávkám munice přes prostředníky nic nemá.
Srbsko se také loni zapojilo do Krymské platformy, ukrajinské iniciativy usilující o osvobození poloostrova, a podporuje rovněž Zelenského desetibodový mírový plán. Znalci regionu si všímají, že vztah mezi ukrajinským prezidentem a Alexandrem Vučičem je úplně jinde než otevřená nenávist vůči maďarskému premiérovi Orbánovi.
„Nechápu lidi u nás v Srbsku, kteří dávají najevo své protiukrajinské postoje. Chápu jejich sympatie k Rusku, ale Ukrajinci Srbsku nikdy nic neudělali. Jsou to naši slovanští bratři a my bychom s nimi chtěli mít dobré vztahy,“ prohlásil Vučić po setkání se Zelenským v Tiraně letos v únoru.
Za humny je Rus. Obří základna udělá z Rumunska alianční velmoc |
Srbsko také činí nenápadné kroky k vymanění se z totální závislosti na ruském plynu. Loni v prosinci se napojilo na plynovod v sousedním Bulharsku, díky čemuž získalo přístup k plynu z Ázerbájdžánu a LNG terminálu v řeckém přístavu Alexandrupoli. Kapacita nového plynovodu je 1,8 miliardy kubíků ročně, což představuje šedesát procent srbské spotřeby.
Sto sedmdesát kilometrů dlouhá přípojka stála sto milionů eur, přibližně polovinu z toho zaplatila Evropská komise. Posilování ekonomických pout si minulý týden pochvaloval i Macron, který v Elysejském paláci Vučiče nabádal ke sladění zahraniční politiky s Bruselem a normalizaci vztahů s Kosovem.
„Srbsko nesmí nikdy pochybovat o tom, že jeho budoucnost je v Evropské unii a nikde jinde. Tuto volbu musíme podpořit pokračováním a urychlením reforem právního státu, nezávislostí soudnictví a pluralitou médií,“ dodal francouzský prezident na adresu politika, jenž je opakovaně obviňován z autoritářských tendencí.
Ruští komentátoři po schůzce zdůrazňovali hlavně fakt, že srbský prezident znovu odmítl přijetí sankcí. Z některých reakcí je však patrné, že Moskva jeho manévrování mezi východem a západem pozoruje s rostoucí nelibostí. „Srbský prezident dorazil do Francie jako kupec, který je ochotný za francouzské zboží, investice a ochranu bohatě zaplatit,“ píše komentátor portálu Russkaja Gazeta s tím, že Vučić koketováním s Francií páchá politickou sebevraždu.