Ty oči vás na první pohled zarazí. Lenin má na své poslední známé fotografii vytřeštěný pohled a jeho tvář je oproti starším snímkům pořízeným na jeho dače v Gorkách značně pohublá. Na těch ostatních se směje, tady ne. Zírá do objektivu, jako kdyby chtěl něco naléhavého říci. Jenže nemůže, po sérii mozkových příhod nadobro ztratil řeč.
Vlevo od něj se k invalidnímu vozíku starostlivě naklání jeho sestra Maria. O osm let mladší „Maňjaša“ ke svému bratrovi celý život vzhlížela, ve jménu socialistické utopie prošla vězením, vyhnanstvím i exilem. Nyní bezmocnému Vladimirovi oplácela péči, s kterou ji v mládí vedl ke vzdělání.
Vpravo stojí Fjodor Alexandrovič Gete, jeden z nejrespektovanějších lékařů v tehdejším Rusku. Po revoluci byl sice zatčen, ale po intervenci kolegů ho propustili a podílel se na lékařské péči o nejvýše postavené bolševiky: nejen Lenina, ale i Jakova Sverdlova, Lva Trockého nebo Felixe Dzeržinského.
Gete dožil jako zlomený člověk. V roce 1938 byl během stalinských čistek popraven jeho syn Alexandr – profesionální trenér boxu a horolezec, který se účastnil prvovýstupu na tádžickou sedmitisícovku Pik Stalina (dnes Štít Ismáíla Sámáního). Nejspíš doplatil na to, že se během občanské války postavil po bok bělogvardějců. Jeho otec ho přežil o pouhé čtyři měsíce.
Kolem snímku se dodnes vznáší řada otazníků. Za prvé: netušíme, kdo ho pořídil. Paralyzovaného Lenina na jeho dače často portrétovala Maňjaša, jenže tu vidíme na snímku. Není také zcela jisté, kdy přesně byla fotka pořízena a jestli se s jistotou jedná o úplně poslední Leninův snímek. Pokud se ovšem ohlédneme za posledními roky jeho života, rozhodně je tím nejznámějším.
Otazníky dodnes také obestírají samotnou smrt vůdce světového proletariátu, od které v neděli uplynulo přesně sto let. Notně k tomu přispěl fakt, že Leninova pitva nebyla provedena v nemocnici, ale ještě v koupelně letního sídla v Gorkách a patologové poté příčinu úmrtí telefonicky sdělili politbyru v Moskvě.
„Lenin je jediným vůdcem SSSR, jehož tělo neprošlo pitvou ve zdravotnickém zařízení. Pitva byla provedena v koupelně venkovského sídla v Gorkách, a to i přesto, že hned druhý den bylo tělo převezeno do Moskvy, kde bylo nabalzamováno. Důležité je, že tam byl telefon. Podle mě ho použili k tomu, aby byly jeho zdravotní záznamy pozměněny,“ myslí si lékař Valerij Novoselov.
Mrtvice a obavy ze Stalina
Leninovo zdraví se začalo zhoršovat v druhé polovině roku 1921, kdy začal trpět nespavostí, bolestmi hlavy, ztrátou stability a přecitlivělostí na zvuky. Objevily se domněnky, že trpí otravou ze střel, které mu uvázly v těle při pokusu o atentát. Incident, při němž ho eserka Fanny Kaplanová v srpnu 1918 dvěma výstřely zasáhla do krku a ramene, se stal záminkou pro rozpoutání rudého teroru v režii bolševické tajné police Čeka.
Lékaři kulky úspěšně vyoperovali, Leninovy zdravotní problémy ovšem neodezněly. V květnu 1922 utrpěl první mrtvici a dočasně přestal mluvit. Nemohl psát ani počítat. Dokonce prý zvažoval možnost sebevraždy a u Stalina a své dlouholeté družky Naděždy Krupské se dožadoval kyanidu. Během pěti měsíců se nicméně poměrně úspěšně zotavil, vrátil se do Moskvy a počátkem listopadu dokonce pronesl na sjezdu Kominterny dvouhodinový projev v němčině.
„Rusko se hroutí, on je ideál.“ Leninovi příznivci se sešli před mauzoleem |
Naděje na uzdravení se ovšem rozplynuly v polovině prosince, kdy Lenina postihla další mozková příhoda. I přes zhoršující se zdravotní stav se dál zajímal o politiku. Jak je známo, dva roky před smrtí sepsal testament, ve kterém varoval před Stalinovou krutostí a na pozici generálního tajemníka strany doporučil Trockého.
Jenže lstivý „Koba“ mezitím Lenina úspěšně izoloval a pasoval se do role jeho nejbližšího učedníka. Na sjezdu v prosinci 1922, na kterém byl oficiálně vyhlášen Sovětský svaz a Lenin byl zvolen do jeho čela, tak jeho dopis kritizující Stalina nepřečetli. V následujících letech byl dokument označován za falzifikát a jeho šíření se rovnalo zločinu kontrarevoluce.
Po třetím záchvatu mrtvice v březnu 1923 ochrnul Lenin na pravou polovinu těla a začal vykazovat příznaky afázie – zcela přestal mluvit. Jen občas pronesl několik jednoduchých slov. „Ajajaj, bože můj. Já jsem ještě naživu,“ řekl například dva měsíce po třetím záchvatu při lékařské prohlídce. Starali se o něj na dvě desítky lékařů včetně nejlepších odborníků z Německa s Švédska. Ještě v říjnu navštívil Kreml, ale jeho dny se rychle blížily ke konci. Takto jeho poslední hodiny popisuje deník Kommersant:
Dne 21. ledna spal téměř celý den. V půl dvanácté se probudil s nutkáním na toaletu, šel, vypil půl sklenice černé kávy a spal zase až do dvou. Ve tři hodiny dostal oběd – slabý vývar a zase půl hrnku kávy. Byl ospalý a opět usnul. Probudil se kolem čtvrté hodiny večer, blížil se lednový soumrak, a znovu usnul... V 17.30 se mu trochu zrychlil dech, puls se trochu zvýšil na 90 tepů. Dali jsme mu teploměr – 37.
V 17.40 začal záchvat. V šest hodin zvracel, lékař konstatoval komatózní stav. Objevil se tonus se záškuby na pravé straně, začal hlučně dýchat, zatínal zuby, kousal se do jazyka (ve slinách byla krev), několikrát zvracel. V půl sedmé začal nabývat vědomí, křeče ustaly, oči se mu otevřely, dvakrát nebo třikrát se zhluboka nadechl. V 18:40 mu znovu dali teploměr – tentokrát ukázal prudký nárůst teploty: 42,3.
Obličej mu zfialověl, začalo se mu špatně dýchat a v 18:50 se mu zastavil dech. Zbledl, hlava mu klesla dozadu. Lékaři se mu snažili dát umělé dýchání – bez výsledku.
Následující den se zpráva o Leninově skonu rozletěla do světa a začaly přípravy okázalého pohřbu. Jeho tělo bylo nabalzamováno a vystaveno v moskevském Domě odborů. Oficiální příčina úmrtí: ateroskleróza, tedy kornatění tepen, které způsobilo omezení proudění krve do mozku.
Skutečná příčina úmrtí je ovšem skryta v denících, jež si od jeho prvního záchvatu mrtvice vedla trojice lékařů: Vasilij Kramer, Viktor Osipov a Alexej Koževnikov.Tento dokument po Leninově smrti zmizel, pak se několik dekád válel v tajném archivu a na sklonku minulého tisíciletí měl být odtajněn – jenže Leninovi potomci si vyžádali, aby zůstal v Ruském archivu socio-politické historie zamčený další čtvrtstoletí.
Před několika lety do něj ovšem nahlédl lékař Valerij Novoselov. Deník lékařů podle něj potvrzuje to, o čem se spekuluje už několik desetiletí. Poškození mozkových cév bylo infekčního původu.
„Lenin se léčil s neurovaskulární syfilidou, což je také popsáno v dokumentu nazvaném ‚Deník Leninovy anamnézy‘. Bezprostřední příčinou smrti bylo krvácení do čtverohrbolí mozku, které je pro tvorbu aneuryzmat při tomto onemocnění typické,“ říká v rozhovoru pro portál News.ru lékař, jenž tajemství Leninovy smrti zasvětil podstatnou část života.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy ikonických fotografií – ať už vznikly na bojištích, sportovištích, na koncertech nebo „jen“ zachycují obyčejné lidské osudy. Již jsme psali: Selfie plné zmaru. Antarktida je strašné místo, napsal Scott před smrtí Stando, ty jsi vyfotil zázrak. Jak vznikl unikátní snímek v louži? „Tak to Palach nechtěl.“ Fotka skauta vyprovodila Čechy do normalizace Vášnivý polibek v Paříži pošpinily soudy. Fotografovi zničil podzim života Otec legendy vyfotil v Moskvě okamžik národní extáze. Rusy uplácel čokoládou |