Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

Od onoho letmého okamžiku už uteklo bezmála čtyřiaosmdesát let a v holohlavém a opáleném dědovi byste jen těžko hledali rysy blonďatého klučiny z města New Westminster. Ale Warren ‚Whitey‘ Bernard si onen říjnový den pamatuje, jako kdyby to bylo včera. Vždyť přece dával sbohem tátovi, který stejně jako stovky dalších vojáků pochodoval do války.

„Vidíte, jak všichni vojáci nesou pušku? Jenom můj táta si přehodil pušku do druhé ruky, aby mi mohl podat ruku,“ vzpomínal rozesmátý kmet před pár lety nad fotkou, jež zabírá prominentní místo v domě v malebné vesnici na ostrově Vancouver. Je to fotografie, kterou zná celá Kanada.

Jeho otec Jack tehdy patřil k rezervistům povolaným do řad 1. pluku Britské Kolumbie. O rok dřív Hitler napadl Polsko, kanadský parlament vyhlásil třetí říši válku a příslušníci nejstarší jednotky z Vancouveru po několikaměsíčním výcviku a nekonečném vysedávání v kasárnách dostali rozkaz, že se mají nalodit.

Městem se rozletěla zpráva, že odplouvají přes oceán do války, a když se špalír vojáků vydal na pochod centrem New Westminsteru do přístavu, čekali na ně dojatí a vystrašení příbuzní. Mezi nimi i Jackova žena s pětiletým synem.

V jednu chvíli se Warren překvapené mámě vytrhl a utíkal za otcem, který se za ním v rychlosti otočil. „Máma byla hrozně rozrušená. Vojáci proudili kolem nás, všichni se loučili a mířili na loď,“ vzpomínal po letech Warren Bernard v rozhovoru pro stanici CBC.

Byl by to jeden z mnoha podobných příběhů napsaných válkou, který by dávno zavál čas. Jenže to by na místě nesměl být Claude Dettloff, jemuž se běh dějin na zlomek sekundy podařilo zastavit. Fotograf deníku Vancouver Daily Province stiskl spoušť přesně ve chvíli, kdy běžící Warren natahuje ruku k tátovi a máma se ho marně pokouší zastavit. Perfektní kompozici dotváří nekonečný had vojáků plazící se městem.

Abychom pochopili, jak výjimečný kousek se Dettloffovi povedl, je třeba vzít v úvahu, že jeho fotoaparát Speed Graphic byl velmi nemotorný a pomalý stroj. Každý snímek vyžadoval výměnu kazety s filmem, pak fotograf musel zaostřit, natáhnout spoušť a stisknout. Dettloff použil expoziční čas 1/200 sekundy. Lépe to trefit nemohl, ani kdyby chtěl.

Fotka se druhý den objevila na titulní straně Vancouver Daily Province. „Počkej, tati, já jdu s tebou!“ hlásila popiska, která mnohé příbuzné musela uklidnit. Dozvěděli se totiž, že vojáci ještě nemíří do zámoří, ale na další výcvik. „Pluk Britské Kolumbie opustil kasárna v New Westminsteru a odplul do výcvikového tábora Nanaimo. A rovnou by mohl přibrat svého nejmenšího vojáka, tedy chlapce, kterého vidíme na fotografii.“

Jack Bernard ve výcvikovém táboře na ostrově vzdáleném pouhé tři hodiny plavby od New Westminsteru strávil ještě téměř tři roky, než ho poslali do Evropy. Jeho jednotka se během vylodění v Normandii výrazně podílela na prolomení německé obrany jižně od Caen, během bitvy v ústí Šeldy si připsala zásluhy na osvobození Antverp a pochod Evropou zakončila v dubnu 1945 v Dolním Sasku.

Když se Jack po konci války vrátil domů, Dettloff už na něj čekal s fotoaparátem v ruce, aby zachytil šťastné shledání s jeho synem. Fotka z října 1940 totiž mezitím ožila vlastním životem. Vytiskli ji přes celou stránku v magazínu Life, objevila se i v časopisech Newsweek a Time a kanadská vláda ji v rámci podpory válečné morálky nechala vyvěsit v každé školní třídě.

Kanaďané proti Hitlerovi 10 fotografií

V tu chvíli zavětřila příležitost i armáda a rozhodla se chlapce naverbovat do propagace válčených dluhopisů. Malý Bernard proto se svolením mámy jezdil po Kanadě s populárními baviči své doby a vyzýval krajany, aby přispěli na porážku Hitlera. Vzpomíná na to rád, každý výjezd znamenal šestitýdenní omluvenku ze školy.

„Postavili mě v modrém saku a šedivých kraťasech před zvětšeninu fotky, vedle stál chlapík oblečený jako můj táta. Měl jsem krátký proslov a nakonec jsem všechny poprosil, aby si koupili dluhopisy a můj táta se mohl vrátit domů. To už všichni slzeli a mohli se přetrhnout, aby si dluhopisy koupili,“ vzpomínal po letech Warren Bernard.

Dettloffův snímek sentimentálnější jedince dojímá dodnes. Je řazen mezi nejslavnější snímky druhé světové války a stal se pevnou součástí kanadské historie. Objevil se na známkách i pamětních mincích a před deseti lety podle něj radnice New Westminsteru nechala vyrobit pomník. Pokud někdy zavítáte do Britské Kolumbie, jděte se na něj podívat – najdete ho přesně na tom místě, kdy se Jack Bernard před 84 lety ohlédl za svým synem.