GLOSA: Porážka Ruska dovršením druhé světové, rakouský trapas a španělský fígl

Ve Francii si v úterý jako každého 6. června připomněli hrdinné spojenecké vylodění v Normandii a jeho zásadní význam pro porážku nacismu. Zaznívaly přitom paralely s nynějším bojem Ukrajinců proti Rusku. „Cíl je jistě stejný – osvobodit okupované území a zemi, jež byla neprávem napadena agresivním státem, v tomto případě Ruskem,“ řekl předseda amerického sboru náčelníků štábů Mark Milley, zatímco Ukrajinci rozjížděli dlouho očekávanou protiofenzivu.

Druhou světovou válkou – svým ojedinělým úspěchem – se v posledních letech ohánělo především Rusko a „denacifikaci“ Ukrajiny prezentovalo jako jakési její obnovení. Možná na tom opravdu něco je, jen samozřejmě obráceně, jak je v případě Rusů běžné. Na zničení ruského režimu (například podle Timothyho Snydera jasně fašistického) a jeho zatlačení zpět by pak šlo nahlížet právě jako na dovršení druhé světové války, která skončila porážkou jen jednoho ze zel, aby studená válka tento stav zakonzervovala a 90. léta byla jen jakousi anomálií.

Přehradu na Dněpru odpálili za války i Sověti, utopili tisíce lidí

Můžeme pak jít ještě dál a rusko-ukrajinskou válku navázat na takzvanou druhou třicetiletou válku, za niž někteří historici považují období mezi lety 1914 a 1945, či dlouhou válku, do níž Philip Bobbitt zahrnuje pro změnu konflikty let 1914 až 1990. Nebo dokonce na koncept evropské občanské války, který operuje s konflikty 20. i 19. století. Alexandr Lukašenko tento týden prohlásil, že „ukrajinská otázka“ se měla vyřešit v roce 2014. Kdeže! Ruská už v roce 1945. Nebo 1917.

Zahraniční glosář GLOSA: Zpívající Macron, přítulný Clinton a Zelení proti klimaaktivistům GLOSA: Šťastné Finsko, kanadské vaginy a Le Penová for president GLOSA: Trumpovo UFO, upřednostnění černoši a vzpomínka na feťáka

Rakousko – které v poslední době více debatuje o své neutralitě, díky níž se v roce 1955 mohlo okupačních zón zbavit – poslední týden zažívalo famózní taškařici díky sociálním demokratům (SPÖ). Ti na sjezdu v Linci vybírali nástupce dosavadní předsedkyně Pamely Rendi-Wagnerové, jež stála v jejich čele pět let, a skoro by se dalo říci, že vyprodukovali vítěze pro každý den. V sobotu nejdřív oznámili, že vyhrál hejtman Burgenlandu a známý odpůrce migrace Hans Peter Doskozil, v pondělí ale přišli s opravou – ve skutečnosti triumfoval jeho levicový sok Andreas Babler. Za vše prý mohla chyba při přepisu do excelové tabulky, kála se šéfka Michaela Grubesová předtím, než odstoupila. V SPÖ ukázali Trumpovi, jak vypadají opravdové rigged election.

Rakouská krajní pravice opět sílí. Po letech útlumu by teď vyhrála volby

Politická konkurence se mezitím popadala za břicho. SPÖ je nyní v průzkumech až třetí za svobodnými (FPÖ) a lidovci (ÖVP) a toto jí asi příliš nepřidá. Babler, jenž se dříve označil za marxistu a prohlásil, že EU je nejagresivnější vojenská aliance, jaká kdy existovala, ještě horší než NATO, se funkce ujal raději, až když se hlasy znovu přepočítaly, a Doskozil uvedl, že SPÖ spadla na nové dno. „Tohle pro mě zavírá kapitolu spolkové politiky jednou provždy,“ dodal. Vypadal, že je zralý na objímání stromů, ne-li na obcházení Neziderského jezera.

30 fotografií

Ve Španělsku už je v plném proudu kampaň před předčasnými parlamentními volbami, které premiér Pedro Sánchez vyvolal po fiasku svých socialistů (PSOE) v nedávných volbách regionálních. Je to samozřejmě velice mazané, neboť poté, co léto bylo letos na Pyrenejském poloostrově už na jaře (bylo nejteplejší v historii měření), lze 23. července během „superléta“ v rozpáleném vnitrozemí čekat teploty někde mezi příjemnými 50 a 60 stupni, takže v pueblos se mohou odehrávat podobné scény: „Pepe, vstávej, pojď volit, závisí na tobě budoucnost našich dětí.“ „Dej pokoj, už ji mají stejně zkaženou, přines z lednice další Mahou. Alou.“ Jinými slovy – účast by nemusela být nejvyšší a upadající obliba Sánchezovy vlády by se nemusela tolik projevit.

Španělští socialisté v regionech propadli, Sánchez vyhlásil předčasné volby

Výsledek nicméně zatím nelze příliš předjímat. Jako klíčové se uvádělo, zda vadnoucí hnutí Podemos vstoupí do páteční uzávěrky do levicové koalice pod vedením uskupení Sumar vicepremiérky Yolandy Díazové (nyní by se hodila věštkyně Jolanda). V průzkumech každopádně vedou lidovci (PP), které může případně podporovat krajně pravicová strana Vox. Šéf PP Alberto Núňez Feijóo už přiznal, že neumí anglicky, což se bude hodit, až po něm střídmí seveřané na jednání Evropské rady budou chtít snížení státního dluhu. A Sánchez už má připraven plán B – v případě porážky by se rád stal novým generálním tajemníkem NATO (kde bude moc představitelům členských zemí radit jak po vzoru Španělů stavět ponorky). Ambici vést Alianci naopak popřela dánská premiérka Mette Frederiksenová.

Německý kancléř Olaf Scholz přivítal v úterý v Postupimi francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby utužili vzájemné vztahy. Mezi oběma zeměmi to od Scholzova předloňského nástupu do úřadu totiž příliš neklape kvůli rozdílným pohledům na jadernou energetiku či fiskální pravidla a nepomohlo ani lednové 60. výročí podpisu Elysejské smlouvy o jejich těsné spolupráci. V braniborské metropoli oba státníci vyrazili na špacír a na večeři a podle pořízených fotografií a videí si to užili. Snad byl tedy unijní motor dobře promazán.

Zatímco v Německu a jinde v Evropě se opatrně debatuje o zavedení čtyřdenního pracovního týdne, v Nigérii už jsou dál. Nejlidnatější africká země (230 milionů obyvatel) vzala odvahu do hrsti a jala se určovat světové trendy: pro státní zaměstnance zavedla pracovní týden třídenní. Zatím to zkoušejí státy Edo a Kwara, a to kvůli zdražení pohonných hmot. Po pondělí, které je jakousi malou nedělí na rozkoukání, tak tedy bude stačit přežít úterý a pak už bude následovat středa jako malý čtvrtek. Model, který by se jistě uchytil i jinde. Už se tak vlastně možná stalo.