Milujeme stranu i svou víru. Tibetští katolíci udržují s Čínou křehké příměří

Když se dodávka Tibeťana Po Lua řítí po horských cestách, na zpětných zrcátkách se jí houpají katolické kříže a na kapotě plápolá rudá vlajka čínské komunistické strany. Ze sluneční clony pak na Poa shlíží z obrázku Panna Marie, zatímco podél silnic vlají tibetské modlitební praporky.

„Jsem hrdý Tibeťan a katolík,“ líčí deníku The Telegraph šestatřicetiletý Po, jenž patří ke komunitě tří tisíc tibetských katolíků, kteří žijí v Cch’-čungu a okolních vsích nedaleko hranic s Tibetem a Barmou.

„Do tohoto kostela chodím od narození,“ líčí Po s odkazem na kamenný svatostánek v Cch’-čungu, jenž pochází z počátku minulého století a je unikátní směsí tibetských, katolických, buddhistických i čínských prvků.

Katolická komunita tu existuje více než 150 let, během nichž čelila válce i hladomoru. Víru, kterou do oblasti přinesli francouzští misionáři, si místní předávali z generace na generaci. Uchovali si ji dokonce i poté, co se roku 1949 chopili moci komunisté a vyhnali veškeré zahraniční kazatele.

10 fotografií

Faráře pak místní katolíci neměli po celá desetiletí, přesto věřit nepřestali.„Misionáři zde položili důkladné základy. Stále cítíme silnou oddanost Bohu,“ říká šestapadesátiletý otec Jao Fej, první kněz sídlící v Cch’-čungu.

Naše víra zůstává silná, líčí místní

Ačkoli se regionální vláda snaží o zachování tohoto dědictví, zejména s cílem přilákat turisty a podpořit ekonomiku, tibetští katolíci čelí podle lidskoprávních organizací stále větším represím ze strany Pekingu. „Všechna náboženství v Číně jsou nyní pod tlakem, pocítili jsme to i tady. Ale naše víra zůstává silná,“ říká jeden z obyvatel Cch’-čungu. 

Někteří lidé podle něj zmizeli z církevních shromáždění poté, co je zadržela policie a po zevrubném výslechu jim zakázala mše navštěvovat. Za porušení příkazu jim hrozí vyhazov z práce či odebrání důchodu.

V dalších regionech čínská vláda zasáhla proti věřícím ještě silněji. Mnozí buddhisté a křesťané skončili ve vězení, v provincii Sin-ťiang pak úředníci uvrhli více než jeden milion muslimů do zadržovacích táborů, kde čelí fyzickému mučení, nuceným sterilizacím či politické indoktrinaci.

Čína přitvrzuje v pronásledování křesťanů. Zavírá kostely, pálí bible i kříže

Katolíci čelí v Číně nejistotě již dlouho. Země v roce 1951 přerušila diplomatické vztahy s Vatikánem a o šest let později založila Čínské sdružení vlasteneckých katolíků (CPCA), které autoritu papeže odmítalo. Vedle sdružení v zemi po desetiletí funguje i podzemní katolická církev. 

Vatikán roku 2018 podepsal s Pekingem dohodu, která si klade za cíl sjednocení katolíků v zemi. CPCA, které podléhá čínským úřadům, začalo v rámci paktu uznávat autoritu papeže. Ten získal pravomoc jmenovat biskupy v Číně, Peking si ale v této oblasti zřejmě ponechal právo veta. V Číně se ke katolické víře celkem hlásí přes dvanáct milionů lidí.

Věřící se mší účastní v pestrobarevném oblečení:

Vánoce slaví křesťané po boku buddhistů

V Cch’-čungu působí nyní dva kněží, oba jmenovaní CPCA. Otec Jao přijel roku 2008. Před čtyřmi lety se k němu pak přidal i šestatřicetiletý otec Ma Siao-pching, jenž se ve vsi narodil. „Mše se konají obden v tibetštině i mandarínštině ve čtyřech kostelech v této oblasti,“ líčí Ma.

Nejbouřlivější oslavy jsou tu na Vánoce a Velikonoce. Svátečního veselí se účastní i místní buddhisté, kteří po boku katolíků zpívají a tančí. Na Štědrý den komunita zpívá tibetské písně, den poté společně hoduje.

Perzekuce křesťanů během pandemie roste, situace využívají nejen islamisté

Francouzští misionáři do primárně buddhistické oblasti poprvé dorazili v polovině 19. století. V sousední vsi Cch’-ku postavili na přelomu století kostel, jenž ale při střetech s buddhisty vyhořel. V Cch’-čungu následně vybudovali mohutnou kamennou stavbu, jenž stojí dodnes.

Budovu se střechou v čínském stylu zdobí několik červených luceren a na její fasádě je v mandarínštině vytesané desatero. Na malovaném stropě se nachází tibetská symbolika i buddhistické lotosy. Před vstupem do kostela rostou v květináčích tlustice, které pro Číňany symbolizují prosperitu.

Všimnout si lze i několika připomínek státního dohledu. Uvnitř nechybí portrét čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ani státní vlajka. Vchod bez přestání střeží bezpečnostní kamery. Použité náboženské materiály včetně Bible a zpěvníků podléhají přísné cenzuře.

Farář Ma si nicméně ze spojení církve a státu nic nedělá. „Dejte Caesarovi, co je Caesarovo, a Bohu, co je Boží,“ uvedl s odkazem na biblický verš. „Jen proto, že jsem kněz, neznamená, že nepodléhám vládním nařízením. Pokud to zpochybňujete, jak se můžete nazývat božím dítětem?“ líčí.

Lidé z jeho kongregace se ale podle The Telegraphu obávají, jak daleko stát ještě zajde. Prezident Si v prosinci zdůraznil, že Čína musí zastávat „marxistický pohled na náboženství“. Věřící pak musí „být podřízeni, sloužit zájmům národa a podporovat vedení komunistické strany“.

Vinice v okolí kostela:

Úředníci chtějí vydělat, nesmí však provokovat

Regionální úředníci, kteří chtějí v okolí Cch’-čungu podpořit cestovní ruch, tak musí hledat křehkou rovnováhu: potřebují jen tolik etnických a náboženských aktivit, aby nalákali návštěvníky, ale nerozhněvali vládu.

Jedním z „taháků“ mají být místní vinice, které se nacházejí v okolí kostela. Misionáři z Francie totiž dorazili s vinnou révou, kterou zasadili s cílem vyrábět víno ke svatému přijímání. Nyní jedno ze zdejších vinařství vyrobí až dvanáct tisíc láhví za rok. Za jednu si účtuje v přepočtu 2 400 korun.

Příjmy z cestovního ruchu v provincii Jün-nan, kde se Cch’-čung nachází, dosáhly podle vládních údajů loni více než 641 miliard juanů (2,2 bilionu korun), a to navzdory klesající návštěvnosti během pandemie.

I z tohoto důvodu jsou katolíci z Cch’-čungu podle The Telegraphu možná zatím více chráněni než jiné náboženské komunity v zemi. Vůči zmenšujícím se svobodám ale rozhodně nejsou imunní. Místní jsou si dobře vědomi toho, jak je „příměří“ s čínskou vládou křehké.

„Je to prostě součástí toho, kdo jsme. Miluji své náboženství a miluji stranu. Komunistická strana je skvělá. Prostě jednička,“ připomíná Po.