Politolog: Dělníci opustili levici a míří k populistické tyranii většiny

Podle politologa Ladislava Cabady mizí v současné západní politice i společnosti konsensus, tedy široký vzájemný souhlas většiny, který přišel po porážce nacistického Německa po druhé světové válce.

Rozpad liberálního konsensu

„V meziválečném období byly velké politické strany ideově hodně vyhraněné a chyběl jim liberální náboj, respekt k jedinci: byly hodně kolektivistické. Ale po druhé světové válce dokázaly pravicové i socialisticky orientované strany liberalismus poměrně dobře integrovat do svých struktur,“ popisuje vývoj Cabada.

„A já bych řekl, že od osmdesátých let vidíme v podstatě rozpad liberálního konsenzu a vidíme posilování odstředivých tendencí, které vedou k vyprázdnění politického středu, k výraznější politické ideologizaci a spíše budování bariér než nějakých spojovníků,“ doplňuje politolog.

Podle něj je tento proces dobře vidět nejen ve střední a východní Evropě, například na Slovensku nebo v Maďarsku, ale v případě politiky Donalda Trumpa také v USA a v poslední době také v Nizozemsku, Itálii a dalších západních demokratických zemích.

Tento politický proud, který řada odborníků nazývá neliberální demokracie nebo neliberální populismus, podle Ladislava Cabady zdůrazňuje, že liberalismus a demokracie nejsou spojité pojmy. Že demokracie je politický instrument založený na vládě většiny, zatímco liberalismus je spojen spíše s ekonomickými procesy.

„Tito politici říkají, že v zásadě není potřeba liberalismus, tedy určitý respekt k menšinám, k jedinci, k jeho odlišnosti, integrovat s konceptem demokracie jako takovým,“ konstatuje politolog.

Tyranie většiny

To, co deklarují například Viktor Orbán, Geert Wilders, Jair Bolsonaro nebo Donald Trump, vychází podle něj z toho, co se v politologii nazývá tyranie většiny. „To je maximalizace užitku ve prospěch této většiny.“

A platí podle prorektora Cabady ještě rozdělení politického spektra na pravici a levici? „Máme dostatek materiálu, který prokazuje, že nějaké pravicové a levicové hodnoty existují.“

To, co se podle něj na druhou stranu ztratilo, je ukotvení pravicových a levicových politických hodnot ve viditelných sociálních skupinách. „V zásadě dlouho platilo, že levice je dělnická, je to nějaká nižší střední třída, a je částečně intelektuální. Zatímco pravice byla zpravidla spojována spíše s nějakými národními koncepty, s byrokracií a s vyšší střední třídou, buržoazií.“

12 fotografií

A tohle rozdělení už podle něj dnes neplatí. „Vidíme naopak spojování nové dělnické třídy spíše s nějakou politickou pravicí.“

A co Ladislav Cabada říká na to, když jsou neliberální politické proudy označovány za populistické? Za populistku byla v minulosti označována i současná italská premiérka Giorgia Meloniová, nebo dokonce francouzský prezident Emmanuel Macron.

„Populismus sám o sobě nemusí být nezbytně negativní. Bezpochyby je dobré, když politická elita komunikuje s veřejností a v zásadě je schopná komunikovat způsobem, který veřejnost chápe,“ míní politolog.

Lid proti elitě

„Na druhé straně to, co je typické pro negativní populismus, je zejména štěpení společnosti, kdy na jedné straně populisté zdůrazňují takzvaný čistý lid. Velmi často hovoří o nějakém ideálním stavu v minulosti, k němuž by se chtěli přibližovat. Je to taková ta zlatá historie, která ale nikdy nebyla, my si ji jen konstruujeme,“ pokračuje v analýze Ladislav Cabada.

„A pak na druhé straně formulujete nějakou zcela negativně vnímanou politickou elitu, čímž samozřejmě běžnému občanovi sdělujete, že politika je umazané řemeslo, že je v podstatě od začátku do konce zkorumpovaná a nesrozumitelná. Že zde existuje určitá forma spiknutí politické sféry vůči takzvanému lidu a samozřejmě výsledkem toho je, že se sám prezentujete jako čistý reprezentant lidu jako nová politická elita,“ popisuje politolog.

Politickou změnu nedávno zažilo Polsko, které bylo díky vládní formaci Právo a spravedlnost ještě před několika měsíci pomyslným spojencem neliberálně populistických stran a hnutí. Shodou okolností právě Metropolitní univerzita v Praze, kde Ladislav Cabada působí jako prorektor, hostila na konci dubna česko-polskou konferenci o bezpečnosti.

Železné koště se dalo do práce. Tusk bezohledně vymetá dědictví PiS

Podle Cabady kolegové z Polska aktuálně fenomén neliberálního populismu nevnímají jako klíčové téma.

„Pro Polsko je typické, že na rozdíl od jiných zemí Visegrádské skupiny se bezpečnostní témata nemění se změnou vlády. Bezpečnostní agenda je tam jasně ukotvená, jsou jasně definovány problémy, nebo dokonce nepřátelé. Takže v bezpečnostní oblasti se třeba v Polsku populismus nějak nepropisuje, což se třeba o nás, o Slovensku nebo o Maďarsku nedá říct.“

„V Polsku se prostě nenajde politický aktér, který by řekl, že Rusko není nepřítel nebo nebezpečí. V Polsku se nenajde politický aktér, který by řekl, že NATO není potřebné. A v Polsku se nenajde silný politický aktér, který by v prezidentské volbě řekl, že pokud bude napadena Česká republika, tak jí Polsko nepřijde na pomoc.“

Může v budoucnu vzniknout silná neliberální středoevropská trojka Orbán, Fico Babiš? Chtěl by být Andrej Babiš s těmito politiky na evropské půdě spojován? A jak je to s vlivem Ruska u neliberálních populistických stran? Těží tyto partaje z finanční podpory Kremlu? I na to odpovídal politolog Ladislav Cabada v Rozstřelu.