Proč se na internetu lže, pane učiteli? Sedmáci si vyzkoušeli mediální gramotnost

Je všední den ráno a redaktora iDNES.cz čeká náročná zkouška. Na dvě hodiny se převtělit do role učitele a zvládnout zabavit a zároveň vzdělat zhruba šestnáct dětí ve věku jedenáct až třináct let. Jak to kantoři dokážou i s dvojnásobným počtem teenagerů ve třídě, je mi doteď záhadou.

Nejdříve se snažím s dětmi seznámit a zjistit, odkud čerpají informace. Internet mě nepřekvapí, televizní zprávy už ano. Děti dokonce znají některé české politiky. „Babiš, Fiala, Pavel,“ vyjmenovávají. Znají dokonce i většinu parlamentních stran, jen lidovce si jedna žačka spletla s komunisty. Ale OK, s touhle partou se dá pracovat, říkám si v duchu.

„Já takhle často vídám mamku, která si ráda v editoru upravuje svoje selfíčka,“ odpovídá sedmačka Nela na otázku, jestli se děti někdy setkaly s upravenou fotografií. Jsme na dobré cestě, sedmákům zapínám MQtester, což je online kvíz mediální gramotnosti, který vytvořil tým lidí z projektu Jeden svět na školách, který je na poli mediálního vzdělávání aktivní už více než 10 let.

Mediálně negramotní žáci. V testu kritického myšlení děti propadly

Internetoví trollové nehledají jen legraci

Před prvními odpověďmi mám stále trochu obavu. Když podobné testování dělala před čtyřmi lety Česká školní inspekce, dopadli žáci základních škol tristně. Testem na výbornou neprošel ani jediný deváťák. Běchovičtí sedmáci jsou ale dobří, na většinu otázek odpovídají správně. Když někdo něco neví, dobereme se kolektivně správné odpovědi. A co je důležité – zdůvodníme si proč tomu tak je.

Co všechno je mediální gramotnost? Kritické čtení mediálních sdělení. Například schopnost rozlišovat typy sdělení (reklamu, zprávu...). Znalost pravidel, jimiž se řídí tvorba různých typů mediálních sdělení, např. kritérií, podle nichž zpravodajské relace postupují při výběru zpráv a jejich uspořádání. Schopnost „přečíst“ autora, vyvodit z textu jeho názor a postoje. Znalost toho, jak média fungují a ovlivňují každodenní život a politiku. Schopnost vytvořit vlastní sdělení pro různá média, od školního časopisu pro sociální sítě. Zdroj: Česká školní inspekce

„Proč tedy ti trollové na internetu lžou, pane učiteli,“ zaskočí mě otázkou dvanáctiletý Robert. Po krátké diskuzi ale souhlasí, že trolling nemusí nutně znamenat jen taková videa a pranky, jaká dělal jejich oblíbený Kazma ve své One Man Show.

„Někteří chtějí rozeštvávat společnost,“ šokuje mě svou znalostí třináctiletá Bára. Sedmáci mi poté vysvětlují, že sice nesledují klasická mainstreamová média (což jsem ani nepředpokládal), ale zato se rádi koukají například na kanál youtubera Jirka vysvětluje věci.

Asi vás nepřekvapí, že se jeho zakladatel jmenuje Jiří Burýšek a ve svých videích vysvětluje věci.

Právě absence informací o klasických médiích je vidět i při odpovědích na další kvízové otázky. Děti na první dobrou netuší, co je to zpravodajský článek a co komentář. Významu slov jako je hoax či v dnešní době oblíbené dezinformace rozumí, neumí si pod nimi však nic konkrétního představit.

Problém dělala žákům analýza novinových titulků, měli například rozeznat bulvární titulek od seriózního v případě návštěvě Petra Fialy u papeže Františka. Že psal bulvár tehdy raději o tom, že Fiala někam vycestoval s manželkou, žákům divné nepřišlo. „Mě by to taky zajímalo víc než nějaký Vatikán,“ konstatuje sedmačka.

V kvízu je také otázka, která má žáky vést k zamyšlení nad upravenými fotografiemi. Děti tak vidí fotomontáž, která se šířila na českých i zahraničních webech a také na sociálních sítích. Většina žáků věřila, že ženy na fotografii skutečně šly za mužem v okovech. „Tam u nich je to normální, že se ženy bijí a znásilňují,“ říká dvanáctiletý Patrik. Vysvětluji mu, že řetěz byl do fotky dodán dodatečně. Množství informací, které děti o arabských zemí mají, mě ale překvapuje. Když se ptám odkud děti čerpají informace, říkají že to viděly na internetu, ale už neví kde.

Na závěr kvízu se dostaneme také k reklamám. Těch vídají děti spoustu, některé jsou podle nich dobré, třeba legendární holčička z reklamy na Kofolu. Že může být reklama někdy skryta i ve filmech nebo videích děti vědí, jen tomu neříkají product placement. Jejich oblíbení influenceři tomu totiž říkají „spolupráce“. Rozeznat reklamu od normálního příspěvku na svých oblíbených sociálních sítích dokážou. U dětí prý v tomhle ohledu jasně vede Instagram.

Novým tématem hoaxů je Pandemická úmluva. Lžou o počátku zdravotnické diktatury

Chybí strategie i ochota

Dvě hodiny uplynuly jako voda a už je čas se rozloučit. Od dětí si odnáším dobrý pocit, takový styl výuky je prý baví. I učitelé ve sborovně se shodují, že mediální výchova je pro děti důležitá.

To si myslí naprostá většina učitelů i ředitelů v Česku, což ukázal letošní průzkum organizace Jeden svět na školách, který realizovala agentura STEM. Polovina vyučujících hodnotí své kompetence v oblasti mediální výchovy pouze na úrovni mírně pokročilé, čtvrtina se považuje za začátečníky a jen třetina vyučujících mediální výchovy se zúčastnila vzdělávací akce zaměřené na související témata.

Na téměř pětině základních škol se podle vyjádření ředitelů mediální výchova nevyučuje vůbec. V případě středních škol je takových celkově desetina, u středních odborných učilišť pak skoro čtvrtina. Většina vyučujících se mediální výchově věnuje krátce a neabsolvovala ani žádné relevantní školení. Stav mediálního vzdělávání je tak podle Karla Strachoty, ředitele vzdělávacího programu Jeden svět na školách, dlouhodobě neuspokojivý.

„Svou připravenost k výuce mediálních témat sami hodnotí jako nedostatečnou, uvádějí, že kvůli velkému objemu látky nemají na mediální výchovu dostatek času. Naprostá většina vyučujících si přitom sestavuje vlastní individuální výukový plán. Školy nemají ani jednotnou vzdělávací strategii a nijak nevyhodnocují výsledky mediální výchovy,“ uzavírá Strachota.

Z průzkumu o mediálním vzdělávání Na většině škol probíhá výuka mediální výchovy podle individuální koncepce jednotlivých vyučujících, kteří si sami sestavují svůj vlastní plán. Méně než pětina škol vyučuje mediální výchovu podle jednotné koncepce, která je sestavena na úrovni školy. Vedení škol přiznává, že na jejich škole není prováděna žádná evaluace splnění doporučených cílů mediální výchovy stanovených v Rámcových vzdělávacích programech (56 % základních a 66 % středních škol). Vyučující, kteří se věnují mediální výchově, mají obecně velmi malé povědomí o dalších vyučujících na své škole, kteří také zahrnují témata mediální výchovy do výuky. Důležitým faktorem je také neporozumění vyučujících vůči médiím, která žáci používají. Pro většinu ředitelů a učitelů jsou kromě internetu důležitá klasická média, jako je televize, rádio a tisk. Pouze malá část (10 %) respondentů ze skupiny vyučujících uvedla jako svůj nejčastější informační zdroj sociální sítě. Naproti tomu 88 % žáků základních škol a 87 % středoškoláků tráví čas na sociálních sítích denně nebo minimálně jednou týdně, přičemž 75 % základních školáků a 79 % středoškoláků nejčastěji používá Instagram.