Výslechy? To byly takové Hovory H o politice, prohlásil bývalý příslušník StB

Před soudem tentokrát stanul bývalý významný funkcionář komunistické tajné policie Vladimír Jaroch, někdejší náčelník odboru, na kterém „v boji s vnitřním nepřítelem“ pracovalo zhruba 120 příslušníků. Sbírali kompromitující materiály na odpůrce režimu a podíleli se na akci Asanace, tedy nuceném vystěhování těchto lidí z ČSSR.

Spolu se šestasedmdesátiletým Jarochem přišel do jednací síně stejně starý Milan Douša – Jarochův podřízený, který vedl oddělení StB zaměřené na „pravicové exponenty“. Třetím stíhaným je bývalý řadový „estébák“ Petr Trojan. Ten se z pondělního hlavního líčení omluvil. Jako advokátka ho zastupuje někdejší nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká.

Trojice mužů měla podle obžaloby podíl na tom, že se signatář Charty 77 Jiří Hermach podvolil státní šikaně a pod nátlakem se v březnu 1985 vystěhoval z republiky. Předtím se musel vzdát československého občanství.

„Cítím se absolutně nevinen. Chtěl bych uvést, že v rámci akce Asanace se postupovalo podle rozkazu ministra vnitra (Jaromíra) Obziny,“ uvedl obžalovaný Douša.

„Všechno se dělalo bez nátlaku. Vycestování bylo s jejich souhlasem. Nikdy jsme na tyto osoby nedělali psychický ani fyzický nátlak,“ pokračoval. Podle Douši mělo jeho oddělení za úkol pouze získávat informace o nepohodlných lidech a verbovat donašeče z jejich okolí.

„Výslechy – to byly spíš preventivní pohovory, kdy jsme se ujišťovali, že nepáchají trestnou činnost proti režimu. Byli pozváni, přišli, dostali kafe a diskutovalo se o politice. Byly to takové Hovory H,“ zvolil bývalý příslušník StB přirovnání k televiznímu pořadu, ve kterém si herec Miroslav Horníček s humorem a nadhledem povídal s pozvanými hosty. Douša poté doplnil, že se výslechů osobně neúčastnil, dělali to prý operativní pracovníci.

Bití i vydírání únosem dvouleté dcery. Hudebník Brabenec vypovídal o StB

Jeho někdejší šéf Jaroch označil obžalobu za účelovou a vykonstruovanou. Odmítl, že se dopustil zneužití pravomoci. „Jako úřední osoba jsem byl povinen jednat podle tehdy platných zákonů,“ hájí se.

Zpochybnil, že na dobových dokumentech, o které se státní zastupitelství opírá, je jeho podpis. Některé archiválie označil za nečitelné. Podle něj se chartista Hermach vystěhoval z Československa do Rakouska dobrovolně, když tam před ním emigrovala jeho exmanželka a partneři se údajně chtěli zase setkat.

„V životě jsem ho neviděl. Neznal jsem ho. Podle toho, co jsem vyčetl ze spisu, to byl velice slušný člověk,“ řekl Jaroch o poškozeném muži, který zemřel v roce 2011.

„Žádného trestného činu jsem se nedopustil. Vždy jsem ctil a ctím zákony. Pokud jsem s panem Hermachem někdy hovořil, což si nepamatuji, vždy jsem byl korektní a slušný. Nevyvíjel jsem na něj žádný nátlak,“ citovala předsedkyně senátu Anežka Pudilová část dřívějšího vyjádření třetího (nepřítomného) obžalovaného Petra Trojana.

Táta měl k vlasti silný vztah, říká dcera

Dabingová herečka Jana Hermachová u soudu řekla, že její otec, který v padesátých letech vedl dokonce katedru marxismu-leninismu na Fakultě strojního inženýrství v Praze, po invazi „spřátelených“ vojsk v srpnu 1968 kvůli nesouhlasu s okupací odešel z KSČ. Po odchodu ze strany přišel o práci ve škole. Živil se jako nástrojař v motolské nemocnici nebo jako topič.

„Táta sice nebyl spokojený, ale zároveň to byl člověk, který se snažil radovat ze všeho,“ vypověděla dcera. Perzekuci podle ní pocítila rodina hlavně poté, co podepsal Chartu 77.

„Hlídali nás, před domem byli v karavanu, dívali se, kdo k nám chodí. Později jsme zjistili, že z našeho okolí spousta lidí donášela, domů nám namontovali odposlech,“ popsala.

Dodala, že otec nikdy nemluvil o průběhu výslechů, na které ho StB odvážela i v noci, ani o fyzickém nátlaku. Sama prý měla problémy v divadle, její dcera se jen s obtížemi dostala na gymnázium, na vysokou školu už ne.

Novinářům na chodbě řekla, že nebýt nátlaku, tak by se její otec z Československa dobrovolně nevystěhoval. „Měl silný vztah k vlasti. Nechtěl se vzdát občanství, ale zjistil, že je nutné. Po roce 1989 sem začal jezdit. Pak se domů vrátil. Táta byl úžasný. Do 99 let, než umřel, psal filosofickou knížku,“ vzpomínala na něj v jednací síni.

U soudu žádá o odškodnění ve výši 20 tisíc korun. Částku vnímá jako symbolickou. Dodala, že kdyby záleželo na ní, tak by trojici bývalých příslušníků StB „po těch letech už nechala být“. Žalobkyně jim navrhuje podmínky.

Předsedkyně senátu dopoledne avizovala, že by mohla ještě v průběhu pondělka vynést rozsudek. Jeden z obhájců však následně požádal, aby kvůli jeho zdravotní indispozici netrvalo dnešní jednání dlouho. Hlavní líčení proto bylo nakonec odročeno na květen.