Ozbrojený odpor by sice podle historiků měl pozitivní dopad na morálku národa, ale pro budoucí vývoj státu by mohl mít katastrofální důsledky.
"Československo by kvůli tomu mohlo být označeno za viníka světové války a nemuselo by po ní být obnoveno v původních hranicích," vysvětluje Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Americký prezident Franklin D. Roosevelt podle něj při mírových snahách roce 1939 uvažoval o tom, že by české země zůstaly součástí Německa a Slovensko samostatné. Naděje na poválečnou samostatnost Československa by se po neúspěšné obraně snížila.
Bránit svoji vlast bylo ještě šest dní před Mnichovem připraveno více než milion mužů ve zbrani, bezmála tisícovka letadel a tři stovky tanků. I kdyby se československá vláda rozhodla Německu vzdorovat, byla by podle historiků s největší pravděpodobností poražena. To si ale uvědomují i zastánci ozbrojeného odporu a věděli to v roce 1938 i politické a vojenské špičky Československa.
"Ale byla by to čestná porážka, ne potupná kapitulace," míní Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, který se závěry konference nesouhlasí. Československo se podle něj Hitlerovi postavit mělo.
"Ti lidé měli právo zemřít v boji, a ne v koncentrácích jako - s prominutím - dobytek," namítá Stehlík. Navíc podle něj německý wehrmacht nebyl v září 1938 ani zdaleka tou obávanou armádou jako o rok či dva později. Neměl tehdy šanci vést proti Československu bleskovou válku jako například ve Francii.
Mnichovskou dohodu podepsaly 29. září 1938 Německo, Itálie, Velká Británie a Francie. Československo na jednání přizváno nebylo. Na základě mnichovského diktátu přišlo Československo téměř o třetinu svého území, pět milionů obyvatel převážně německé národnosti a zejména rozsáhlá pohraniční opevnění, kterých se Hitlerovi generálové velmi obávali.
Kopii Mnichovské dohody si budou moci příští neděli prohlédnout návštěvníci Senátu. Do Česka se veřejně přístupný duplikát dostal letos poprvé, jeho věrná podoba je uložena v Kolovratském paláci. Tam byla 30. září 1938 s dohodou seznámena tehdejší úřednická vláda pod vedením generála Jana Syrového.
. MOBILIZACE V ZÁŘÍ 1938Československá armáda mobilizovala proti hitlerovskému Německu 23. září 1938. Rychlý průběh, nástup jednotek do posádek (místy se hlásili záložníci tak rychle, že nastaly problémy s logistikou a dopravou) a očividné odhodlání Československa postavit se wehrmachtu zesílily obavy chamberlainovské Británie a daladierovské Francie, které věřily, že se stále lze vyhnout válce. Hlavními trumfy Německa v konfliktu mělo být zejména letectvo, velká početní převaha a nevýhodný tvar Československa, které mohlo být po anšlusu Rakouska napadeno takřka ze všech stran. Československo věřilo pohraničnímu opevnění, legionářským zkušenostem velitelů (například náčelníka generálního štábu Ludvíka Krejčího a Jana Syrového, od 23. září v roli premiéra i ministra obrany) a vysoké morálce téměř 1,3 milionu vojáků ve zbrani. Československý hlavní stan, zřízený v Račicích u Vyškova, počítal se zhruba dvěma měsíci tvrdých ústupových bojů, během kterých doufal v pomoc spojenců. Většina vojáků měla bránit severní a jižní hranice Moravy, aby se jednotky v Čechách nedostaly do obklíčení. Po francouzské účasti na mnichovské dohodě (na pomoc Francie byl vázán teoretický zásah Sovětského svazu) a ultimátu a hrozbě ze strany Polska a Maďarska prezident Edvard Beneš souhlasil s odevzdáním opevněného pohraničí Německu. Při srážkách zejména s povstalci sudetoněmeckého Freikorpsu nicméně přesto v roce 1938 za obranu republiky padlo 121 československých vojáků. |
Mělo se Československo v roce 1938 bránit Německu vojensky?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 4. října 2008. Anketa je uzavřena.