V sobotní příloze komunistického deníku Rudé právo se 7. října 1989 ve společenské rubrice objevilo nenápadné blahopřání jistému Ferdinandovi Vaňkovi k jeho narozeninám i s fotografií. Stranický tisk tak nevědomky popřál bývalému politickému vězni, v té době aktivnímu disidentovi a budoucímu prezidentovi Československa Václavu Havlovi.
Ferdinand Vaněk byla postava z Havlovy hry Audience. Představuje zde postavu zakázaného spisovatele, který musí pracovat v pivovaru a přesně tedy kopíruje osud samotného Havla.
Krátký text s Havlovou fotografii obsahoval poděkování jeho přátel a spolupracovníků za „namáhavou práci, kterou v životě vykonal a vykoná“ a přání všeho nejlepšího.
Vydání nenápadného textu mělo tehdy několik důsledků. Tisíce lidí konečně viděly, jak Havel vypadá, Rudé právo bylo toho dne beznadějně vyprodáno a slečnu, která v redakci inzerát přijala, vyhodili z práce.
Na posledního československého prezidenta zavzpomínala na svém Instagramu i Dagmar Havlová. „Objímám, líbám a mávám,“ vzkázala jeho druhá žena.
Poslední československý a první český prezident Václav Havel vstoupil do povědomí veřejnosti v 60. letech minulého století díky svému působení v divadle, během normalizace patřil k nejvýraznějším představitelům československého disentu a po listopadu 1989 se stal vrcholným politikem.
Za své postoje a názory byl opakovaně vězněn režimem, což se výrazně podepsalo i na jeho zdraví. V roce 1989 byl spoluzakladatelem Občanského fóra a po sametové revoluci se stal prvním československým prezidentem.
Václav Havelse narodil 5. října 1936. Kvůli svému třídnímu původu nemohl studovat a vyučil se chemickým laborantem. Později dálkově studoval dramaturgii na DAMU. Proslavil se nejen politikou, ale také svou literární činností. Mezi jeho nejznámější hry patří Zahradní slavnost, Audience nebo Odcházení. Patřil k podporovatelům Pražského jara a stál u vzniku Charty 77. |
Nejsilnější vliv na domácí politiku měl Havel v prvním období po listopadu 1989, kdy se také mohl opřít o přízeň výrazné většiny obyvatel.
Velkého uznání se mu dostávalo v zahraničí, opakovaně byl navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti napomohla vstupu ČR do NATO.
„Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo ‚Havel‘ a ‚Čech‘ jedno a totéž.
Havel položil Prahu a Českou republiku na mapu doby po studené válce,“ prohlásila o něm bývalá americká ministryně zahraničních věcí a česká rodačka Madeleine Albrightová.
Zatímco ve světě Havla coby básníka, dramatika, esejistu, spisovatele, publicistu, myslitele a politika většinou obdivují, názory na jeho působení v české politice se různí.
V prezidentské funkci Havel působil až do roku 2003. Následně se věnoval dodržování lidských práv ve světě a psaní divadelních her. Během svého života byl dvakrát ženatý. Exprezident zemřel 18. prosince 2011 na Hrádečku nedaleko Trutnova.