„V praxi však podle vyjádření odborné veřejnosti mohou nastat situace, kdy tato úprava není dostačující,“ píše v důvodové zprávě MZd. Například po ukončení hospitalizace pacienta může být obtížné pro něj vzhledem dlouhým k objednacím lhůtám specialistů zajistit recept na potřebné léky.
Přesunem pravomocí k praktikům ušetří podle dřívějších vyjádření zástupců praktických lékařů zdravotní pojištění a pro pacienty bude výhodnější, když všechny potřebné léky dostanou u svého praktika. „Jedinými limity v poskytování primární péče by měly být odborné možnosti praktického lékaře či lékaře pro děti a dorost nebo pediatra, nikoli administrativní překážky,“ uvádí ministerstvo.
Kam pro předpis, když má specialista zavřeno? K praktickému lékaři to nejde |
Právě objednací lhůty mohou být takovou překážkou, protože podle Sdružení ambulantních specialistů čekají lidé na objednání u některých odborností lékařů až 14 týdnů. Déle než tři měsíce čekají podle sdružení noví pacienti například na vyšetření u alergologa, diabetologa, kardiologa nebo u rehabilitačního lékaře.
Změna se bude týkat léků, které Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) označuje příznakem L a které v současnosti může předepisovat praktický lékař až poté, co léčbu u pacienta zahájí specialista a na praktika ji deleguje. Výjimkou budou případy, kdy je u těchto léků uvedená ještě další podmínka přímo v souhrnu údajů o přípravku, který SÚKL schvaluje.
Mají plno, nové pacienty neberou. Na vyšetření u specialistů se čeká měsíce |
Jako příklady léků, které praktici ani po změně předepisovat samostatně nebudou, uvádí MZd v důvodové zprávě například léky sabril na epilepsii nebo léky s látkou methotrexrát, kterou se léčí některá onkologická onemocnění.
Méně preskripčních omezení žádali praktičtí lékaři například i při svém protestu v roce 2016, kdy hrozili jednodenním uzavřením svých ordinací. Některá omezení se ruší postupně, například v roce 2020 pro některé léky na cukrovku. Podle databáze na webu SÚKL je na českém trhu zhruba 5700 léků na lékařský předpis. Praktici jich mohou předepisovat méně než polovinu, což je podle jejich dřívějších vyjádření výrazně méně než v jiných zemích Evropy.