PEREME SE S ČEŠTINOU: Psaní interpunkční čárky (1. díl)

V seriálu se budeme postupně věnovat těmto jevům: i/y; slabikám bě, pě, mě, vě a jejich variantám, předložkám a předponám s(e), z(e), předponě vz-, souhláskovým shlukům, velkým písmenům, interpunkčním znaménkům, slovům přejatým z jiných jazyků.

Nové díly seriálu Pereme se češtinou budeme na web dávat každou středu a sobotu. Jednotlivé lekce, celkem jich vyjde osmnáct, budou obsahovat i testy či taháky.

16. lekce Psaní interpunkční čárky (1. díl)

Být, nebo nebýt? Dát do této věty čárku, nebo nedat? V tomto a příštím díle seriálu se budeme věnovat interpunkční čárce, a to se zaměřením na pravidla jejího psaní a na její funkce. 

Interpunkce je systém značek, které člení psaný text do významově logických a přitom vizuálně přehledných pasáží. Mezi hlavní interpunkční znaménka patří kromě čárky též tečka, dvojtečka, tři tečky, středník, pomlčka, uvozovky, závorky, lomítko.

Následuje sedmero základních pravidel psaní interpunkční čárky. Bohužel se neobejdeme bez některých termínů, ale na všechny byste se měli upamatovat ze základní školy. Nuže:

Čárkami se oddělují:

1. větné členy a věty v souvětí spojené souřadně v poměru slučovacím, ovšem jen pokud je nespojuje slučovací spojka (nejčastěji a, i, nebo, ani): Malý, temný a ponurý byl jeho pokojík. Kůň se vzepjal, zahrabal ve vzduchu kopyty a hlasitě zařehtal.

2. větné členy a věty v souvětí spojené souřadně v jiném poměru než slučovacím: Rozhodněte, zda následující slova jsou příslovce, nebo předložky – poměr vylučovací. Měsíce plynuly, a mrazy nepovolily – poměr odporovací (spojku a lze nahradit spojkou ale). Hádal se, a dokonce na nás křičel – poměr stupňovací. Stál jsem na ramenou obrů, a proto jsem viděl tak daleko – poměr důsledkový.

3. volně připojené větné členy a výrazy (např. volné přívlastky, členy v přístavkovém vztahu): Deštné pralesy, ohrožené dnes více než kdykoli v minulosti, hrají nezastupitelnou úlohu v ekosystému Země (přívlastek volný); Beethoven, jeden z největších skladatelů všech dob, byl v osobním životě velmi nešťastný člověk (volný přístavkový vztah).

4. oslovení a výrazy vytčené před větu či za ni: Jano, nedělej to. Lyže, ty mu byly vším. Jen ho nechte být, otravu.

5. věty závislé od vět řídících, ať hlavních, či vedlejších: Řekl, že přijde. Řekl, že splní svůj slib, protože sliby se mají plnit. Ale: Řekl, že přijde a splní svůj slib. Mezi větami vedlejšími (že) přijde, splní svůj slib je poměr slučovací, proto se tu čárka podle pravidla číslo 1 nepíše!

CHYTÁK
Jedna z nejčastějších chyb pramení z utkvělé představy značné části uživatelů, že pokud spojovací výraz v slučovacím poměru zopakujeme, vzniká důvod k položení čárky. Nikoli, nevzniká: Ve variantě Řekl, že přijde a že splní svůj slib čárka před a že rovněž nestojí – stavba souvětí totiž zůstává v obou posledních příkladech zcela tatáž!

6. vsuvky a věty vedlejší vložené (vsuvky je ovšem možno oddělit i pomlčkami či závorkami); čárka se píše zleva i zprava: Tento problém, bez ohledu na jeho složitost, musíme vyřešit. Tento problém, a na to nezapomínejme, se týká nás všech. Řekl, že nám pomůže, a slib splnil.

7. vedlejší věty vložené obsahující víceslovný spojovací výraz; zde se pak čárka předsouvá před jeho první složku: Vyslechnu si vás, a když mě přesvědčíte, pomůžu vám.

CHYTÁK
I toto poslední pravidlo dělá v praxi velké problémy. Zbytečně: stačí si pamatovat, že jde spíše o grafickou záležitost. Jazykově logičtější by totiž byla tato podoba uvedeného souvětí: Vyslechnu si vás a, když mě přesvědčíte, pomůžu vám. (Věta vedlejší s když je vložena mezi dvě věty hlavní.) Předsunutím čárky prostě jen řešíme nevzhlednou grafiku takovýchto souvětí.

POZOR ALE!
Jiný je případ, který uvádíme v bodu 5: v něm nejde o vedlejší větu vloženou, nýbrž o věty vedlejší souřadně spojené. Takže pravidlo 7 nelze zobecnit tak, že před a když, a jestliže, a protože, a přestože… píšeme vždy čárku.

Srovnejte: Vyslechnu si vás, a když mě přesvědčíte a když se už teď budete chovat slušně, pomůžu vám. Kromě několika zvláštních případů, jež probereme dále zde i v příštím dílu, jsou všechny jevy související s psaním interpunkční čárky kombinací či důsledkem výše uvedených sedmi pravidel.

Vybrané problematické jevy (1. část)

1. Dvojité spojovací výrazy (jednak – jednak, ani – ani, buď – /a/nebo aj.)
Před druhým z nich se píše vždy čárka, i když se jedná o poměr slučovací: Toto řešení je jednak efektní, jednak efektivní. Ani lístek se nepohnul, ani cvrček se neozval. Přijď buď dnes, nebo/anebo zítra.

2. Přívlastek těsný a volný
Těsný přívlastek vymezuje, vyčleňuje, ohraničuje jediný jev nebo jednolitou skupinu uvnitř většího počtu jevů nebo členů skupiny: Cizinec ucházející se o pracovní poměr v České republice musí předložit platný pas a povolení k pobytu. Proto se mu v angličtině říká „defining“, definující. Neodděluje se čárkou.

Volný přívlastek dodává rozšiřující, nikoli zásadní informaci k jednomu jevu nebo jednolité skupině: Cizinec, usazený u nás již dvacet let, odpověděl plynnou češtinou. Odděluje se čárkou. (Je-li vložený, i čárkou zprava.)

3. Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející
Lze-li mezi přívlastky vložit bez podstatné deformace větné stavby některou ze spojek a, i, nebo, ani, ale, dokonce, ba, jde o několikanásobný větný člen a píšeme čárku: Byl to obrovský, nezapomenutelný úspěch. Má velký, ničím neodůvodnitelný strach. V opačném případě jde o přívlastek postupně rozvíjející a čárka se nepíše: V sebelepším počítačovém programu se vždy najde nejméně jedna nemilá programátorská chyba.

TEST: Doplňte interpunkci v souvětích Vyzkoušejte si pravopisné znalosti

Psaní slov přejatých 15. lekce seriálu Pereme se s češtinou