Jak jste dostala k práci hasičky?
Vystudovala jsem obor Požární ochrana na Odborné střední škole podnikání a mediální tvorby tady v Kolíně. Když jsem dostudovala, tak jsem vyzkoušela různé práce, například jsem pracovala v e-shopu autodílny.
Hasičky do minulého roku nemohly do výjezdových jednotek. Kamarádka mi pak řekla, že je tu první hasička Michaela Žďárská. Když jsem zjistila, že ta možnost tu je, podala jsem přihlášku.
U výjezdové jednotky hasičů slouží první žena, nebude mít žádné úlevy |
Takže prvotním impulsem byla první hasička ve výjezdové jednotce?
Ano. Byl to můj sen. Když mi bylo asi 16 let, tak jsem zachránila topící se dítě z rybníka a pomoci člověku byl velmi dobrý pocit.
Nikdy jsem nechtěla sedět v kanceláři, ráda zkouším nové věci a aktivně se hýbu, takže jsem byla ráda, že byla možnost se k hasičům přihlásit. Samozřejmě jsem musela splnit fyzickou a zdravotní způsobilost a také psychotesty.
Lenka Slunečková
|
Jak jste se na přijímací řízení připravovala?
Od třetí třídy, zhruba od devíti let, se věnuji judu. Pár let zpátky jsem se na republikovém mistrovství umístila třetí, takže nějakou fyzickou přípravu jsem už měla. Hlavně jsem se chystala na plavání, protože to pro mě bylo horší. Takže před přijímačkami jsem hodně času trávila v bazénu.
Dá se nějak připravit na psychotesty?
Nedá. Na ty jsem se jen vyspala a přijela. Při nich se dělají různá cvičení na rychlost, pozornost a pohovor s psycholožkou. Byla jsem ráda, že jsem je zvládla.
Jak vás jako ženu přijali muži v jednotce?
Je to pro ně novinka, ale já bych řekla, že jsme si fakt sedli. Vzali mě do party, jezdíme na akce i mimo práci. Vyrůstala jsem mezi kluky, takže mužský kolektiv mi vyhovuje.
Máte nějaké úlevy z práce jako žena?
Ne, musím vše zvládnout jako všichni ostatní.
Myslíte, že jako žena budete mít při zásazích nějaké výhody, co se týče práce?
Nějaké by to mít mohlo. Třeba bych v některých situacích mohla lépe utěšit ženy či děti.
Setkala jste se s nějakými předsudky?
Jasně, bylo mi řečeno, že ženská do sboru nepatří, od mého okolí i kolegů. Ale naštěstí mě kolegové respektují a mají mě rádi.
Jak se na práci hasičky tvářila vaše rodina?
Mamka byla na jednu stranu ráda, protože jsem si splnila sen. Ale jako každá máma má obavy, že se budu setkávat s neštěstím a zasahovat u vážných nehod, kde budou zranění a usmrcení lidé. Což samozřejmě dělat budu. Z toho úplně nadšená nebyla, ale už se s tím smířila.
Kromě vás nastoupila i nová hasička do výjezdové jednotky v Plzni. Jste ráda, že teď nastupuje více žen k hasičům?
Rozhodně, snad jich bude ještě více. Se mnou na přijímacím řízení byly další dvě uchazečky a hodně jsme se podporovaly, třeba když jsme dělaly sedy lehy nebo kliky.
Nakonec jedna neudělala psychotesty a druhá se rozhodla nenastoupit k jednotce. Určitě bych doporučila těm, které přemýšlejí o podání přihlášky, aby přijímací řízení zkusily.
Jaký byl váš zatím nejzapamatovatelnější výjezd?
Jsem u jednotky tři měsíce, zatím jsem byla zhruba na třiceti výjezdech, třeba u úniku plynu či dopravních nehod. Zatím ne nijak velkých a bez úmrtí.
Nejzapamatovatelnější byl asi požár u bytové jednotky. Dědeček si šel něco zapálit do kůlničky za domem a pořádně to chytlo. Ten výjezd byl velmi akční.
K zásahu musíme vyjet do čtyřiceti vteřin, říká první velitelka armádních hasičů |
V čem byl jiný od dopravních nehod?
Museli jsme použít dýchací přístroje a jít přímo hasit požár. Já jsem pak s termokamerou zjišťovala, jestli ještě někde nejsou skrytá ohniska, aby se požár znovu nerozhořel. Kůlna vyhořela úplně do základů, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.
Nikdy ale nevíme, jestli se nakonec nebude na místě požáru nacházet nějaký člověk, takže musíme být připraveni na všechno.
Na tomto výjezdu mě i pokřtili. Je tradice, že při prvním požáru nováčka na místě kolegové postříkají hadicí.
Je pro vás práce náročná?
Pořád se oťukávám. Je to náročné psychicky i fyzicky. Záleží, na jakou událost jedeme, často si i vysportovaný hasič s dlouholetou praxí sáhne na dno. Zatím nevím, jak budu reagovat třeba při větší dopravní nehodě.
Při každém výjezdu jsem nervózní, ale naštěstí je tam ta parta kolegů. Říkali, že kdybych náhodou potřebovala, tak po zásahu můžu přijít a promluvíme si. Mám tu fakt podporu, za což jsem ráda.
Je něco, co byste jako hasička chtěla dělat?
Hrozně ráda bych řídila Scanie, tedy velká hasičská auta. Obdivuju, jak s nimi jezdí řidiči k nehodám a musí si dávat pozor na dopravu. Zatím nemám řidičák skupiny C, takže to je ještě v plánu.