KOMENTÁŘ: Jedna z velikonočních tradic by se měla zrušit. Ale šlehání žen to není

„Takže, kdy nám vy zlé feministky zakážete Velikonoce?“

Kdykoli se začnou blížit velikonoční svátky, je tohle otázka, která se opakuje s železnou pravidelností. Zároveň je to otázka, již dostane spoustu žen, které jasně a nahlas řeknou, že je nikdo šlehat nebude, protože si to nepřejí. Někdy bude pronesena posměšně, jindy kousavě, ale vždycky bude nesmyslná.

Odpověď je pro některé možná překvapivá, byť stále tatáž: Šlehání pomlázkou přece nikdo nezakazuje, a Velikonoce už vůbec ne. Dokonce ani ta zlá, démonická Istanbulská úmluva. Ani ty zlé a špatné feministky.

Pomlázka se nezakazuje, důležitá je však empatie. Části žen zvyk není příjemný

Šlehání pomlázkou je v pořádku, pokud si to dotyčná přeje a souhlasí s ním – mimochodem, podle nejnovějšího průzkumu si to přejí pouze dvě ženy z deseti a zbytek tuto „tradici“ rád vůbec nemá – ale pokud dotyčná řekne, že to nechce, je jen jeden správný způsob, jak se zachovat: respektovat to.

Místo naprosto neopodstatněných obav o to, jestli si i příští rok budeme smět nabarvit vajíčka, je důležitější zaměřit se na jedno palčivé téma, které tyto svátky jara otevírají. A to téma jsou osobní hranice.

Je pomlázka přežitek, či tradice? Názorový duel zastánce a odpůrkyně pomlázky

Jedno „ne“ musí stačit

Právě hranice jsou téma podivně opředené tajemstvím, mnohdy dokonce údivem a nesouhlasem, když si je dotyční jasně nastaví. A ne, tyhle hranice nejsou žádnou politickou záležitostí, byť jejich vymezení může často také znamenat v jistém smyslu válku.

Spoustu lidí totiž stále nechápe, že osobní hranice znamenají právo druhého říct: „Ne, tohle se mi nelíbí“ nebo „ne, tohle nechci“ či prostě „přestaň“. A povinnost je to nepřekračovat, byť jim samotným to může připadat jako zábava nebo hloupost.

Protože bití pomlázkou, stejně jako nechtěné doteky nebo nakonec obtěžování či vynucení sexu bez souhlasu, není nic jiného než překračování osobních hranic. Vše samozřejmě v jiné míře, ale základ je tentýž. Když někomu přijde v pořádku někoho bít i přes výslovný nesouhlas, je poměrně velká šance, že mu přijde v pořádku takový nesouhlas nerespektovat i v jiných oblastech.

Zároveň bychom se konečně měli naučit respektovat, že „ne“ znamená „ne“, nikoli „snaž se víc“. Takovým vtipům už se totiž opravdu dávno nikdo nesměje.

Polovina žen pomlázku nemá ráda Podle letošního výzkumu agentury NMS Market Research 44 procent žen zažilo bolest, čtvrtina měla modřiny nebo jiné stopy na kůži. Desetina pak popsala pocity ponížení. Pouze čtvrtina pak nezažila negativního nic. Skoro polovina (49 procent) mužů přitom uvádí, že má šlehání ráda. Oproti tomu jej kvituje jen 20 procent žen. Pro 48 procent je to něco, co nemají rády, ale dodržují kvůli tradici. A vyloženě jej nesnáší 32 procent žen.

Je dobře, že se čím dál tím více žen, ale také mužů, ozývá a nahlas říká, že jim koledování není příjemné. Také mnohem více lidí sdílí svoje nepříjemné zážitky. Ano, před několika lety tady taková diskuze vůbec nebyla, ale společnost se posouvá a hlasy, které předtím nechtěla slyšet a mnohdy je záměrně umlčovala právě třeba posměchem, sílí.

Je jasné, že to u spousty lidí může znamenat pocit ohrožení toho jejich „tradičního“ života. Zejména když byli dlouhá léta zvyklí, že do toho života patří jistý status quo, který obsahuje například přesvědčení, že žena patří do kuchyně, plácání po zadku je lichotka, znásilnění je špatný sex a muž je pán tvorstva.

Jenže tyhle časy se mění. A není to kvůli žádným diktátům Bruselu ani zlým a špatným úmluvám. Je to proto, že dívky a ženy vědí, že můžou být, čím chtějí, že nejsou žádným způsobem méněcenné a že mají právo bojovat o to, co jim patří. Ať už to jsou místa ve vedoucích pozicích, rovné odměny, adekvátní ocenění péče, nebo prostě možnost být slyšet.

Nyní se vlastně v období Velikonoc pořád točíme kolem nesmyslné debaty, jestli tradice ano, či ne, ale skutečná podstata je jinde. Opřádá ji totiž strach z toho, že se ženy začínají vymezovat proti chování, které se jim nelíbí.

Jednou provždy bychom proto měli přijmout fakt, že věta „Tohle nechci, nelíbí se mi to, nedělej to“ a zejména její respektování je naprostým základem, který k tomu patří. Tohle respektovat znamená nejen něco neudělat, ale zároveň se chovat ohleduplně k druhému.

Bohužel je pro části mužů, ale i některé ženy, mnohem větší tradicí než někomu dát na zadek pomlázkou, tohle nerespektovat. A právě to je ta jediná „tradice“, která by se měla nadobro vymýtit.