Mediální výchova je o pochopení, jak fungují média, kde brát ověřené informace či jak rozpoznat dezinformaci. Na školách se tento předmět vyučuje průřezově a je tedy součástí jiných předmětů, nejčastěji v rámci českého jazyka či občanské nauky a základů společenských věd.
Povinná je už od základní školy a výuka mediální výchovy pokračuje také na středních a vysokých školách. Jako samostatný předmět ale na většině škol není a když, je to spíše světlou výjimkou než pravidlem.
Nedostatečná mediální gramotnost je problém v celé společnosti, která je pak více náchylná ke zmanipulování, naslouchání propagandistickým heslům, populismu, fake news.
Manipulativní zprávy a nedostatek či zkreslení podávaných informací, může lidem dekalibrovat systém morálních hodnot a osobních priorit - rozhodit vnitřní kompas toho, co si myslí a jak se chovají.
Podle odborníka na média Petra Nutila, autora knihy Média, lži a a příliš rychlý mozek by měl stát více připravovat mladé generace na život v informační společnosti. „Považuji vzdělávání na poli mediální gramotnosti a kritického myšlení jedním z nejpodstatnějších úkolů, který by škola v digitálním věku měla mít,” popisuje.
„Jsem přesvědčen, že jestliže nebudeme-li jako národ důsledně dbát a pečovat o inteligenci, racionalitu a vzdělání svých dětí, ohrožujeme tím sami sebe a svou budoucnost,” doplnil Nutil.
Gramotnost lidí v mediální oblasti je nízká, zaostávají i studenti
Mediální výchova se svou současnou koncepcí naráží na několik problémů. V praxi totiž naprostá většina učitelů, kteří v mediální výchově žáky vzdělávají, neabsolvovala tento předmět v rámci studia.
KVÍZ: Jak jste na tom s mediální gramotností? |
„Z učitelů, kteří vyučují mediální výchovu, ji absolvovalo zhruba dvanáct procent. Přibližně stejné množství učitelů má za sebou akreditované kurzy v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, 25 procent učitelů se účastnilo seminářů, konferencí či projektů věnovaných realizaci mediální výchovy. Pouze ojediněle učitelé přiznávají, že pro realizaci mediální výchovy žádnou odbornou přípravu nemají,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys s tím, že v každém případě pro učitele platí potřeba se v oblasti mediální výchovy průběžně vzdělávat.
Česká školní inspekce, která jako jediná instituce chodí sledovat práci přímo do tříd, na konci loňského roku ukázala data o úspěšnosti studentů v oblasti mediální výchovy. Tedy spíše neúspěšnosti. Test z vybraných témat mediální výchovy absolvovali žáci 9. ročníku ZŠ a 2. ročníku SŠ a výsledky jsou znepokojivé.
Aby se dal test považovat za úspěšně zvládnutý, museli žáci dosáhnout 60 procent. Výborných výsledků, kde hranice byla správné zodpovězení 80 procent otázek, dosáhlo na středních školách pouze jedno procento žáků. Inspekce taktéž zjistila, že na některých školách se mediální výchovou nezabývají vůbec.
Informace se perou jako peníze, původní zdroje se hledají těžko
Vzhledem k neustálému toku informací, kdy i jedna z nich má nespočet výkladů a interpretací, ovlivňují média a jejich porozumění dění ve světě. Jak se v takovém prostředí pohybovat, vyučuje žáky například Michal Kaderka. Jako učitel působí v pražském Gymnáziu Na Zatlance, současně lektoruje kolegy a je autorem několika výukových materiálů dostupných online.
„Dnes je důležité nespěchat. Speciálně ve světě sociálních sítí, kde je snadné se lapit. Dezinformace mohou sdílet i veřejné osobnosti, stalo se to například politikům. Chce to čas, nesdílet hned všechno a zamyslet se nad tím,“ říká.
Naposledy například dezinformaci vypustil z úst předseda KSČM Vojtěch Filip když prohlásil, že za zdražením vepřového masa je zrušení vepřína v Letech. Cena vepřového ale roste kvůli šíření afrického moru v Evropě a Asii. Ve vepříně byly navíc převážně prasnice, které nejsou určené na porážku.
O výchově v médiíchZvýšení mediální gramotnosti si klade za cíl hned několik webů a pořadů na české mediální scéně Manipulátoři.cz Web založený Petrem Nutilem, který se snaží čtenáře seznámit se zákulisními informacemi týkající se některých kauz a dodat jim kontext Demagog.cz Web, který čtenářům ověřuje informace ve výrocích politiků Youtuber Karel Kovář alias Kovy se jako jeden z mála věnuje mediálnímu prostředí. O zvýšení mediální gramotnosti se snaží například v pořadu Kovyho Mediální ring na stránkách Jeden svět na školách, nebo na Televizi Seznam, kde v pořadu V centru dělá rozhovory Jeden svět na školách Projekt Člověka v tísni, který funguje už od roku 2001. Snaží se přispívat k výchově mladých lidí, kteří se orientují v současném světě, otevřeně a kriticky přistupují k informacím. S materiály Jednoho světa na školách pracují učitelé a žáci na více než 3 600 základních a středních školách. To se ví Nový připravovaný pořad České televize, který má začít na podzim a ve kterém se mají odkrývat falešné zprávy. Provázet jím budou Halina Pawlowská a Aleš Háma. |
Situace je také vidět na proměňujících se politických kampaních, které jsou více vedené skrze nová média nebo na stále se snižujícím zájmu u očkování, které je podle lékařů právě důsledkem neznalosti.
„V posledních šesti letech dochází k poklesu proočkovanosti, zejména u spalniček. Nemáme samozřejmě přesný výzkum, ale je velmi pravděpodobné, že pokles souvisí i s tím, jaké informace se sdílejí a putují po sociálních sítích,“ domnívá se Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnost. Česká republika přišla nedávno o status země bez spalniček, kterou zrušila Světová zdravotnická organizace.
Být, či nebýt?
Výuka mediální výchovy na školách je složitou otázkou i v oblasti přístupu k moderním technologiím. Ten je v každém koutu republiky jiný. Hodně. Vidět je to například na používání mobilů - zakázat je ve školách? Nezakázat?
„V něčem tak zásadním pro výuku mediální výchovy nepanuje jednotný názor a budí velké vášně. Jedni by chtěli mobily ve školách úplně vypnout, druzí zase využívat přímo v hodinách. Mediální výuka a její podoba ve třídách zatím není pro školy prioritní téma, ale časem k tomu dojdeme,“ dodává Kaderka.
Nabídka výuky mediální výchovy je částečně odrazem nálady ve společnosti. Pokud například bude podle odborníků prezident urážet novináře a veřejnoprávní média, jako tomu udělal při návštěvě v Rusku, kde mluvil o likvidaci novinářů jako škodné, nebudou mít média velkou prestiž a důvěru ani mezi veřejností.
Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček pak například na Twitteru odsoudil snahu České televize o speciální pořad, který by se mediálnímu prostředí věnoval.
Generální ředitel ČT Petr Dvořák by měl okamžitě rezignovat. Skandál s novým pořadem o “dezinformacích” překročil veškeré možné meze.
Reklama na štěstí a online „bravíčko“, to jsou sociální sítě
Podle Nutila by mediální výchova měla trénovat schopnost získávat přístup k médiím, chápat a kriticky vyhodnocovat různé aspekty médií a mediálních obsahů a vytvářet v různých kontextech vlastní sdělení. V tom se shoduje s většinou učitelů, kteří na podobnou otázku odpovídali při šetření školní inspekce.
Uvedl, že je také podstatné, aby předmět vyučoval klasický učitel, nikoliv odborník na média. V tom se ovšem rozchází se spoluautorem knihy Dítě v síti Janem Müllerem, který poznamenal, že někteří učitelé (vzhledem k vysokému průměrnému věku pedagogických sborů) smartphone ani nemají.
Mediální výchovu v Česku částečně zaštiťuje také Člověk v tísni, který se tématu věnuje v rámci projektu Jeden svět na školách. Poté, co se mediální výchova v roce 2007 dostala do rámcových vzdělávacích programů, chybělo systematičtější sledování toho, jak se mediální gramotnost u dětí rozvíjí.
Člověk v tísni proto v letech 2017 a 2018 provedl dva průzkumy na reprezentativních vzorcích škol, kde se ptal ředitelů a učitelů na výuku. Ve třetí části ověřoval znalosti dětí v oblasti mediální gramotnosti.
Středoškoláci například hned nepoznají média veřejnoprávní a kdo vlastní média soukromá. Například web Parlamentnilisty.cz považuje za veřejnoprávní nebo neví, zda je, či není médiem veřejné služby, přibližně 57 procent žáků.
Výuka stačí, samostatný předmět není potřeba
Podle obou průzkumů většina vyučující, kteří se mediální výchově věnují, neprošlo žádným tematickým kurzem nebo školením. Učitelé si připravují materiály k mediální výchově většinou sami. „Polovina respondentů v prvním šetření uvedla, že u nich na škole
Jak to mají v zahraničí Dlouhodobě se na předních příčkách evropských průzkumů umisťují severské země jako je Norsko, Švédko či Dánsko. Například Finsko se v posledním šetření mediální gramotnosti v rámci Evropy umístilo na prvním místě. Vzdělání na poli médií je jeden z nejdůležitějších cílů tamního ministerstva školství a kultury. Jako jedna z mála zemí má Finsko vlastní vládní úřad pro mediální vzdělávání. V některých školách v Dánsku učí mediální výchovu svoje mladší spolužáky děti ze straších ročníků. Nejde ale o plošnou záležitost. Žáci v Británii si mohou během svých studií vybrat kurz mediální studia. V rámci něj se učí, jak vznikají noviny, nebo se snaží naučit přistupovat k médiím kriticky. U nás se o rozšíření povědomí o fake news snaží Masarykova univerzita v projektu Zvol si info. Vznikla také úniková hra Fakescape či Surfařův průvodce po internetu. |
nesledují, zda byly cíle mediální výchovy úspěšně naplněny,“ uvedla Kateřina Šafářová z Člověka v tísni. „Mediální výchova není ve školství vnímána jako důležité téma,“ doplnila.
To se do budoucna zřejmě nezmění. Ministerstvo školství totiž neplánuje zařadit mediální výchovu mezi klasické předměty. Současná podoba mediální výchovy je podle nich dostatečná. Přitom podle loňské průzkumu agentury STEM/MARK ve spolupráci s Českou televizí, který se zabýval mediální gramotností české populace, výsledky nedopadly dobře. Češi získali v průměru 39 bodů ze 100 možných. Současná generace sice neměla mediální výchovu ve škole, ale dobře to ilustruje fakt celospolečenského problému.
„Měřili jsme umění práce s médii, jak je dokážou rozlišovat, jak dokážou filtrovat nesprávný obsah od správného a další,“ uvedl ředitel výzkumu agentury STEM/MARK Pavel Šimoník.