Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„S Michalem Kocábem jsme měli takovou ideu, že budeme jednat pouze s předsedou tehdejší vlády Ladislavem Adamcem, který později na setkání s představiteli Občanského fóra přistoupil a najednou bylo o čem jednat,“ řekl během úvodu host pondělního Rozstřelu.
„My jsme nechtěli žádné velké bouře, chtěli jsme jednání,“ řekl Michal Horáček v Rozstřelu, což se podle něj i podařilo. „V létě jsme poprvé sepsali manifest iniciativy Most. Bylo důležité, aby to podepsali různí lidé, nejen disidenti. Poté jsme to donesli na podatelnu úřadu vlády,“ upřesnil počátky navázání dialogu s komunisty. Podle Horáčka se tento dokument dochoval do dnešní doby.
Nejdříve iniciátorům na tento krok žádná odezva nepřišla. Až po náhodném setkání s tehdejším mluvčím předsedy vlády Oscarem Krejčím se začaly věci trochu hýbat. Nejprve se jednalo právě s ním. „Tehdy jsem se účastnil pouze dvou jednání, ale Krejčí už tušil změny, proto se snažil dialog zprostředkovat,“ doplnil.
V pořadu Horáček řekl, že si nemyslí, že by je tenkrát během jednání sledovala StB.
Na zelňačce u předsedy vlády
„Vše vyvrcholilo 17. listopadem, to byla rozbuška,“ řekl Horáček k události, při níž ozbrojené složky udeřily na demonstranty hrubou silou a po níž se rozšířila později vyvrácená informace, že jeden student byl zabit.
Podle Horáčka ale opravdové jednání probíhalo až o dva dny později. „17. listopad byl spouštěcí mechanismus, za krátko jsme navštívili tehdejšího premiéra u něj v bytě na Letné. Byla to taková normální návštěva u oběda, které jsem se účastnil já, pan Kocáb a manželé Adamcovi. Celou dobu nám naznačoval, že je člověk Gorbačova,“ promluvil o návštěvě Horáček.
Při této návštěvě se dohodli na tom, že nastává čas dialogu se širokými společenskými silami. „Tehdy ještě vůbec nepřipouštěl, že by vedl dialog s Václavem Havlem, kterého bral jako jakéhosi ďábla, který byl ještě nedávno ve vězení,“ řekl o tom, co si myslel Adamec o Havlovi.
Podle Horáčka je tehdejší premiér lehce postrkoval k tomu aby aktivizovali demonstrace a on následně přišel jako spasitel, se kterým se dá konečně mluvit. „On si vyloženě přál, aby se to stalo. Aby se ledy pohnuly a on se mohl stát tím Gorbačovem,“ osvětlil.
Havel čekal venku
Hned po setkání s ním jsme jeli za Václavem Havlem, který v tom dialogu viděl příležitost. Později tedy Adamec uvolil k tomu, že se sejde se zástupci širší veřejnosti, ale nepovolili vstup Havlovi.
Podle Horáčka tenkrát Havel, i přestože byl lídrem, řekl ostatním ať jdou vyjednávat. Ale jak šly tehdejší události den za dnem, nakonec k setkání stejně došlo. „Z toho setkání jsou známé historické fotografie, kdy předseda vlády stojí vlevo, Václav Havel vpravo a podávají si ruku,“ řekl Horáček.
„Pro mě těch třináct dní, které popisují ve své knize, vyvrcholilo tím, že Národní shromáždění zrušilo ten článek Ústavy, který říkal, že vedoucí silou ve společnosti je Komunistická strana Československa, což byla nejzásadnější věc,“ řekl na závěr Horáček.
Politice se ale Michal Horáček věnovat nikdy nechtěl. Síly věnoval raději podnikání, které ale nakonec v roce 2004 opustil, když prodal svůj podíl v sázkové kanceláři Fortuna.
K politice se nicméně vrátil v poslední prezidentské volbě, kdy se rozhodl kandidovat na nejvyšší post ve státě. Nakonec ale znovu vyhrál nynější prezident Miloš Zeman.
Během svého života vystřídal Horáček nejrůznější profese. Byl novinářem, myl nádobí, napsal několik knih nebo dělal plavčíka, nejvíce se ale do povědomí lidí zapsal jako textař a podnikatel. Horáček si ještě za socialismu vyzkoušel povolání bookmakera. Později spoluzaložil Fortunu.
Řadu let spolupracoval se skladatelem Petrem Hapkou a jejich písně zpívaly největší hvězdy české hudby.
Nyní napřel úsilí do boje za životní prostředí. Vzal do ruky rýč a společně s dětmi a mladými lidmi sází stromy. Jeho mottem je, že všechno, co chcete dobře zvládnout, musíte dělat každý den.