Nevelký obrázek rozhledny bez jasných detailů po sobě zanechal slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič. Šlo o skicu stavby, kterou si zhruba v roce 1896 objednal spolek turistů ve Valašském Meziříčí, stát měla v Brňově.
„Dočetl jsem se, že šlo o první zakázku, kterou tady v regionu Jurkovič dostal. O rok později následovaly stavby na Pustevnách,“ říká architekt Antonín Závada.
Zatímco Libušín a Maměnku Jurkovič skutečně postavil, rozhledna zůstala na papíře a ani autor sám se k ní později navrátil, aby nápad rozpracoval. Závadovi pak připadl nelehký úkol vyprojektovat konstrukci rozhledny a dát jí podobu, kterou Jurkovič naznačil.
Veřejnosti se stavba za více než 12 milionů korun otevřela na jaře roku 2012 a už brzy se její návštěvnost přehoupne přes hranici 400 tisíc lidí.
Začátky ale sluncem zalité nebyly. Pro rozhlednu vybralo vedení města Karlův kopec, ležící v sousedství areálu Valašského muzea v přírodě. „Tehdy se uvažovalo, že by Rožnov mohl mít nějakou rozhlednu, a hledalo se, kde ji postavit. Původní návrh bylo Hradisko, to je ale archeologická lokalita,“ vzpomíná historik Daniel Drápala.
Na kopec měla vést sedačková lanovka
V té době byl rožnovským radním a vzpomněl si, že v 60. letech plánoval stavbu rozhledny ředitel skanzenu Rudolf Bečák. Vycházel tehdy z Jurkovičova obrázku.
„Už si to pamatovali jen letití pracovníci muzea a od nich jsem se to dozvěděl i já,“ popisuje Drápala.
Stát měla na Karlově kopci. Z parkoviště pod kopcem k ní plánovali sedačkovou lanovku a počítalo se s tím, že návštěvníci pak budou pokračovat dál do areálu muzea.
„Aby mohli jít pěkně z kopce a nenamáhat se výstupem“ usmál se Závada. Z projektu sešlo a Jurkovičovu skicu znovu ukryl archiv. „Pravdou je, že tehdy bych to nejspíš neprojektoval,“ připustil architekt.
„Neuměl bych to, byl jsem mladý a neměl s Jurkovičovými stavbami zkušenosti. A bez nich to zkrátka nejde. Navíc k tomu nebyl jediný detail, půdorys, prostě nic. Jen ten malý obrázek.“
Jurkovičova rozhledna nad Rožnovem
Rozhledna se stavěla v letech 2010–2012, projekt vznikal krátce předtím. V té době už měl Závada řadu zkušeností s Jurkovičovými stavbami. V minulosti dozoroval opravy útulen na Pustevnách a potom je vracel do života, když v 90. letech v havarijním stavu připadly rožnovskému skanzenu. Pracoval i na obnově křížové cesty na Hostýně.
Jurkovičovu práci systematicky studoval, zkoumal existující stavby, nakupoval knihy, bádal v archivech, sešel se s jeho synem.
„Hledal jsem, kde se dalo, jeho stavby jsou ohromně náročné. Hlavně barevně,“ upozornil. „Navíc proti dnešku byly dost omezené možnosti.“
Kvůli výhledu se vykácely stromy
Při práci na rozhledně dbal především na schodiště, aby bylo pohodlné, dostatečně široké a mělo správný úhel. Důležité taky bylo vymyslet konstrukci tak, aby ji bylo možné průběžně udržovat, a přitom zůstal zachovaný tvar, který Jurkovič navrhl. Závada stavbu rozčlenil do sedmi podlaží, špička věže je 31 metrů nad terénem a vyhlídková plošina je ve výšce 18,8 metru.
Umístění rozhledny komplikovalo stavbu, protože se k ní nemohlo s těžkou technikou. Kromě toho se už v průběhu strhla kritika, když se ukázalo, že z vyhlídky nebude výhled. Bránily mu vzrostlé stromy a proti jejich kácení se postavili ochránci přírody i část veřejnosti. Příslušné úřady věc posoudily a kácení povolily.
„Mluvilo se o pár jednotkách, byly jich desítky,“ říká František Šulgan, zástupce Českého svazu ochránců přírody Radhošť a CHKO Beskydy. „Od začátku jsem říkal, že to je pěkná stavba na nevhodném místě,“ dodává. Za svým tvrzením si stojí i po letech.
„Já jsem stavbu rozhledny na Karlově kopci nepovažoval za nijak komplikující,“ vysvětluje historik Drápala. „Vnímal jsem to jako věc provázanou se skanzenem a myslím, že lepší místo v Rožnově nenajdeme.“
I když je rozhledna v těsné blízkosti skanzenu a v jeho oplocení vznikla branka, aby jím mohli návštěvníci procházet, spravuje ji město. Z centra se tam pěší dostanou za 45 minut.
Veškeré kovářské, klempířské a většina tesařských prací se dělaly ručně za použití starých pracovních postupů. Nosné prvky rozhledny jsou z dubového dřeva, na ostatní části byl použit smrk nebo jedle. Barevné řešení vycházelo z podoby Jurkovičových staveb na Pustevnách.