Výroba škodovek se neomezuje jen na Českou republiku. Dnes vyjíždí z fabrik v Rusku, Číně nebo Indii. V minulosti ale stavěli auta mladoboleslavské značky v ještě exotičtějších destinacích; příběh novozélandské Trekky je známý, o tom, jak se vyráběly škodovky v Chile, jsme psali zde.
Na tureckou Škodu Kamyonet si vzpomene málokdo. Přitom ji tam fabrika Çelik Montaj Ticaret (později Anadolu Otomotiv Sanayi) vyráběla od šedesátých až do osmdesátých let. Důvod, proč se do Turecka nedovážely celé dvanáctsettrojky, byl tehdy stejný jako ten, proč se dnes škodovky pro Čínu nebo Rusko vyrábějí na místě. Ochranářská celní politika tlačící automobilky nejen importovat, ale také vyrábět auta přímo v dané zemi.
Škoda se tehdy začátkem šedesátých let za podpory podniku zahraničního obchodu domluvila na dovozu nekompletních mechanických celků modelu 1202 STW. Do Turecka putoval podvozkový rám s motorem, předními blatníky a rámem čelního okna.
Místní fabrika k tomu přidala vlastní karoserii. Zpočátku jste v nich ještě škodovky poznali, příď víceméně zachovali, ovšem zadní kombíkové nebo pick-upové partie už byly svébytné. Postupem času se ovšem podíl karosářských dílů dovezených z AZNP zmenšoval, a tak se turecké škodovky měnily. A v roce 1971 začaly vypadat úplně jinak, tak vznikla Škoda 1202 Kamyonet. Stále na rámu, s lichoběžníkovými rameny vpředu a kyvadlovou nápravou vzadu a škodováckým 47koňovým čtyřválcem OHV 1221 ccm. Z Vrchlabí kromě motoru přijížděla také čtyřstupňová převodovka přenášející výkon na zadní kola.
Maximální stokilometrová rychlost byla na tureckých cestách-necestách spíše teoretickým údajem, uživatelé spíš ocenili třičtvrtětunovou nosnost.
Ve výrobě vydržel původní kamyonet přes deset let, v roce 1982 ho nahradilo nové provedení s oddělenou ložnou plochou postavené na mechanických základech Škody 1203. To uvezlo dokonce tunu.
Do poloviny osmdesátých let vzniklo podle odhadů k sedmnácti tisícům kamyonetů obou generací, těch novějších z toho bylo asi tři a půl tisíce.
Škoda Pick-up slaví 30 let
Před 30 lety, 25. září 1991, zahájila automobilka Škoda výrobu užitkového vozu Pick-up. Škoda Favorit Pick-up se vyráběla souběžně s modely Škoda Favorit a Škoda Forman, ze kterých pocházela většina součástí užitkového vozu.
Dvoumístná lehká užitková verze Pick-up byla standardně vyráběna s motorem o objemu 1289 cm3 a vybavována laminátovou, plátěnou nebo plechovou nástavbou ložné plochy. Pick-up se vyráběl do roku 1995 a celkem bylo vyrobeno 70 900 kusů.
Druhá generace užitkového vozu od Škodovky byla označovaná jako Pickup nebo Škoda Felicia Pickup a měla většinu součástí z Felicie. Větší verze se nazývala Škoda Felicia Vanplus a do roku 2001, kdy byla jeho výroba ukončena, vznik.o jich 128 581 kusů.
Až stovky tisíc korun si ale současní majitelé řeknou za model Škoda Felicia Fun. Jde o vůz vycházející z dvoumístné verze pickupu, zadní stěna kabiny je výsuvná, po jejím vysunutí vzniknou další dvě místa k sezení a vůz se tak stává čtyřmístným. Typická je pro vozy Felicia Fun zářivě žlutá barva, jde nyní o jednu z nejcennějších verzí felicie, Škoda jich vyrobila pouze 4216 kusů.
Nejdražší Felicia Fun v inzerci je nyní na Slovensku, současný majitel si ji cení na více než 353 tisíc korun, podle popisu je vůz po celkové renovaci.
Později vznikly další užitkové verze osobních škodovek, například Fabia se vyráběla ve verzi Praktik, stejnou variantu získal později i model Roomster.