První jízda s Dacií Jogger: poslední normální auto je crossover pro praktiky

Obrovitá kabina, skoro třímetrový rozvor, naloží skoro dva kubíky a podvozek má vysoký dvacet centimetrů. Dacia Jogger je neskonale praktické MPV zabalené do kabátu šmrncovního kombíku. V Česku už se objednává od loňska, doteď si ho pořídilo přes osm set zákazníků, bez toho, aby se s joggerem svezli; taky už stačil zdražit o patnáct tisíc. Ovšem stále je se startovací cenovkou 373 500 korun na hladině, na kterou byl trh zvyklý před dvěma roky, než auta extrémně zdražila.

32 fotografií

K mání je pětimístná i sedmimístná verze, určitě si těch – 23 tisíc za sedm míst připlaťte, dodatečně už to nenapravíte – místa navíc nepřidáte. A i když si říkáte, že v sedmi nejezdíte, můžete dvě sedačky z poslední řady vyndat. To je první chytře vymyšlená věc na joggeru – každé z křesel poslední řady váží jen něco kolem deseti kilogramů, takže manipulaci s nimi zvládnete bez funění (pro ilustraci: jedno sedadlo nového VW Multivan za milion a čtvrt váží pětadvacet kilo). Sedmimístná verze má také tužší tlumiče a větší kotouče předních brzd. Jinak se ovšem snažila Dacia rozumně zjednodušovat, a tak všechny joggery obouvají stejné pneumatiky 205/60 R16 – nejběžnější a cenově rozumný rozměr nezvolili náhodou. Auto na zimu přezujete do sedmi tisíc.

Ale popořádku. Na první nastoupení jogger ohromí prostorem a překvapí pohledností interiéru. Není „vylevněný“ na kost, je postavený účelně, jednoduše, hezky. Přední část poznají řidiči Dacie Sandero, až po B sloupek (ten mezi dveřmi), je mechanika až na pár neviditelných detailů a panelů karoserie stejná. Nová je celá zadní část. K stavbě museli přistoupit konstruktéři chytře a efektivně, to je vlastní celému „projektu Dacia“, se kterým slaví mateřský Renault obrovský úspěch. Jednoduchá, prověřená a efektivní řešení má značka v genetice. Jen pro ilustraci, v samotném francouzském ústředí automobilky tvoří značku tým jen asi stovky lidí, ten chytře využívá zázemí Renaultu.

Ano, Jogger je nově postavené auto, které má k moderní supertechnolgické produkci daleko, vystačí s tím, co lidi opravdu potřebují a využijí. Takže má šest airbagů, klimatizaci a hlídač mrtvého úhlu – jediný bezvýhradně užitečný moderní hlídač. Skvěle funguje multimediální systém, naviguje líp než manželka a telefon s ním spáruje na první pokus i penzista s tlačítkovým telefonem, i u mateřského Renaultu by se měli poučit, co znamená grafika a ergonomie.

Dacia má ovšem v základním provedení ještě geniálnější řešení, za které by možná rádi symbolicky připlatili i ti, kteří koupí dražší verze – chytrý kastlík, který je na místě tabletu multimédií. Namísto vestavěného displeje do něj uchytíte svůj mobil, připojíte kabelem, přes bluetooth spárujete s autem a aplikace ve smartphonu obstará ostatní – navigování i komunikaci s autem. Vždyť má dnes chytrý telefon v kapse 84 procent světové populace, tak proč toho nevyužít. Však také tuto základní (ne)multimediální variantu volí dvacet procent zákazníků sandera.

Na upřesněnou dodejme, že když mobil nepřipojíte, rádio obsluhuje ovladač pod volantem a displej v kapličce mezi budíky. A klimatizace má vlastní panel s tlačítky a točítky.

Pro sedm dospělých

Jedním z hlavních úkolů bylo autu zachovat nízkou hmotnost, Jogger tak váží od jedné a čtvrt tuny, to je na úrovni hatchbacků nižší střední třídy. To i objemné krabici zachová obratnost a vystačí s nízkoobjemovými motory sandera.

Jogger je plnohodnotně sedmimístný, do všech tří řad se usadí bez ústrků dospělý, ano i na zadní místa. Nad sedáky je po střechu ve třech řadách odpředu dozadu 923, 910 a 855 mm místa. Jen dodejme, že vyjmout jdou jen místa třetí řady, dělená lavice v druhé řadě má sklopná opěradla a jde překlopit vpřed, to pak odveze skoro dva kubíky nákladu. Damian Laplane z Dacie přiznává, že udělat také druhou řadu sedadel vyndavací by bylo na poměry značky jednoduše moc drahé a komplikované řešení.

V nabídce jsou prozatím dva motory; tedy, dvě verze stejného. Tříválcový přeplňovaný litr má hliníkový blok motoru a variabilní časování ventilů, variabilní olejové čerpadlo, integrované výfukové potrubí a filtr pevných částic. Spojen je s manuální šestirychlostní převodovkou. 

Svezli jsme se oběma verzemi. Verze TCE 110 s výkonem 84 kW a 200 krouticími newtonmetry je ta silnější. Motor nabídne 90 procent výkonu od 1750 otáček, převalování kolem dvou tisíc je ovšem spíš na udržování rychlosti, proti kopci na šestku (převodovka je mnohem lepší než zpočátku u sandera) už moc zrychlovat na dálnici nechce. Nad nějaké dva a půl tisíce otáček ovšem ožije, svým hrubším tříválcovým hlasem zanýtuje skoro jako diesel, a s elánem zabere, při uvolnění plynu mu zas usykne turbo. Pocit z toho, že motor uvolněně dýchá a funguje, souzní s chováním celého auta. Stokilometrovou trasu po dálnicích s maximálkou 110 km/h a pak po zakroucených okreskách v kopcích a průjezdech vesnicemi jsme zvládli za šest litrů.

Kromě čistě benzinové verze je k mání ještě slabší základní štrekařské provedení na propan-butan (LPG) s tisícikilometrovým dojezdem (nádrž na 40 l LPG + 50 litrů benzinu). Ten má o deset koní míň, poznat to je, ale důstojný pohyb i po dálnici stále zvládá. Sto koní má při jízdě na plyn, když přepne na benzin, je ještě o deset koní slabší. Trasu převážně po dálnici jsme zvládli za 9 litrů LPG. 

Silější tříválec má přímé vstřikování paliva, verze na LPG nepřímé, filtr pevných částic mají obě provedení. První nabídne 200 Newtonmetrů, druhý 170 na plyn a 160 na benzin.

V roce 2023 dorazí Jogger s hybridem (benzinový motor 1,6 litru doplněným dvěma elektrickými motory a automatem).

Nová éra

Krátké sandero natáhli na jogger na 4,55 metru a zvýšili v zadní části kabiny o čtyři centimetry (je to vidět na bouli u zadních dveří). Odladili ho velmi dobře, auto je moc hezky vyvážené, v táhlých obloucích i na dálnici je hezky stabilní. Velmi dobře ho odhlučnili. Navíc vypadá dobře, doba krabicovitého kombíkového loganu vytesaného z rovných plechů je zapomenuta. Design je vysloveně hezký, šmrncovní oplastování lemů kol a nárazníků má i nejzákladnější provedení. A vůbec nevadí, že má černé nelakované kliky a zrcátka.

Kola o velkém průměru (660 mm) mají vysokou bočnicí pneumatiky, to pomáhá tlumit nerovnosti. Jogger není francouzsky měkký, je „tak akorát“, řidičům uvyklým na francouzskou měkkost možná přijde podvozek o fous tužší. Když jsme se projeli po strupaté okresce, tlumilo zavěšení poctivě, elasticky, bez rumplování a odskakování zádi, i když bylo auto prázdné.

Mnohá SUV pak Jogger poráží světlou výškou rovných 200 mm (duster má 210 mm), ovšem bez možnosti pohonu 4x4, což ovšem podstatná část SUV nižší střední třídy rovněž nenabízí. Praktický patentovaný nápad jsou modulární střešní lišty, které je možné upravit jen několika otočeními klíče na příčníky.

Oslava obyčejnosti jménem Jogger je zhmotněním myšlenky Dacie nabízet cenově dostupná auta s větším důrazem na praktičnost než na digitalizaci a elektronické asistenty všeho druhu. A ukazuje se, že je to správná cesta. Kromě tradičních zákazníků s napjatým rozpočtem teď začínají značce přibývat ti, kterým ostatní automobilky jednoduché nové auto (případně MPV, když mluvíme o Joggeru) nabídnout nedokážou, a za extrémně zdražující mainstream se jim platit nechce.