Kdo se tu jednou zabydlí, zůstane napořád. To říká o Lesné, která stojí na jižním svahu městské části Brno-sever za železniční tratí na Tišnov, sedmadvacetiletá Veronika Mikšíková.
Žije tu od narození a nikdy by neměnila.
„Sídliště je plné zeleně, poklidné, s dostatkem obchodů, škol i sportovišť, opravených hřišť pro děti a perfektní dostupností do centra. Tramvají nebo autobusem jste během čtvrt hodinky na České,“ zmiňuje Mikšíková páteřní ulici brněnského centra.
Přestože je sídlišti už půl století, Mikšíková se tam cítí dobře a netouží, aby se něco zásadně měnilo. Nejradši má Čertovu rokli, což je lesopark, který dělí sídliště na levou a pravou stranu.
„Lidé sem chodí na procházky, dá se z ní projít do každé ulice a nedávno opravili i amfiteátr, takže tu občas promítají filmy,“ líčí. Podle ní si místní cení nejvíc klidu a pohody, která z místa sálá.
„Máme tu Centrum volného času v Milénově ulici, kam mohou na kroužky děti i dospělí, bazén, na kopci v Loosově ulici je fotbalová hala Start, vedle minigolf a tenisové kurty. Na Majdalénkách si zase můžete zahrát volejbal a basket,“ popisuje Mikšíková.
Jediná věc, kterou by vylepšila, jsou městské paneláky. „Ty soukromé jsou vesměs opravené, ale obecní by to potřebovaly. Sama v jednom žiju a naposledy tu něco opravili před deseti či patnácti lety, když nám dělali nástavbu v osmém patře,“ poznamenala.
Do symfonie se vloudily falešné tóny
Pocity Veroniky Mikšíkové nejsou osamocené. Obecně se označuje Lesná, kde žije kolem 16 tisíc obyvatel, za nejzdařilejší sídliště v Brně. A navzdory panelákům patří mezi nejatraktivnější části města.
Proto se také jeho obyvatelé semkli a začali protestovat, když se v 90. letech a počátkem nového tisíciletí objevily snahy ho „modernizovat“ a po vzoru jiných sídlišť „zahustit“.
„To by byl konec Lesné. Díky iniciativě lidí i odborníků se to nepovedlo, ale určité nenapravitelné věci se udály,“ říká dnešní starosta Brna-sever a jeden z iniciátorů boje za záchranu Lesné Martin Maleček (Sdružení občanů Lesné).
Podle něj se to týká například obchodního areálu Lučina, který soukromý majitel zboural a přestavěl na pětipatrový bytový komplex.
„Lidé tak přišli o poštu, kulturní sál, restauraci, samoobsluhu a možnost parkování. Podobný osud potkal i Polanu, i když ve střízlivějším gardu. Dostala jedno patro navíc. Tím se ale už narušila jednota s okolím a lidé v části okolních bytů přišli o slunce,“ poznamenal Maleček.
Některé paneláky také byly zvýšené přístavbami, dostaly jinou barvu nebo balkony.
Do symfonie se tak vloudily falešné tóny. Pro Lesnou je totiž charakteristické, že všechny její části jsou do posledního detailu provázané a promyšlené.
Inspirací je finská Tapiola
Sídliště Lesná je totiž natolik unikátní příklad harmonického bydlení, přírody, sportovního a kulturního vyžití i skvělé architektury, že odborníci hovoří o premiéře a derniéře zároveň. Žádný podobný počin v dějinách socialistické architektury nikdo nevykonal.
„Na svědomí“ ho mají především architekti brněnského Stavoprojektu František Zounek a Viktor Rudiš, kteří se předtím jeli podívat do Skandinávie na právě dokončované sídliště Tapiola u jihofinského města Espoo, zasazeného do severské přírody. Byli natolik nadšení, že se rozhodli přenést něco podobného i do Brna. Proto se také až do roku 1965 říkalo Lesné sídliště Za Tišnovkou.
Do krajiny s lesy a roklemi měli postavit 6 000 bytů pro zhruba 20 tisíc lidí na ploše více než 100 hektarů. Způsob, jakým k tomu přistoupili, byl naprosto revoluční. Místo panelákových nocleháren navrhli komplexní novou čtvrť, propracovanou do všech detailů.
Velké deskové domy s věžáky a nižšími cihlovými domy rozmístili volně do krajiny, ne podle tehdy ustálených geometrických útvarů, takže připomínaly spíš impresionistický obraz. Zachovali přírodní prvky terénu, včetně zalesněného pásu Čertovy rokle, která tvoří zelenou páteř sídliště. Všechno ostatní, tedy domy, obchody, školy, sportoviště, kulturní a zdravotní zařízení se soustřeďují podél ní a jsou z ní pěšky přístupné.
Žádná Panelstory. Lidé šli do hotového
„Už to, že začali nejprve s výstavbou inženýrských sítí a silnic, bylo naprosto nevídané, protože tehdy se stavělo naopak. Nejdřív provizorní cesty ke staveništím a až po dokončení bytů se teprve začaly budovat přístupové cesty a chodníky k nim,“ připomíná Maleček.
„Výsledkem byly hrůzy typu Panelstory, kdy lidé k domovům balancovali blátem, po prknech, neměli lavičku, kam by si mohli sednout, ani hřiště pro děti. O obchodech, školách a dalších službách ani nemluvě,“ popisuje Maleček, který se Lesné věnoval ve stati Sídliště Lesná - unikátní příklad panelového obytného celku.
V případě Lesné, která se stavěla v letech 1966 až 1968, se lidé stěhovali do hotového. Podařilo se to i díky nové „proudové“ metodě, kdy specializované čety pracovaly na konkrétní věci a na ně plynule navázaly čety další.
„A co bylo naprostým luxusem, byla telefonní ústředna. Takže lidé na Lesné měli telefon v době, kdy ho mívali jen lékaři, důstojníci a papaláši. Šlo o vůbec první čtvrť v Brně kompletně vybavenou telefony,“ poznamenal Maleček.
Galerie pod širým nebem
Zounkovi se podařilo prosadit, že v přízemích osmipatrových deskových paneláků s osmi až dvanácti vchody nikdo nebydlel a sloužily jen jako společné prostory. Vstupní obkládané haly připomínaly brněnský funkcionalismus, dlouhé panelové stěny zpestřily barevné obklady i balkony, takže nepůsobily depresivně.
Architekti Lesnou rozdělili do čtyř okrsků se čtyřmi centry - Lučina, Dukát, Polana a Obzor. Na určitý počet bytů tak připadalo jedno centrum s obchody, službami, restaurací a menším společenským sálem, dvě mateřské školy, jesle a pavilónová základní škola s hřištěm. V jedné z nich umístili krytý plavecký bazén.
„Je obdivuhodné, jak všechno souviselo se vším a nic nebylo nahodilé. Mysleli i na umění, takže se hovoří o Lesné jako o galerii pod širým nebem,“ vyzdvihuje Maleček.
„Dětská hřiště doplňovaly dekorativní zdi, po celém sídlišti jsou rozmístěné plastiky z betonu, kovu a kamene od renomovaných výtvarníků tehdejší doby, například sochařky Sylvie Lacinové, Čestmíra Kafky, Vlastimila Zábranského, Zdeňka Palcra, Jánuše Kubíčka a dalších,“ vypočítává Maleček, který po komunálních volbách v roce 2014 usedl do křesla starosty.
Rozkvět utnuly ruské tanky
Jako pro film, umění a celou společnost platí podle něj heslo Zlatá šedesátá pro Lesnou.
„Byla ojedinělým úkazem pro architekty, urbanisty i stavbaře. A nejen v Československu. Navštívili ji například i účastníci kongresu Mezinárodního svazu architektů v roce 1967 a ve stejném roce za ni dostali architekti Zounek a Rudiš státní vyznamenání. Pak ale přijely ruské tanky od Soběšic a bylo po rozvoji,“ popisuje Maleček.
Zájem vyšších míst zamrzl a část sídliště tak zůstala nedokončená, například vstupní brána do Lesné v prostoru dnešního Halasova náměstí, kde měly být koncertní sál, kino, kavárna, obchody se speciálním zbožím, pošta a knihovna pro celé sídliště. Nevzniklo ani letní kino v amfiteátru v Čertově rokli.
Na duchovní centrum se muselo čekat až do roku 2004. Právě u něj by měl do budoucna vyrůst nový futuristický kostel (psali jsme zde). Přesto se ale Lesná stala fenoménem a dostala se i do televizních dokumentů Deset století architektury.
Víc než normalizace jí však ublížila dekáda po listopadu 1989. Spadla totiž do kolonky „ohyzdná komunistická panelová sídliště“ a tehdejší magistrát i radnice Brno-sever se podle toho k ní chovaly.
Přestavba obchodního areálu rozpoutala vášně
Nevadily jim přestavby a přístavby a dokonce se snažily podpořit další výstavbu mezi domy. Když pak v letech 2004 až 2005 zmizela Lučina, začalo se uvažovat o tom, jak další devastaci zabránit. Snahy, aby byla kulturní památkou, ztroskotaly, ale podle Malečka je stále otevřená otázka památkové zóny.
„Je to běh na dlouhou trať. Žádost z roku 2009 zatím neuspěla, ale oficiálně nebylo řečené, že to tak nemůže být. Vyhlašování má podobná pravidla jako územní plán, ministerstvo vyhlásí tak jednu zónu ročně a čeká tam dlouhá řada žádostí. Třeba se to do budoucna povede,“ doufá Maleček.
Jedna změna přece jen Lesnou čeká. V loňském srpnu vzedmul vlnu vášní fakt, že další z obchodních areálů Obzor čeká přestavba. Soukromý investor firma Imos development jej chce přestavět a v jedné části postavit 42 bytů.
„Kdyby bylo po mém, nechal bych Obzor, jak je, a jen ho opravil. Ale podle platného územního plánu mohl investor zvýšit objem stavby o padesát procent,“ upozorňuje starosta.
„Neudělá to, zůstane v půdorysu a zvětší o padesát procent plochu. Severní křídlo zůstane i se službami a to vzdálenější přestaví na byty a přidá jedno poschodí. Je to maximum možného, co jsme dokázali udělat a zachránit. Zůstane atrium a bude sloužit lidem, to je to hlavní,“ podotýká Maleček.