Na první letmý pohled se život ve Vachově ulici v historickém jádru Brna příliš neliší od jiných, v nichž mají restaurace své zahrádky. Stejně jako každý rok jsou i zde k vidění venkovní posezení před několika podniky, betonové květináče či místa na zaparkování kol. Na několika parkovacích místech stojí auta majitelů, jimž městská část Brno-střed udělila výjimku vjezdu. U stolečků sedí lidé všech věkových skupin, někteří u nápojů, jiní u notebooků a další jen tak.
Pro místní má však tento režim svůj specifický smysl. Na základě projektu neziskové organizace Naše kultivovaná města, jež se věnuje zlepšování veřejného prostoru v zemi, se Vachova ulice od začátku května mění v komunitní prostor, v němž se obchodníci starají o zeleň, spolupracují na sklízení židliček, stolečků a lehátek na noc a zároveň ulici průběžně tvoří a mění. Říká se tomu taktický urbanismus.
„Doufám, že se nám podaří vytvořit živou, pohodovou a bezpečnou ulici pro všechny. Intervence se zaměřuje na rodiny s dětmi. Chceme ukázat prostor jako zónu bezpečí, v níž si můžou hrát děti,“ sděluje designérka Veronika Rút, autorka projektu z organizace Naše kultivovaná města.
Jejím cílem je vedle úpravy užívání veřejného prostoru především průzkum zajišťovaný studenty Masarykovy univerzity. Ti mají pro městskou část Brno-střed nasbírat reakce veřejnosti, které poslouží jako podklady pro další úpravy ulic a náměstí v centru města. Experiment je naplánován na letní období, stolečky a židle nakoupila městská část.
První reakce jsou slyšet v ulici mezi obchody už teď. Nepřekvapí, že jsou velmi rozmanité od souhlasu těch, jimž vyhovuje omezení automobilového provozu, po kritiky přetváření tepu ulice, která se k tomu podle nich vůbec nehodí.
Veřejná lehátka vydržela v centru Brna pět dní. Pak je ukradl zloděj |
„Jestli si někdo myslí, že v centru tak rušného města, jakým Brno je, budou lidé postávat nebo posedávat před domy, klábosit spolu a číst si noviny, tak je podle mě na omylu. Doba je – pro někoho bohužel – už jinde než ta, v níž auta neexistovala a neměli jsme internet,“ podivuje se muž ve středním věku na rohu ulice.
Pohled mezi stolečky mu v tu chvíli dává za pravdu, plně obsazené nejsou ani odpoledne, ani kolem osmé hodiny večerní. Zatímco jiná místa před hospodami a restauracemi jsou v centru jihomoravské metropole obsypána lidmi, Vachova připomíná provoz na vesnici. „Nejspíš to bude proto, že v Brně je narvaná Masarykova ulice, náměstí Svobody a Jakubské náměstí. Tudy (Vachovou) se jenom prochází, když někam jdete. Bydlím v centru, mám ho prochozené, a řeknu vám, že tady se život jen tak neprobudí,“ míní žena z kavárny z opačného rohu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Nad tím, že na zemi jsou křídami mezi stolky namalované obrázky od dětí, a je tedy jasné, že k odpočinku a hraní ulice slouží, se jen ušklíbne: „Jestli někdo chce nechat lozit svoje děti po tak špinavé zemi, kde nevíte, co nebo kdo na ní leželo, tak já tedy ne. Na hraní jsou pro děti daleko lepší hřiště než ulice.“
Posezení příjemnější než auta
Důvod, proč pro projekt „obýváku“ padla volba právě na Vachovu, krátkou slepou ulici, do níž se vchází z jedné strany z frekventované Kobližné a z druhé strany se do ní dá vjet z Dvořákovy, je jednoduchý – neziskovka a radnice v ní našly obchodníky, kteří na nápad slyšeli.
„Podařilo se velice úspěšně vtáhnout všechny, kteří tam podnikají. Odpověď na otázku ‚proč právě tady?‘ je tedy jednoduchá: taková myšlenka může fungovat jen tehdy, pokud do toho všichni půjdou společně. To se na Vachově stalo. Když půjdeme po městě, najdeme ulice, kde by se tento projekt zdál být vhodnější, ale bude to klamavé. Vdechnout mu život lze pouze tam, kde je na něm shoda a ochota dlouhodobě se o prostor společně starat,“ tvrdí tajemník radnice Petr Štika.
Vachova ulice za „běžného“ stavu.
Připouští, že dospět k této shodě nebylo na vybraném místě snadné. Záměr se jednoznačně zamlouval víc těm, kteří měli dřív před svými výlohami zaparkovaná auta. Když místo nich mohou nanosit ven stolečky a květináče, podniká se jim lépe – to se týká zhruba poloviny ulice směrem ke Kobližné. „Není to hezčí, když si mohou hosté sednout ven, na vzduch, než aby tady bylo auto?“ táže se muž před pizzerií Zaza. Zato u obchodníků z opačné strany ulice, kde je možný vjezd aut a zůstala tam parkovací místa, je vidět víc rozpaků a otazníků.
Netýkají se přitom primárně parkování či vjezdu aut. Ten radnice plánovala napřed zakázat do „zadní“ části ulice, pak měla být bez aut Vachova celá a nakonec došlo ke kompromisu s pár povoleními. Zásobovači zaparkují na rohu ulice, odkud je to do obchodů a restaurací maximálně pár desítek kroků, a rezidenti, s nimiž redaktor portálu iDNES.cz na místě hovořil, byli k parkování víceméně apatičtí.
Brno chtělo náklaďákům zpoplatnit vjezd do centra. Zjistilo, že by prodělalo |
„Stejně jsem tady místo pro stání skoro nikdy nenašel, tak jsem se naučil parkovat jinde, třeba za Janáčkovým divadlem, a dojdu to pěšky. Vjet sem na pár minut a vyložit či naložit náklad můžu. Upřímně jsem rád, že se tady v ulici něco děje, než bych se trápil parkováním,“ řekl jeden z místních.
Jiní oslovení obyvatelé ulice svá auta nemají, aby jim nebyla v centru města na obtíž. Těm, kteří o parkovací místa přišli, se radnice snaží vytvořit náhradní místa ve vedlejší ulici. „Vytvořili jsme je nově, dostali jsme tip na vhodný prostor. Není to ale ještě nachystané, i když se proces snažíme urychlit,“ řekl tajemník. Jde podle jeho vyjádření o nahrazení pěti parkovacích míst.
Jádrem polemik tedy není užívání aut, jak by si možná jejich odpůrci v ulicích Brna mohli myslet, ale zcela subjektivní názor na podobu „obýváku“ na chodníku.
Letní úprava Vachovy ulice v Brně, kterou se nezisková organizace Naše kultivovaná města pokouší přeměnit na „obývák“ v centru města. (květen 2024)
Úprav, které mají představu domácího pohodlí pod otevřeným nebem navodit, je v ulici hned několik. Kromě posezení jsou to i nově instalované květináče a na drátech mezi domy zavěšené osvětlení vzdáleně připomínající lustry. Některým však tyto úpravy připadají nedotažené a nefunkční.
„Ta myšlenka je dobrá. Když se podíváme do skandinávských zemí, můžeme vidět, jak skvěle a vkusně může veřejný prostor fungovat a vytvářet vlídnou atmosféru ulic ve městě,“ uvažuje Viktorie Kaštánková z prodejny s módou Wolfgang. „Nápad tedy kvituji, ale formu, jakým je realizován, už méně. Ikea nábytek a hřbitovní afrikány zasazené v truhlících mně přijdou spíš jako parodie na to, co můžeme vidět třeba v nedaleké Vídni nebo Budapešti. Já bych byla pro to šít tyto projekty méně horkou jehlou, zato jistou a vkusnou rukou, která skutečně pozvedne úroveň našich ulic. Třeba by tento vzestup pomohl i naší společnosti a dodal jí tak potřebnou kultivaci,“ přemítá.
Kaštánková je jedinou majitelkou obchodu ochotnou hovořit pod svým jménem. Ostatní to odmítají, i když jejím slovům někteří přikyvují.
„To je zajímavé, protože ke mně se seběhlo hodně pochvalných reakcí. Ti podnikatelé jsou spokojeni, za což jsem upřímně rád,“ tvrdí Štika. Zeleně má podle jeho slov přibýt, aby byl prostor hezčí. „Na tom se pracuje, výstavba by měla být bohatší,“ přislíbil.
Zeleň si má obchod zařídit sám
Na hodnocení projektu je podle nositelky nápadu Veroniky Rút po dvou týdnech brzo. Pohled na prázdnou ulici, v níž by měla vládnout pohoda a přátelská nálada, ji z míry nevyvádí.
„Projekt realizujeme postupně a není zájem mít tam v určitou chvíli davy. Obchodníci z toho mají respekt a nechtějí nával lidí najednou, takže jsme zvolili postupný start. Pro mě je zásadní výzkum a zpětná vazba od lidí, takže projekt bude ve stavu ke zhodnocení na podzim. Je to velmi jiné než jakékoli projekty předtím, není to Zažít město jinak, jde o běžné používání ulice, ne o nárazové davové akce,“ argumentuje. „Sama jsem tam viděla rodinku hrát fotbal, děti kreslit po dlažbě nebo stavět židle v dětském koutku. Je to velmi podobné jako lehátka na Zelném trhu nebo Dominikánském náměstí. Veřejnost to namátkově může využít, kdykoli chce,“ nabízí svůj pohled.
Za zásadní pro sebe považuje chystaný výzkum domluvený ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
„Myslím, že se povedlo vzbudit u veřejnosti otázky ohledně dopravy ve městě. A to je dobře, jakékoli názory jsou v této fázi v pořádku. Po pár měsících by ulice měla mít mnohem lepší péči ohledně zeleně nebo pořádku, ale pochopitelně si to ještě sedá a má to mouchy,“ souhlasí Rút s výtkami. Upozorňuje i na to, že akce vznikala na bázi dobrovolnictví a že žádala obchodníky z ulice, aby případné problémy hlásili.
Veronika Rút z neziskové organizace Naše kultivovaná města (květen 2024)
Ulice bude podle jejího mínění nakonec vypadat tak, jak si ji místní zařídí a zabydlí. „Nabízela jsem obchodníkům (Wolfgangu také), že se můžou spojit s krajinářem a do zeleně investovat. Určitě budu ráda, když Wolfgang zainvestuje před svou provozovnou do vzrostlejších sazenic, které jsou drahé. Žluté květy jsou od veřejné zeleně, která na takové akce nemá rozpočet, je to definované tím, co zrovna mají k dispozici. S ostatními obchodníky vzrostlejší sazenice řešíme a jednáme také o sponzorském daru soukromé firmy. Nadace Veronica nabízí drobné sazenice za jakýkoli příspěvek, ale bude trvat, než vyrostou,“ říká.
První zhodnocení projektu považuje za adekvátní zhruba za tři měsíce. Data má Masarykova univerzita v plánu sbírat ve třech vlnách – na začátku, v polovině a po skončení.
Pokud se projekt neujme, zůstane podle tajemníka Štiky jenom u letošního léta. „Jestli nebude mít přínos, za rok budou ve Vachové zase klasické restaurační zahrádky,“ říká otevřeně.
Zároveň ovšem signalizuje, že o podobnou úpravu prostoru mají zájem i obchodníci v ulici Bašty naproti hlavnímu nádraží. I tam jsou restaurace a zahrádky. „Tam bychom měli pracovat se stranou ulice, na níž je nyní tráva,“ upřesňuje Štika.