„Když bylo zasedání říšské rady ve Vídni, na němž se měl návrh schvalovat, o jeden hlas neprošel. Jednání kvůli jiné schůzce paradoxně zmeškal největší propagátor této myšlenky a moravský poslanec Václav Šílený,“ zmiňuje architektka Lenka Štěpánková pracující pro Veletrhy Brno.
Obchodní kruhy, které za tento areál bojovaly, si musely počkat až na vznik Československa. Když padlo rozhodnutí, že se v Brně bude k desátému výročí zrození nového státu konat výstava demonstrující jeho kulturní i hospodářskou úroveň, spustila se v roce 1923 příprava na stavbu řady pavilonů a úprav volných prostranství v Pisárkách, tehdy ještě na okraji města.
ANALÝZA: Výstaviště v Brně je bez ředitele, hlavně mu však chybí jasné vize |
„Výstava se mohla klidně konat v Praze, kde už podobný areál byl, ale možná si nechtěli na půl roku vyblokovat tamní trhy,“ míní Štěpánková. Brno také leželo blíž východní části tehdejšího státu táhnoucího se až na Podkarpatskou Rus.
Třetím důvodem mohl být fakt, že šlo z velké části o německé město. „Dnes si to možná nikdo neuvědomuje, ale tehdy to mohlo hrát roli posílení hrdosti nového státu,“ říká architektka s tím, že do té doby bylo Brno veletržně orientované na Vídeň, která už však ležela na cizím území.
Výstava byla skutečně pompézní. Poslední detaily se dolaďovaly ještě po otevření 26. května, a tak i prezident Tomáš Garrigue Masaryk dorazil „až“ v červnu v rámci svých cest po Moravě.
Touto mohutnou akcí se však veletrhy na delší dobu vyčerpaly. „Každoročně se něco konalo, ale nic tak velkého,“ líčí Štěpánková.
Pojetí výstaviště už od začátku působilo velmi velkoryse, podle Štěpánkové bylo na svou dobu až předimenzované a některé pavilony kvůli nevyužívání chátraly. Nevyšel třeba plán, že by zde vznikly filmové ateliéry.
A do toho ještě přišla velká hospodářská krize přelomu 20. a 30. let, která přivedla výstaviště téměř ke krachu. Nemohlo splácet dřívější úvěry z dob výstavby, proto musel s pomocí přispěchat stát.
Po wehrmachtu Rudá armáda
Na konci 30. let rozlehlý areál přešel do rukou armády, která tu během mobilizace měla sklady. Krátce po nacistické okupaci československé vojáky vystřídal německý wehrmacht, který dokonce v pavilonu A zřídil montážní dílnu bojových vozidel značky Mercedes. „Pavilon G už předtím během 30. let využívala brněnská Zbrojovka na opravnu aut,“ odhaluje Štěpánková.
I když se válka na podobě výstaviště negativně projevila – probíhaly tu dokonce osvobozovací boje – vyšlo z ní na rozdíl od jiných v Evropě relativně dobře. Nejspíš i díky tomu, že se zde neodehrávala výroba přímo munice či zbraní jako třeba v polské Poznani nebo německém Lipsku. „Moc se o tom nemluví, ale až do dubna 1946 sloužilo výstaviště Rudé armádě, která tu měla kasárna,“ přibližuje architektka další perličku.
Tatra představila hasičský supervůz, má sníženou kabinu a počítá i s vodíkem |
Po odchodu Sovětů se řešilo, co bude s plochou u řeky Svratky dál. Hrozilo, že skončí, zejména po uchvácení moci komunisty v roce 1948, kdy zaznívalo, že v centrálně plánované ekonomice nejsou veletrhy potřeba. Areál se tak částečně proměnil v park kultury a oddechu, jenže jeho údržba byla podfinancovaná, což se negativně projevovalo na jeho stavu.
Ředitelé brněnských podniků, přestože byly znárodněné, ovšem tlačili na komunistické vedení, že je nutné pořádat nejen výstavy, které se nesly v propagandistickém duchu budování socialismu za účasti tuzemských firem, ale i opravdové veletrhy se zastoupením ze zahraničí včetně Západu.
„Traduje se, že stranickou delegaci zavlekli na zámek v Židlochovicích, kde ji hostili tak, až ji přesvědčili. Vyjednávalo se za bohatého pohoštění a komunisty intenzivně přesvědčovali. Každý si asi domyslí, jak to probíhalo,“ sděluje s šibalským výrazem Štěpánková.
26. května 2023 |
Koncem 50. a zejména v 60. letech nastal velký rozmach spolu s novou vlnou zabírání dalších ploch a jejich začleňování do výstaviště. Dokonce existovaly plány, že se rozšíří i na místo dnešní tramvajové vozovny a výhledově také směrem na Žlutý kopec.
Tehdy se však ročně konaly jeden či dva veletrhy trvající několik měsíců, na nichž bylo vše k vidění. V 70. a 80. letech se začaly akce zkracovat a postupně jich přibývalo, což naopak kladlo nároky na kvalitu jednotlivých pavilonů. Tento trend je patrný dodnes. „Potenciál brněnského výstaviště je takový, že bychom mohli být památka UNESCO,“ věří architektka.
Oprava 5. červnaV textu byla původně uvedena věta: „Pavilon Z už předtím během 30. let využívala brněnská Zbrojovka na opravnu aut,“ odhaluje Štěpánková. Správně mělo být, že se jednalo o pavilon G. Za chybu se omlouváme. |