„Je to nutné zejména z důvodu udržení vody v krajině a zabránění erozi půdy. Jako aktivní myslivec vidím přínos i ve vytvoření přirozeného krytu pro zvěř a zpestření rostlinné skladby,“ vysvětluje místostarosta Božic na Znojemsku Jiří Čada (Společné Božice), který aktuálně vhodné cesty vytipovává.
Primárně má jít o pozemky na rozlehlých mnohahektarových lánech mezi obcemi Božice, Borotice a Hodonice. Ty pak zmizí z pachtovních smluv, protože nyní je mají v pronájmu zemědělci.
„V budoucnu mohou pásy samovolné vegetace sloužit k výsadbě alejí života, kdy už několik let za každé narozené dítě v obci sázíme strom. Zásadně to změní obraz krajiny a přitom je to finančně nenáročné,“ líčí Čada.
Podobné plány má i obec Miroslav na Znojemsku. „Zaorané cesty jsou definované katastrem, to nám usnadňuje práci. Není to ani drahé – nejvyšším nákladem bude vytyčení pozemků a pak jejich zatravnění nebo zpevnění. Primárně to děláme, aby se lépe vsakovala voda a neutíkala nám pryč. Ale takový příjemný vedlejší efekt je, že tudy lidé chodí třeba na procházku se psem nebo na kolo,“ říká starostka Eliška Nohavicová (Živá Miroslav).
Žádná politika, jen selský rozum
Radnice se tak zapojují do akce „1 000 a 1 cesta pro krajinu“, která chce obnovou zaoraných cest zefektivnit boj se suchem na obecní úrovni.
Projekt představilo hnutí STAN a už se do něj začlenilo přes sto obcí a měst, z toho dvacítka z jižní Moravy. Hnutí se netají tím, že chce, aby se napříč politickými stranami přidalo co nejvíce starostů, kteří si budou vyměňovat zkušenosti s opatřeními proti suchu.
Některé obce už zelené pásy mezi poli chystají dávno. „Žádnou vědu v tom nevidím. Teď se to tváří jako nová iniciativa a kolem ní je politická bublina a boom. My to už delší dobu řešíme zdravým selským rozumem,“ směje se Petr Tomek, starosta Kuřimského Jestřabí na Brněnsku, kde zaniklé cesty obnovili díky pozemkové úpravě.
Zemědělci se tak v okolí obce bez problémů dostanou na svá menší políčka a místní mezi nimi pohodlně vyráží na výlety nebo cykloprojížďky. „Že to splnilo i základní účel, šlo jasně vidět při velkých deštích v květnu. Eroze nebyla skoro žádná, cestičky splav vody rozbijí,“ tvrdí starosta.
Petr Hlavinka z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie potvrzuje, že obnovené polní cesty působí proti větrné i vodní erozi. „Přispívají k omezení ztráty ornice a degradace půdy, nesnižuje se tedy schopnost půdy zadržovat vodu. Dalšími pozitivy jsou zvýšená biodiverzita, zlepšení prostupnosti krajiny nebo úpravy krajinného rázu,“ míní.
Každou cestu je třeba promyslet
Rozhodně to však neznamená, že cesty mezi poli jsou všespásné. Někde tohle opatření kvůli charakteru lokality, třeba když je cesta bez vegetace, působit nemusí.
„Historická trasa nemusí nutně znamenat nejlepší možné řešení z hlediska zadržení vody v krajině či snížení eroze. Doporučuji ke každé přistupovat individuálně,“ radí Hlavinka.
Ukázkovým příkladem je opět Kuřimské Jestřabí – někde cesty jen obnovili, někde je „vyrobili“. I díky tomu, že jim při pozemkové úpravě radili odborníci. Jediným nákladem pro obec bylo pořízení mulčovače, zalévání a sekání, loni z podpory kraje vysázeli ovocné stromy.
„Stát zaměření i vytyčení udělá. Ale museli jsme přizvat všechny vlastníky pozemků. Čím je jich víc, tím víc různých pohledů, ale vždycky se to dřív nebo později vyřeší. Nám to trvalo asi dva roky, teď si vše zopakujeme v Blahoňově, který pod nás katastrálně patří,“ dodává Tomek.
Jsou však také místa, kde se dohodli hned i bez papíru. „Agrodružstvo nám vychází hodně vstříc, což – jak zjišťujeme – není vůbec samozřejmé. V jiných obcích se zemědělci velkých půdních bloků vzdát nechtějí. Zato nám už dokonce některé cesty přeorali na vlastní náklady. Vidí stejné důvody jako my. Je to paradoxní, ale naše družstvo se stará o životní prostředí,“ oceňuje starostka Miroslavi Nohavicová.
Prachové bouře kvůli suchu na polích na Kyjovsku (12. listopadu 2018):