Od doby, kdy nebyl problém cokoli koupit a všeho bylo dost, jsme se během pár let posunuli do situace, kdy jsme surovinově závislí na ne zrovna stabilních dodávkách z mimounijních zemí. O tom, že je správné mít strategické zásoby, se Česko přesvědčilo i na základě rozsahu pomoci, kterou poskytuje Ukrajině napadené Ruskem.
Daří se zboží dodávané na Ukrajinu v tuzemských skladech nahrazovat?
Hned jak začal rusko-ukrajinský konflikt, tak jsme se jako správa hmotných rezerv do pomoci zapojili. Je to důležitá pomoc, ale je třeba říct, že vše, co jsme dosud na Ukrajinu posílali, jsme posílali s rozmyslem, že i v Česku mohou nastat krizové situace.
Naposledy jsme dodávali humanitární pomoc pro lidi dotčené záplavami v souvislosti s protržením Kachovské přehrady. Šlo o čerpadla a elektrocentrály, protipovodňové zábrany, spacáky, oblečení, svíčky nebo vařiče na tuhý líh. Hodnota pomoci se pohybovala kolem deseti milionů korun. Úzce jsme na tom spolupracovali s ministerstvem zahraničních věcí.
Stát si zarezervuje stádo krav či potraviny, schválila vláda nový systém |
Kolik zboží jste už na Ukrajinu poslali?
Od začátku konfliktu jsme v pořizovacích cenách poskytli podporu v hodnotě převyšující 300 milionů korun. Vždy sledujeme, co budeme v dohledné době obměňovat a co můžeme poslat. Nesmí dojít k tomu, že by byla oslabena naše krizová připravenost. Posílali jsme například roušky, respirátory a obleky pro zdravotníky, které se pořídily v období covidu a v současnosti je jich u nás přebytek.
Pavel ŠvagrVystudoval VŠE v Praze. V roce 2000 stál u zrodu Státního fondu dopravní infrastruktury a do roku 2007 byl jeho ředitelem. Od října 2008 do srpna 2013 působil v Českých drahách, mimo jiné jako náměstek generálního ředitele pro personální záležitosti. Od února 2014 je předsedou Správy státních hmotných rezerv. |
Na Ukrajině najdou pro tento zdravotnický materiál využití?
Roušky a respirátory slouží zdravotníkům, to není jen otázka covidu. Kromě toho jsme tam dodali přes 120 tun potravin, například sušeného mléka, paštik nebo těstovin. U těchto položek máme ve smlouvě s dodavateli stanoveno, že pokud část těchto zásob využijeme v rámci humanitární pomoci, tak je doplní. Můžeme takhle u jedné zakázky vzít až 20 procent z celkového množství a dodavatel potraviny doplní za vysoutěženou cenu.
Poslali jste tedy pomoc jen v rozmezí těchto 20 procent?
Ano, a zároveň jsme tím obměnili část zboží ve skladech. Proto bychom byli rádi, aby se stát obracel na Správu státních hmotných rezerv, když někam posílá humanitární pomoc.
To není běžný postup?
V minulosti i dnes by se našla spousta příkladů, kdy se na humanitární pomoc vyčlení peníze, za které humanitární organizace pořídí zboží. Myslím si ale, že je zájem státu i daňového poplatníka, aby peníze na pomoc šly přes nás. Protože my máme zásoby stoprocentně pod kontrolou a jejich včasná obměna je nutná.
Kromě toho – a na to jsme jako Česká republika poměrně hrdí – jsme na Ukrajinu poslali unikátní pomoc, konkrétně jde o mostní provizoria. Celkem jsme tam poslali souhrnně kolem devíti set metrů mostů. Pokud máme správné informace, tak žádná jiná země Evropské unie nic takového poskytnout nemohla. Je nutné říct, že tato pomoc byla čistě civilní.
Pětkrát nákup nevyšel, stát zkouší šesté kolo. Shání ropu, problém jsou i vložky |
Kolik metrů mostů ke smontování nám ještě v zásobách zůstalo?
Ještě dost. My množství nesdělujeme, ale bez problémů jsme schopni zvládnout možné krizové situace. Posuzujeme to podle potřeb během nejkritičtějších záplavových období nedávné minulosti. Navíc jsme stejně plánovali mostní provizoria uvolňovat, některá jsme dokonce nabízeli na trh. Prodej jsme ale zastavili a nabídli je Ukrajině.
Můžete uvést, kde mosty dodané Českem slouží?
Je těžké se dostat k informacím z Ukrajiny, kde přesně byly postaveny. Máme fotografii postaveného mostu v oblasti Charkova, máme písemné poděkování od ukrajinské obdoby našeho Ředitelství silnic a dálnic. Právě tato organizace byla vždy příjemcem.
Budou se mostní provizoria dokupovat?
Poslední, která ve skladech máme, byla vyrobena v osmdesátých letech, nejstarší jsou z padesátých let. Výhodou je, že máme jednotný koncept. Není to tak, že bychom u každých sto metrů měli jiný výrobek. To ostatně ocenila i ukrajinská strana. Byli bychom rádi, až to projednáme s panem ministrem dopravy Martinem Kupkou, abychom tento materiál obměnili. To není problém zastaralosti, ona ta provizoria mohou sloužit řadu dalších let. Jsme ale v jednadvacátém století a doprava je jiná. Auta jsou větší, těžší, potřebujete mít tedy mosty kapacitnější a širší.
Existují stále firmy, které by mosty z takové zakázky dokázaly postavit?
Určitě ano. Jsou navíc nové, lehčí materiály, což umožňuje snazší dopravu na místo. Byl bych ale rád, abychom si zachovali stejný koncept mostních provizorií i do budoucna. Rádi bychom s ministerstvem dopravy našli shodu, abychom jako stát vlastnili projektovou dokumentaci na provizoria, a jejich výrobu pak budeme podle tohoto projektu zadávat. I zkušenost z Ukrajiny ukazuje, že unifikace a stavebnicové řešení ve větším množství je i v krizové situaci velká výhoda.
Už se po nějakých náhradách za využité mosty sháníte?
Budeme provádět nákup zhruba sto metrů těžké mostní konstrukce. Náhrada zbylých konstrukcí, které jsme poslali na Ukrajinu, není otázkou následujících čtyř pěti měsíců.
Nejdřív chyběly, poté ve skladu prošly. Stát hledá spalovače milionů roušek |
Bude se nahrazovat i zaslaný zdravotnický materiál?
Ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli neposlalo požadavek na obnovu kompletně veškerého materiálu, který jsme zaslali na Ukrajinu. Ono to zřejmě souvisí s tím, že máme v legislativním procesu změnu zákona o státních rezervách a jedna z těch změn spočívá v zavedení rezervačního systému. Samozřejmě vnímáme diskusi o tom, jaká je role distributorů léčiv a státu. A je také pravda, že stát by měl mít prostřednictvím rezerv k dispozici ty nejkritičtější a nejstrategičtější položky. Nemuseli bychom je nakoupit, ale pouze rezervovat u distributorů. V tuto chvíli je tato novela ve Sněmovně.
To tedy znamená, že nejsou fyzicky ve státních skladech, ale jsou rezervovány u distributorů? Nehrozí, že v případě skutečné krize, jako byl třeba začátek covidu, tyto léky nebudou?
Rezervační systém bude na bázi smluvního vztahu s partnerem. Smlouva vymezí přesné množství a pravidla hry. To bude znamenat, že firma zapojená do systému bude muset mít potřebné množství zboží v jakémkoliv okamžiku na skladě, ale bude to v jejím vlastnictví. Za to my budeme platit rezervační poplatek, takže nebudeme zboží shánět až ve chvíli, kdy si řekneme, že jej chceme třeba v řádu tří týdnů dodat.
Měl jsem na mysli třeba situaci, kdy by dodavatel řekl: „Pardon, ale prodali jsme to Německu, protože nabídli víc.“
To budou řešit smluvní pokuty a sankce.
Stát zvažuje vznik vlastních zásob léků. Nejdřív ale musí změnit zákon |
Vyjde rezervace levněji?
Určitě to vyjde levněji. Dnes jsou státní hmotné rezervy v majetku státu a udržování některých položek je poměrně drahé, například potravin. Ale neznamená to, že by se mělo na rezervační systém přejít výlučně. Vždy to bude případ od případu.
Měla by správa rezerv skladovat konečné léky, nebo polotovary na jejich výrobu?
Jsou státy, které mají v rezervách obě varianty. Pak jsou státy, jako třeba Polsko, které mají ve strategických zásobách hotové léky.
Měli by být lidé odpovědnější?
Svět se oproti situaci před covidem zásadně změnil a je potřeba si uvědomit, že už nemůžeme být tak lehkovážní. Stát i občané musí být připraveni, protože dohánět vše během krize je náročné, drahé a neefektivní. Před covidem jsme třeba kupovali respirátory za korunu a během pandemie stál stokoruny.
Dnes je doba úsporných balíčků. Už jste dostali z ministerstva financí nařízeno, kolik musíte na svém provozu ušetřit? Dostali jsme zatím předběžnou informaci, která hovoří o pěti procentech provozních úspor. V našem případě se ale tato provozní úspora vypočítala z celého našeho rozpočtu po odpočtu mezd a investic. Tedy vedle našich vlastních provozních nákladů na naše sklady a režie i z nákladů, které platíme na základě smluv našim ochraňovatelům. Nemáme totiž tolik skladových kapacit a lidí, kteří by se mohly starat o úplně všechny komodity ale máme řadu externích partnerů.
Toto ale není provozní výdaj, je to vlastně mandatorní výdaj spojený s tím, že se tyto firmy starají o obměnu, skladování a kvalitu hmotných rezerv. Takže tohle si musíme ještě s ministerstvem financí vysvětlit a věřím, že se to podaří. Prostě v tomto směru jsme opravdu hodně specifický úřad a platí to i pro náš rozpočet, žádné dotace, které můžeme škrtat, nemáme.
Vloni vám naopak přibyla agenda ve skladování AdBlue.
Ano, vloni přibyl i zemní plyn a bylo to z hlediska krizové připravenosti Česka velmi správné rozhodnutí. Covid ukázal, že když se na krizi nebudeme připravovat včas, tak je to nehospodárné a při nákupech vzniká extrémně hodně chyb. AdBlue skladujeme v rozsahu potřeb integrovaného záchranného systému. To je odůvodnitelně, protože s modernizací vozového parku u záchranných složek potřeba AdBlue narůstá. Nelze připustit, aby v případě krize vozidla integrovaného záchranného systému kvůli nedostatku této látky nejezdila.
Dodávky ruské ropy z Ukrajiny byly obnoveny. Česko čerpalo ze zásob na Slovensku |
Nejen AdBlue. Sanitky a vozidla hasičů potřebují také naftu...
Od roku 2017 byla situace, že jsme neplnili požadavek mít ve skladech ropu a ropné produkty na pokrytí 90 dní, na to jsme dlouho upozorňovali. V letošním roce se nám podařilo vysoutěžit smlouvu na dodávku nafty za jednu miliardu korun, třetinu už máme u nás na skladech. Stav bezpečnosti v ropných produktech se nám zlepšuje.
A i u ropy jsme pokročili. V šestém kole výběrového řízení se nám podařilo vysoutěžit dodavatele. Máme podepsanou smlouvu a v horizontu 210 dnů by mělo dojít k naskladnění. Teď řešíme mimo jiné přepravní kapacitu v ropovodech. Takže jsem optimista a věřím, že se nám konečně podaří mít v zásobnících na našem území zásobu tak, jak říká zákon. Do budoucna ale budeme muset řešit záměnu ruské ropy za jiné druhy. To s sebou ale přinese vyšší pořizovací náklady, protože obvykle jsou jiné druhy ropy prostě dražší. A pak budeme řešit i technické aspekty, protože v Česku máme prostě dlouhodobé zkušenosti s uskladněním pouze ruské ropy. Tohle mě vůbec netěší, protože v situaci, kdy stát hledá všemožné úspory, tak nás v rámci ropné bezpečnosti bude čekat debata o potřebě navyšování finančních prostředků.
Na nedostatek práce si tedy stěžovat nemůžete.
Od dob covidu jsme se vůbec nezastavili. I nynější humanitární pomoc na nás klade velké nároky a jsem rád, že i při masivním vyskladňování mostních provizorií, a jsou to velké těžké kusy, jsme neměli žádný pracovní úraz a byli jsme schopní to zvládnout.