Na trávník přišel devět minut před koncem základní hrací doby. Společně s Díazem nahrazoval do té doby nebezpečnou útočnou dvojici Rodrygo – Valverde.
Bayern v té době už skoro patnáct minut vedl 1:0, domácím navíc předtím neuznali vyrovnávací gól kvůli faulu. Dál dobývali, hosté se zatáhli.
Když vtom vypustil skákavou střelu Vinícius. Do té chvíle výtečný brankář Neuer si ji nepohlídal, balon neudržel a vyrazil jej přímo před dobíhajícího Joselua. 1:1.
Real - Bayern 2:1, hosté vedli. Finále pak domácím vystřelil dvougólový Joselu |
O tři minuty později míč na kraji přebral Rüdiger a naservíroval před bránu úplně osamocenému Joseluovi. 2:1? Ještě ne. Zkoumání ofsajdu přerušilo úvodní výbuch radosti. Chvíle napětí, rozhodčí Marciniak si držel ruku u sluchátka. Gól! Zrekonstruovaný stánek v Madridu pohltila euforie.
„Modlil jsem se, aby to uznali. Bylo to neuvěřitelné. Fakt úžasné. To nevymyslíte ani v těch nejdivočejších snech,“ hledal slova Joselu. „Víte, tady se zápasy vyhrávají srdcem. Když srovnáte, hned berete míč a jedete znovu, abyste zvítězili. To se tady totiž musí,“ líčil.
Domácí pak přežili také ukrutně dlouhé nastavení, které z původně avizovaných devíti minut nabobtnalo až na patnáct kvůli onomu zkoumání rozhodující branky. V závěru se míče v síti sice dočkal i Bayern, kvůli brzkému přerušení hry kvůli ofsajdu se pak hosté zlobili.
Na druhé straně se mocně slavilo.
Fotbalisté Realu slaví postup do finále Ligy mistrů.
„Máme to v krvi, takový je náš přístup, když hrajete v Madridu,“ rozplýval se Joselu, kterému se kopání za Real poštěstilo díky hostování z Espaňolu.
Do klubu přišel v létě, protože čerstvý španělský šampion potřeboval útočníka. Zabijáka, ne hračičku. A protože francouzská klubová ikona Benzema odešla do Saúdské Arábie a Kylian Mbappé na poslední chvíli couvnul a zůstal v Paříži, řešením bylo právě hostování zkušeného vytáhlého Španěla.
Trenér Ancelotti o Joseluovi„Je to hráč, který nám v této sezoně hodně pomohl, i když toho tolik neodehrál. Dokonale odráží to, co v tomhle týmu je. Jsou tu hráči, kteří mají velký přínos a neztrácejí sebevědomí (pokud nehrají) a přesvědčení, že mají co nabídnout.“ |
„Stoprocentně tu bylo hodně lidí, kteří to zpochybňovali. Ale nakonec je vidět, že se tvrdá týmová práce a klubová důvěra vyplácí,“ ohlížel se Joselu.
V bílem dresu ale nenastupuje poprvé. Když před čtrnácti lety opouštěl Celtu Vigo, zamířil do rezervního týmu zvaného Castilla. V áčku se ale neprosadil, a proto odešel do německého Hoffenheimu, do země, kde se – před odstěhováním na Pyrenejský poloostrov ve čtyřech letech, narodil.
Realu fandil už od dětství. A když se do Německa pracovně vrátil, napsal na sociální sítě v té době nevinný štěk: „Nevíte, kde bych tady mohl sledovat jejich zápasy?“
Ve chvíli, kdy se do klubu vrátil a v momentě, kdy rozhodl o jeho osmnácté účasti ve finále Ligy mistrů, se z onoho statusu stal hit.
Joselu poté v Německu prošel ještě Frankfurtem a Hannoverem. Nepříliš slavně dopadla jeho anglická angažmá ve Stoke City a Newcastlu, kde se za tři sezony v lize dohromady prosadil jen desetkrát.
A tak se v roce 2019 vrátil do Španělska, zvládl tři celé sezony v Alavésu, kde nastřílel přes pětatřicet gólů. Tu minulou strávil v Espaňolu, ligových branek dal šestnáct. Dostal i premiérovou pozvánku do národního týmu, kde za rok v deseti zápasech skóroval pětkrát.
A tak si ho vyhlédl Real. Po letech se mu splnil klukovský sen. A co víc, patří ke střelcům důležitých gólů, devíti zásahy přispěl k zisku španělského titulu.
Ve 33 letech na vrcholu: Joselu pálí za Real i Španělsko. Dřina se vyplácí, říká |
„Před měsícem jsem se každý den štípal do ruky, jestli náhodou nesním. A před rokem bych tomu nevěřil už vůbec,“ povídal na podzim před dalším reprezentačním srazem.
Ve středu večer se posunul ještě dál, když rozhodl o tom, že si se svým milovaným klubem zahraje i o tu nejprestižnější trofej v Evropě.