Fotbal a doping: jde to k sobě? V Itálii ano, Pogba by nebyl první

Odpověď třeba dají příští týdny, zatím je jisté jedno: pokud i druhý vzorek ukáže, že si francouzský fotbalista skutečně ke zvýšené hladině testosteronu dopomohl nepřirozenou cestou, lítá ve velkém průšvihu. Hrozí mu až čtyřletý flastr, což může taky klidně znamenat konec kariéry, plus nadosmrti pošramocenou pověst.

Tak znovu: proč?

Testosteron, mužský pohlavní hormon, patří mezi anabolické steroidy, což znamená, že si jeho doplněním můžete mimo jiné pomoct k nárůstu svalové hmoty. Zjednodušeně by se dalo říct: čím víc testosteronu, tím větší síla. Ale zároveň i větší výdrž při extrémním fyzickém výkonu či rychlejší regenerace.

Když přičtete, že Pogbu v posledních měsících extrémně brzdila právě svalová zranění, může se zdát, že do sebe všechno zapadá. Zvlášť v Itálii, kde se svět fotbalu s dopingovou špínou rozhodně neprotíná poprvé.

Fotbalista Pogba měl v dresu Juventusu pozitivní test na testosteron

Pokud se vám zdálo, že – na rozdíl od mnoha jiných problémů – dopingové skandály fotbal moc často netrápí, v Serii A to zdaleka neplatí.

Dobře známá je kauza kolem Juventusu, kterou v devadesátých letech odstartoval český kouč Zdeněk Zeman, když u konkrétních hráčů poukázal na příliš rychlý svalový růst a rázně prohlásil: „Fotbal by měl opustit lékárny.“

Tušili jste ale, že se v italské nejvyšší soutěži zřejmě dopovalo už v šedesátých letech? Tehdy si s podivnými medikamenty zahrávali v Interu Milán, který zrovna pod koučem Heleniem Herrerou prožíval nejslavnější éru plnou titulů a evropské slávy.

Zdeněk Zeman v dobách, kdy trénoval fotbalisty Cagliari.

Že nebyla tak úplně čistá, na to po letech poukázal obránce Ferruccio Mazzola: trenéra nařkl, že hráčům podával amfetaminy a hlavně náhradníci byli při zkoušení nových pilulek často za pokusné králíky. Když Herrera zjistil, že někteří z nich tablety zahazují, rozpouštěl jim je tajně v ranní kávě.

Deník Gazzetta dello Sport na začátku tisíciletí zkoumal předčasná úmrtí čtyř bývalých hráčů Fiorentiny: všechna měla souviset s užíváním přípravků Cortex a Micoren, které kluboví lékaři fotbalistům dávkovali v sedmdesátých letech.

Když letos v zimě během pár týdnů zemřeli na rakovinu Siniša Mihajlovič a Gianluca Vialli, dva padesátníci a legendy Sampdorie Janov, bývalý reprezentant Dino Baggio se ozval: „Mám strach, podezřelých úmrtí je nějak moc. Neříkám, že jsme v naší éře dopovali, všemi kontrolami jsem prošel, ale brali jsme jiné přípravky než dnes. Nikdo neví, jestli si s nimi naše tělo poradilo.“

Florin Raducioiu, někdejší rumunský útočník, který v Itálii prostřídal čtyři kluby, si přisadil: „Nikdo nám neříkal, co přesně dostáváme. Jednou to byl nějaký růžový sirup, pak pilulky, vždycky jsme jen slyšeli, že to jsou vitaminy.“

Příběh věty, která pročistila fotbal a zničila kariéru kouče Zemana

Překvapí vás pak, že zrovna během angažmá v Itálii uvízla v dopingových sítích i slavná jména jako Guardiola, Stam nebo Davids?

Je na Pogbovi, aby před tribunálem dokázal, že se mu křivdí. A že on do kategorie těch, kteří si zadali se zakázanými preparáty, spadl omylem.

Může to znít cynicky, ale těžko popřete, že Juventusu se jeho problémy vlastně hodí. V případě, že se potvrdí, jistě nebude otálet s ukončením smlouvy: coby nejlépe placený hráč týmu je Pogba příliš drahou hračkou, zdravotní trable ho pronásledují téměř nonstop. Za čtrnáct měsíců od návratu do Itálie naskočil jen do dvanácti zápasů a odkopal nicotných 213 minut.

Edgar Davids dnes působí u nizozemské reprezentace jako asistent trenéra.

Kdysi nejdražší hráč světa působí utrápeně, vyčichle, zoufale. Určitě mu nepomohlo, že kvůli vydírání a rodinným sporům musel u soudu svědčit proti vlastnímu bratrovi Mathiasovi, což bylo vděčné sousto pro bulvár.

Teď ho čeká další vysvětlování.

A jistě o nic příjemnější.