Na startu jarní části druhé fotbalové ligy třikrát Vyškovu chyběl, musel totiž trpělivě čekat v rodné Rovníkové Guinei na své nové doklady. Rastafariánsky působící ofenzivní záložník Santiago Eneme Bocari po návratu do Česka zlepšoval v klubu nepříliš dobrou náladu i hru
„Je to mizerné, když vidíte, jak se váš tým trápí a vy mu nemůžete pomoci,“ říká už s úlevou po dvou výhrách, kterými se jeho tým zase vrátil do boje o čelo.
Po výborném konci podzimní části v dresu Vyškova vyrazil v zimní pauze pomoci své reprezentaci Rovníkové Guineje, se kterou se probojoval až na Africký šampionát, na kterém pak odehrál 26 minut.
Za tuto zkušenost ale zaplatil svými doklady.
„Problém nastal už tady. Když jsem týden před africkým šampionátem vyrazil na cestu za národním týmem, ztratil jsem svůj batoh. Měl jsem tam veškeré doklady. Když přiletíte do Rovníkové Guineje a začínáte si vyběhávat dokumenty od nuly, asi tušíte, že to zabere celkem dost času,“ vysvětluje svou absenci z kraje jara.
Byť měl od svého týmu veškerou podporu, na pas a víza si musel počkat jako každý řadový občan.
„Běhal jsem od úřadu k úřadu a vyřizoval si všechno znova. Musím říct, že v Rovníkové Guinei je opravdu hodně lidí, co čekají na nové doklady a já nemohl nijak přeskakovat, hezky jsem si musel vystát frontu. Dostalo se mi naštěstí i pomoci, pár dobrých lidí mi pomohlo, abych se stihl vrátit když už ne se začátkem jara, tak v nějaké rozumné době,“ líčí 23letý záložník.
Z africké země tedy alespoň na dálku fandil a sledoval výkony kolegů. „Když jsem čekal na potřebná povolení, sledoval jsem kluky jak jaro začali. Mrzelo mě, že nemůžu být s týmem, tušil jsem, že mi pak bude trvat se zapracovat, protože se s novými kluky nebudu ještě tolik znát, nebudu vědět, jak hrají, když jsem na druhé straně planety. Možná by se mohlo zdát, že když jsem tu nebyl, nedělal jsem si takové starosti s výsledky týmu. To bych ale rozhodně neřekl,“ rozvádí své pocity před návratem do Vyškova.
Hledání společné energie
Eneme i přes nepříjemnou zkušenost okamžitě naskočil do základní sestavy Vyškova. Byť se po návratu musel naladit na správnou notu a byl u ztraceného dvougólového vedení s Táborskem i u krušné prohry 3:5 s rezervou pražské Sparty, Vyškov v něm postupně nalézá toho, jenž má celou hru organizovat a rozdávat balony.
„Nejsem fotbalový psycholog, ale jak častěji naskakuji do pozice středového ofenzivního záložníka, cítím jako povinnost hodně komunikovat,“ přemýšlí nahlas Eneme.
Uvolni se! káže si Lotyš. Vyškovské eso za desítky milionů stále čeká na první gól |
Ten skutečně propojil do té doby nesourodý útok lotyšského reprezentanta Raimondse Krollise s rozháranou obranou.
„Bylo to o energii. Máme tu výborné fotbalisty, ale když nejste schopni přenést energii jednoho na druhé, tak to zkrátka spolu nehraje. Teď však musím říct, že ta energie vycházející z týmu je velmi dobrá a jsme schopni bojovat jako jeden muž. Sám hodně oceňuji, když mě ostatní kluci hecují, když se mnou mluví. Potřebuji to ze sebe dostat ven. Jsem záložník, musím být pojítko mezi všemi,“ dokresluje vyškovský šaman svůj vzhled i patřičnou dávkou fotbalové ezoteriky.
Enemeho jeho styl jamajského duchovního se spletenými copánky s korálky baví. „Hráč musí mít něco, co zaujme. Takže když mě lidi vidí, asi si mě zapamatují skrz vlasy, no snad ale taky pro to, jak hraji. Fanoušci jsou tu ale fantastičtí. Když vidí, že nepracujete jak máte, tak vám to dají pocítit a nemají vás rádi. Já však sklidil naposledy před domácím publikem velké ovace, takže jsem asi odvedl poctivý výkon, který fanoušci ocenili. Když cítím takovou podporu, tak mě to hodně žene,“ usmívá se před sobotní bitvou o jižní Moravu proti Zbrojovce Brno, která do vyškovského azylu v Drnovicích přijede k sobotnímu duelu od 10:15.