S velkým respektem pokukují po nejvyšší soutěži. Táborští fotbalisté po podzimu drží třetí příčku ve druhé lize, ale mezi elitu se nehrnou. K vážnému útoku musí nastat správný čas a jsou k němu třeba také adekvátní podmínky.
„Vnímáme sílu soupeřů, kteří chtějí postoupit a mají k tomu také odpovídající stadiony,“ přiznává Petr Kolář, podnikatel a většinový vlastník Táborska.
Zimu trávíte na třetím místě. Do jara se vám půjde příjemně?
Po podzimu jsme spokojení. Je to spíš nadstandard, protože jsme chtěli být do pátého místa. Ale když se podíváte na tabulku, tak je to hodně našlapané. Chvíli jsme byli i první, pak jsme párkrát ztratili. Celkově to ale je fajn, výkony se mi líbily, přístup hráčů byl výborný.
I proto v zimě neplánujete velké změny v kádru?
Jsme rádi, že jsme ho udrželi pohromadě. Skončili Sylla a Oloko, kteří se neprosadili ani do béčka. Tam byl přeřazen Javorek. Do širší přípravy šli tři dorostenci, aby nakoukli mezi dospělé. Třeba Šplíchal hrál celý podzim ČFL, teď by měl dostávat nějaké minuty i v A týmu. Zatím přišli tři noví hráči, kteří by mohli mít na základní sestavu. Trenér si je vybral. Ještě jedna posila je možná, jinak máme kádry uzavřené.
S jakým konečným místem budete spokojení?
Páté místo ještě znamená spokojenost. Od šestého do desátého místa si řekneme, že jsme prohospodařili podzim a není to žádná sláva. Třetí pozice by byla úspěch, všechno výš je super. Ale jsme nohama na zemi, protože jsou tam silné týmy, které chtějí jít nahoru – Dukla, Příbram, Brno, Vyškov nebo Opava. A všichni posilovali.
Ale minimálně účast v baráži je lákavá, ne?
Jasně. Trenér Roman Nádvorník se tam bude chtít dostat, má to za úkol. Když se to povede, bude to fajn. Když ne, svět se nezboří. Buďme realisté.
Díky svému postavení v tabulce jste museli uvést, kde byste příští rok případně hráli první ligu. Co jste zvolili?
České Budějovice. Museli jsme splnit tuto povinnost, je to logická varianta. Martin Vozábal (sportovní ředitel – pozn. red.) jednal s městem, které vlastní stadion. Zatím je to však jen teoretická záležitost.
Jak to vypadá se stavem vašeho stadionu?
Žádost o dotaci na umělé osvětlení leží na NSA (Národní sportovní agentuře – pozn. red.). Ta do konce března rozhodne, jestli ji dostaneme. Máme příslib kraje a města na spolufinancování. Podepsali jsme k tomu smlouvu o dílo, takže se pak může hned začít. Věříme, že na podzim 2024 budeme svítit.
Co když dotaci nedostanete?
Byl by to problém. Museli bychom požádat LFA (Ligovou fotbalovou asociaci – pozn. red.) o roční odklad. Pokud bychom ho dostali, měli bychom rok na získání peněz jinde.
Co plánovaná dostavba tribun?
K podání připravujeme žádost o dotaci na infrastrukturu, do které chceme zahrnout dostavbu tribun. Plánujeme dodělat kromě protilehlé tribuny i obě krajní. Na té delší by se zvýšila kapacita ze 480 na téměř 1 400 diváků. Součástí bude i zázemí.
Tím bude stadion uzavřený?
Ještě ne. Vlevo od něj vznikne menší parkoviště a ještě jedna nízká montovaná tribuna. Tím by se to uzavřelo. Je to závislé na dotaci. Když ji dostaneme, zřejmě to dokončíme v roce 2025. Když ne, budeme hledat peníze jinde a určitě se to zpozdí. Pak chceme předat celý stadion městu. Dodělali jsme také za 1,2 milionu korun nový velín, to je také podmínka pro příští sezonu.
Proč jste pozastavili převod stadionu na město a plánujete ho až po dokončení?
Je to kvůli dotacím. Na NSA může v jednom roce žádat jeden subjekt jenom jednou. Město by v tu chvíli mohlo žádat třeba o plavecký bazén, ale už ne o fotbalové tribuny. Proto je lepší žádat zvlášť a pak to městu předat. Máme společně podepsané memorandum, kde je převod majetku potvrzený.
Na pozici předsedy správní rady skončil Ondřej Dvořák. Co bylo důvodem?
Ondra je pořád akcionář. Skončil z pracovních důvodů. Působí v Praze, takže to tolik nestíhal. Ale slíbil, že se do chodu klubu znovu zapojí. Určitě není uražený nebo něco takového. Jeho pozici převzal Martin Vozábal.
Jak se vám spolupracuje s ním?
Je to profesionál, který zná fotbalové prostředí i chod klubu. Velmi respektuji jeho práci, nechám si od něj poradit. Naše spolupráce je dobrá, normální. Ale marně vysvětluji, že to není klub nás dvou, ale všech lidí v Táboře.
Často s tím bojujete?
Jo. Je jedno, jestli to řídí Petr nebo Pavel. Musí se zapojit všichni. Když to bude stát na jednom člověku, nemá to šanci na úspěch. Nikdo z toho nic nemá, akorát všichni sháníme peníze, abychom mohli fungovat. Jen ze Sparty, Slavie nebo Plzně občas vypadnou peníze za poháry, jinak z žádného klubu neplyne zisk. Vychováváme 200 dětí, ty mají dohromady 400 rodičů, všichni dělají v nějakých firmách. Tam o klubu mluví podle toho, jak se jim to líbí, nebo ne. Klub podporují na sítích, chodí na fotbal. To všechno je hodně znát. A první liga je jenom v Budějovicích, pak už jsme my.
Dynamo je však na sestup. Sledujete jeho situaci?
Mrzí mě to, ale hodnotit si to netroufám. Pan Koubek (majitel klubu – pozn. red.) to nemá jednoduché, řeší vysoké náklady. Má to trochu podobné jako já. U nás v Táboře je to v malém, on to má ve velkém. Rozhodně bych si to s ním nechtěl vyměnit. Na první ligu už musíte mít kolem sebe silného strategického partnera, nesmí to být osobní trápení. Fotbal vám musí přinášet radost, za to jste pak ochotný do klubu dát nějaké peníze. Není to kvůli egu, v našem věku už ho nepotřebujeme. Snad nedojde k tomu, že by Jihočeský kraj přišel o první ligu.
Zpátky do Tábora. Jak byste po půl roce zhodnotil sloučení s Lomem?
Úplně v pohodě. Ze začátku bylo trochu zle, že jsme zrušili tým v krajském přeboru. Vždy je někdo naštvaný, ale kluci se rozprchli po okolí. Pro klub je výborné, když máte druhou a třetí ligu. Propojili jsme soutěže, trenéři áčka chodí na béčko a obráceně. Většina hráčů z rezervy s prvním týmem i trénuje a znají se. Když pak jde někdo z áčka za béčko, tak má za zábradlím trenéra, a ČFL je navíc silná soutěž. Překvapilo mě, že rozdíl mezi divizí a ČFL je takový, to je až jiný sport.
I tak je dvanácté místo po podzimu slušné, ne?
Ztratili jsme zbytečně v úvodu pár bodů, konec byl dobrý. Ale cením si, že i ti nejlepší hráči včetně Dordiče nebo Kateřiňáka sami od sebe šli pomoci béčku. Kluci mají partu, to je pro mě taky důležité.
Už přebolelo, že jste přišel o „svůj“ Lom?
Jo, někam jsme to dotáhli, ale už to nedávalo smysl. Byli bychom konkurencí Táborsku. I když tehdy na divizi na Lom chodilo až o 200 lidí víc.
Jako většinový vlastník klubu působíte tři čtvrtě roku. Líbí se vám to?
Nikdy toho nemůžete litovat, musí vás to bavit. Problémy jsou, jako všude. Ale mám kolem sebe dobrou partu lidí. Téměř nikdo neodešel, dobře fungujeme. Je to otázka peněz. Když je máte, hrajete dobrou soutěž. A my hrajeme druhou a třetí ligu. Není to jednoduché.
Jaký je rozpočet Táborska ve srovnání s druholigovými týmy?
Podmínkami pro hráče jsme v první třetině. Chybí nám ten stadion, to je klíč. Klub má i dobré jméno, hráči k nám chtějí chodit.
Platí, že do necelých pěti let byste chtěli do první ligy?
Půjdeme krok za krokem. Kdybychom měli hotový stadion, tak by to mělo smysl. Asi bychom sehnali i silného partnera pro první ligu. Nepočítejme první pětku, ale oproti zbytku to už po připočtení nových televizních práv není takový rozdíl. Je to úsměvné, ale až to budeme mít hotové a řekneme si, že půjdeme na postup, tak to určitě nevyjde.
Co na vaše stále ještě celkem nové aktivity spojené s klubem říká manželka?
Moc se mnou na fotbal nechodí. Ona má svoje zájmy, bere to jako dobré zlo. Orientuje se, ví, co hrajeme a jak to dopadlo, ale doma to nerozebíráme. Možná zná Dordiče a další jména, která padají častěji.