Heinz: Nizozemsko? Nejlepší zápas v historii Eura. I letos věřím

Pouze k Marku Heinzovi. Odchovanec Sigmy, typický světlými vlasy, si prvním dotekem přehodí míč z pravé nohy na silnější levou a nártem zamíří. Naprosto přesně. Míč plachtí za háčky u tyče a stadion v portugalském Aveiru se otřásá.

Český výběr vyhrává úvodní zápas na šampionátu a začíná jízdu, která skončí až bronzovou medailí. První fotbalovou plackou po osmi letech a na dlouhou dobu poslední.

Po cestě Češi ještě přehráli v památném utkání Nizozemsko 3:2. „Doteď slýchávám, že to byl nejlepší zápas Eura. Nejenom toho v Portugalsku, ale celkově v historii,“ vzpomíná útočník Marek Heinz.

A dnes na stejného soka narazí český reprezentační výběr znovu. Od zmíněného roku 2004 to bude první vzájemná konfrontace na velkém turnaji.

Otočka z 0:2. Největší zápas v reprezentačním dresu?
Nevím, jestli největší, ale kdo zápas viděl, tak mi dá za pravdu, že to byl skutečně parádní zápas. Alespoň já jsem to tak vnímal. Takových zápasů není moc, kór na té nejvyšší úrovni.

Navíc se zvučným soupeřem.
Nizozemci byli jeden z favoritů turnaje. My s nimi prohrávali hned ze začátku 0:2. A nakonec jsme vyhráli. Bylo to úžasné představení z obou stran. Kdyby ten zápas skončil 6:6, nikdo by se nemohl divit. Hrálo se nahoru dolů.

Co tenkrát rozhodlo?
To, že jsme dali o jeden gól víc než oni. A samozřejmě taky vyloučení Johnnyho Heitingy. Oslabil svůj tým, byť to byla dost přísná druhá žlutá karta.

Jak to?
Heitinga upřímně Pavla Nedvěda moc nepotáhl, za mě to bylo dost sporné. To oslabení bylo ale klíčové.

O sedmnáct let později. Znovu Euro, znovu Česko versus Nizozemsko a i tentokrát půjde o hodně. Jak to vidíte vy?
Pade na pade. Letošní mistrovství je zvláštní a nevyzpytatelné. Určitě je dobře, že se hraje v Budapešti, kde nejsou pandemická omezení, takže stadion bude plný a to hráče požene. Nejenom fanoušci Česka dodají klukům energii a motivaci, ale i atmosféra sama o sobě.

Zvláštní kvůli cestování?
Přesně tak. Přijde mi to jako kvalifikace. Ne jako hlavní turnaj, kam se tým probojoval. Šampionát by podle mě měl být na jednom místě, aby všechny mančafty měly stejné podmínky.

Mezi vaším eurovým zápasem s Nizozemskem a tím dnešním Česko odehrálo s tímto soupeřem ještě čtyři kvalifikační zápasy a bilance je vyrovnaná 2:2. Máte vy nějaký recept na nizozemský fotbal?
Viděl jsem hrát Nizozemce proti Severní Makedonii a byli velmi dobří a nebezpeční. Byť Makedonci nemusí vzbuzovat fotbalový respekt, jsou kvalitním mančaftem. Musíme se vyvarovat chyb vzadu. Nizozemci mají vepředu neskutečnou sílu a nabídnutou příležitostí málokdy pohrdnou.

A věříte v postup?
Mám trošku obavy, ale co bych to byl za Čecha, kdybych nevěřil? Klukům fandím a věřím, že to zvládnou. Snad se jim zápas vyvede. Určitě mají šanci na úspěch.

Vy jste kromě zápasu s Lotyšskem skóroval i proti Německu. Který gól vás těšil víc?
Asi ten proti Lotyšům. Vyhráli jsme 2:1 a ty tři body byly důležité. I na gól proti Německu vzpomínám rád. Hrál jsem v základu a užíval jsem si to, ale v tom zápase jsme měli postup už jistý a body nebyly tak důležité jako v prvním zápase.

Na výstavní přímák nedosáhl ani slavný Oliver Kahn a Němci se s turnajem rozloučili.
Němci na každý turnaj přijíždí jako favorité, tenkrát to nebylo jinak. Vždy se na vrchol sezony dokázali připravit, ale podívejte se letos. Deset minut je dělilo od toho, aby vůbec nepostoupili ze skupiny.

Zkuste na šampionát v Portugalsku zavzpomínat.
To ani nejde popsat. Když jsme jeli ráno na trénink, tak se seběhly babičky z vesnice a mávaly na nás. Na tréninku jsme pravidelně trénovali před plnými tribunami. To fotbalové prostředí bylo skvělé. Stejně tak i parta. Neustále jsme cítili podporu lidí, užívali jsme si to do smolného semifinále.

Takže třetí místo je zklamání?
Kdyby nám někdo řekl před turnajem, že uhrajeme třetí místo, tak si klepu na čelo. Ale nikdo neletí na turnaj s tím, že mu stačí čtvrtfinále. Vždy tam letíte uspět. My jsme otočili zápas s Německem i Nizozemskem. Sebevědomí nám rostlo, věřili jsme si. Určitě mě mrzí, že jsme vypadli z Řeckem, které hrálo antifotbal. Nakonec celý turnaj vyhrálo. Hořká pilulka.

Fanoušci dnes porovnávají trenéra Karla Brücknera a Jaroslava Šilhavého. Oba jsou známí svojí konzervativností a neradi hráče točí. Váš názor?
Já do toho nevidím. Trenér Šilhavý má svoji filozofii a zkrátka nechce měnit něco, co funguje. Samozřejmě, když má tým jasný postup, tak dopřát odpočinek některým hráčům není na škodu. Na druhou stranu může hrát pouze jedenáct hráčů a trenér vždy vybere to nejlepší.