Pokud si lidé stěžují na šéfy, tak nejčastěji anonymně za jejich zády. A pak to sviští... Mnohým vadí, že se o ně šéfové zajímají až příliš. Do všeho šťourají, pořád se na něco vyptávají. Jiní pracovníci si zase stěžují, že na ně vedoucí nemají nikdy dost času. Nejlepší je „buzerace tak akorát“. Co to znamená? Aby je šéf nezahrnoval zbytečnostmi a věděl včas, co přesně chce.
Přidělávají nám práci
Zaměstnanec nesnáší, když mu šéf oznámí, že pracoval zbytečně a musí začít znovu (za týž plat). Někteří nadřízení mívají opravdu problém s určováním priorit. „Nebo je stanovují, ale ne konkrétně. Takže ve firmě se ví, co je třeba dělat, ale co konkrétně úkoly obnášejí a kdo je provede a zkontroluje, to se již neurčí,“ říká lektorka manažerských dovedností Halka Baláčková. Na pracovišti tak vzniká chaos.
Lidi také často štve, že na ně nikdo z vedení nemá čas, a to ani ve chvílích, kdy je to nejvíce zapotřebí. S rozhodnutím se otálí a ve vzniklém presu pak nadřízení spoléhají, že řešení najdou zaměstnanci. Ti na to mají nakonec ještě méně času.
Ne vždy mají zaměstnanci hodně práce kvůli šéfům. „Myslím, že je štveme tím, že po nich občas požadujeme informace a údaje, jejichž shromažďování nám ukládá zákon nebo různé předpisy a potřeby byznysu. Aoni musí touto - podle jejich názoru zbytečnou - agendou trávit svůj čas,“ říká Eva Hejlová ze společnosti Eurotel.
Málo nás platí
Nic pracovníky nenaštve tolik, jako když se jim sáhne na peníze. Na druhou stranu šéfové, kteří jsou zároveň majiteli firmy, mívají pocit, že se výší platu a odměn zaměstnancům nikdy nezavděčí.
Někteří zaměstnanci (zvlášť nesoutěživé typy) nelibě nesou, když se šéf rozhodne vymyslet kritéria hodnocení. Kdo dělá víc, dostane víc, a naopak. „Součástí mé práce je motivovat zaměstnance k lepším výsledkům. Ale na druhé straně také musím stanovovat podmínky, podle kterých se jejich výkonnost vyhodnocuje. Tohle však ode mne zaměstnanci neslyší rádi a já v jejich pohledech vždy cítím rozladěnost,“ popisuje svou zkušenost Jana Rohelová, ředitelka pro lidské zdroje společnosti Mediatel.
Jsou arogantní...
Čím šéfové své zaměstnance ještě štvou? Průzkum NFO AISA mezi 502 lidmi ve věku od 15 do 69 let zjistil, že váhavostí (11 % dotázaných), nervozitou a nadřazeností (20 %). „Stačí, aby byl šéf zaměřený na výsledky a čistě racionální, neosobní typ. A už si o jeho namyšlenosti všichni špitají,“ míní personalistka Lenka Strouhalová. Zatímco si zaměstnanec stěžuje na šéfovu aroganci, ten může být prostě jen zaneprázdněný nebo zamyšlený. „O aroganci šéfa se dá mluvit, když se skutečně velmi neomaleně a bezdůvodně začne do zaměstnanců navážet,“ říká personalistka.
Úplně by podle průzkumu svého šéfa odepsalo 11 procent lidí. Nejméně kritičtí jsou ke svým nadřízeným vysokoškoláci. Téměř tři čtvrtiny z nich uznávají, že jejich šéf je člověk na svém místě. Bez ohledu na vzdělání se na ně podle průzkumu takto dívá polovina Čechů.
Co vás mrzí na šéfovi?
Nezajímáme ho 41 %
Umí jen rozkazovat 3 %
Stále něco kritizuje 9 %
Není dobrý odborník 47 %
Zdroj: jobdnes.cz
Anketa mezi šéfy: Naštvali jste někdy zaměstnance?
Určitě ano. Ale nikdy to naštvání netrvalo dlouho!
Soňa Křítková, vedoucí oddělení komunikace ČEZ
Třeba když jsme začali vybírat stokorunu za minutu zpoždění na poradu. Peníze pak dáváme na dobročinné účely. Rekordmanem je jeden kolega, který přispěl šesti tisíci korun. Ale jinak se snažím zaměstnance motivovat jinak než perzekucí.
Jan Červinka, ředitel společnosti Adastra Corporation
Například jednotný termín letní dovolené nebyl vnímán s nadšením. Ale na to, čím já štvu zaměstnance, byste se měla raději zeptat jich...
Dalibor Dědek, šéf Jablotronu
Tak to by bylo lépe se zeptat těch zaměstnanců. Já doufám, že toho tolik není. Chování, které zaměstnance a priori „neštve“, chápu jako svůj osobní příspěvek k tvorbě příjemné atmosféry v práci.
Daniel Mareš, generální ředitel DPD CZ