KOMENTÁŘ: Sendvičová generace je v obležení povinností. Jak z toho ven

„Denně lítám sem a tam a snažím se zvládnout všechny své povinnosti. Z práce běžím rychle domů vyvenčit psa, vyzvednout jedno dítě ze školky, odvést další dvě na kroužky a k tomu musím řešit stavbu domu a pravidelně jezdit na Moravu k rodičům. Často se cítím jako na kolotoči, který se nikdy nezastaví. Je to emocionálně i fyzicky vyčerpávající. Těžko nacházím čas pro sebe a manželku. Mám pocit, že jsem stále na cestách a někam spěchám,“ říká třiačtyřicetiletý Petr.

Z našich průzkumů vyplývá, že právě rodinní příslušníci v České republice zastávají více než 80 procent péče o seniory. Dlouhodobý stres z neustálého kombinování pracovních a rodinných povinností u nich pak často vede k přepracování, snížení výkonnosti, a v některých případech i k syndromu vyhoření nebo úplnému odchodu z práce. Kvůli finanční zátěži spojené s péčí o blízké navíc zhruba 80 procent pečujících domácností obtížně vychází s měsíčními příjmy.

Pomoci může zaměstnavatel

Pečující mnohdy vnímají svoji roli jako nutnost a o své situaci neinformují kolegy ani nadřízené. Právě zaměstnavatel však v podpoře sendvičové generace hraje důležitou roli. Flexibilní pracovní dohody, jako jsou zkrácené úvazky a práce z domu, jsou zásadní pro udržení duševní a fyzické pohody zaměstnanců.

Některé firmy jdou již příkladem a snaží se své zaměstnance, kteří musejí zároveň pečovat o své blízké, podporovat. Například BNP Paribas Personal Finance poskytuje pracovníkům pomoc s administrativou, jakou je komunikace se státem například při žádání o příspěvky či zdravotní sestru. Oui Care zase zřídila na pracovištích stanice pro telemedicínu, aby mohli zaměstnanci dbát o své zdraví i během časové vytíženosti.

Konkrétní opatření k podpoře sendvičové generace by měla rovněž zavést i vláda. Změny v zákoníku práce, které by umožnily flexibilnější pracovní dohody, by poskytly lepší podporu pečujícím a zajistily uznání péče o seniory a jiné závislé osoby jako integrovanou část sociálních služeb.

Je tedy načase, aby společnost a zaměstnavatelé přehodnotili svůj přístup a uznali, že současný model pracovního prostředí a sociální podpory je zastaralý a nedostačující. Musíme přijmout, že tato situace není okrajový jev, ale pro stále více Husákových dětí se stává realitou, kterou je potřeba co nejdříve vyřešit. Pro ty, kteří se ocitají v náročné situaci již teď, je klíčové, aby neváhali říct si o pomoc.