Rozjetý hypoteční trh zastavily koncem roku dvě malé stopky: říjnové doporučení ČNB k omezení 100% hypoték, které banky plně vyslyšely, a prosincový zákon o spotřebitelském úvěru z dílny Evropské unie. Změny zatím postihly primárně banky a zprostředkovatele.
Srovnávač hypoték na trhu |
Jenže od 1. dubna začne platit druhá vlna doporučení, která přinášejí omezení i u 95% LTV (výše zástavy nemovitosti) hypoték. V praxi to bude také znamenat, že si od banky půjčíte nanejvýš 90% hypotéku, a i ty budou okrájeny. Banky totiž budou moci poskytovat 80 až 90% hypotéky jen do 15 % objemu všech svých hypotéčních úvěrů.
Dubnové doporučení ČNB bude mít, oproti tomu říjnovému, velký vliv na trh, protože se výrazně omezí nebo zdraží poskytování hypoték nad 80 % LTV. A banky mají poměrně velké množství hypoték právě nad touto hranicí -odhadem je to 40 až 50 % všech úvěrů na bydlení.
„Česká národní banka by měla důvěřovat riskařům v bankách, kteří by bonitního klienta mohli pustit i ke 100% hypotéce,“ říká hypotéční analytička Lucie Drásalová. |
Banky mají několik možností, jak novou situaci regulovat:
Metodická úprava: méně vysokých hypoték
Banky pozastaví financování „vysokých“ LTV, například na 85%, 80%. Některé banky toto opatření již v minulých měsících udělaly. Pro klienta to znamená mít při pořizování vlastního bydlení vyšší vlastní hotovost.
Cenová úprava: hypotéky zdraží
Banky budou muset „vysoké“ LTV zdražit. Lze předpokládat, že se zdražení dotkne hypoték již od 80% LTV. Lidé budou muset mít nejen větší hotovost, ale zaplatí i více na úrocích. Očekáváme nárůst o cca 0,3 procentní body.
Přísnější posouzení bonity: hypotéka jen pro bohaté
U lidí, kteří si budou brát vyšší LTV, bude banka vyžadovat vyšší příjem.
Tato doporučení a zároveň nově připravovaný zákon o ČNB jsou velkým zásahem do hypotečního trhu a fungování bank, tedy soukromých podnikatelských subjektů. Platí, že české bankovnictví a vůbec posuzování úvěruschopnosti paří celosvětově k nejbezpečnějším a nejpřísnějším. A to je i jeden z důvodů, proč Českou republiku minuly hypotéční či nemovitostní krize v minulosti.
V bankách pracují schopní riskaři, kteří mají zodpovědnost za kvalitu portfolia a dokážou dobře posoudit, co je ještě bezpečná hypotéka nebo kdo je bezpečný klient. Umí předvídat, kolik schválených úvěrů má potenciál spadnout do defaltu (neschopnost splácet), jaké případné odpisy by banku čekaly a podobně.
Banky používají mnoho metodických a cenových nástrojů, scoring, dozajištění, které jim pomáhají rizikovost portfolia korigovat. Stejně tak mají banky svoje akcionáře, a ty zajímá nejen zisk, ale i to, jak rizikové portfolio banka má a v jaké míře hrozí nárůst defaultních úvěru a jak moc se to může podepsat na odpisech.
Bydlení ve svém, ať to stojí, co to stojí
Problém je v tom, že pokud člověk vysněnou nemovitost chce, tak si ji pořídí bez ohledu na to, jestli tady nějaké doporučení ČNB je, nebo není. Rozdíl je ale v tom, jestli si ji pořídí bezpečně nebo bude kvůli různým omezením hledat jiné cesty například v mnohem nebezpečnější mimobankovní sféře a zvýší tím riziko své platební schopnosti, protože úroky budou vyšší. Doložit 24 % z vlastních zdrojů (20 % kupní cena + 4 % daň z nabytí nemovité věci) nebude pro mnoho klientů reálné.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Partners |
Dofinancování hypotéky jiným úvěrem může být pro lidi logickou, i když dražší cestou. Otázka je, o jaké dofinancování půjde. Řádný úvěr ze stavebního spoření je výrazně menší zlo, než když se člověk rozhodne dofinancovávat svůj záměr nebankovním úvěrem za 20% RPSN.
Plošnost nařízení nemá smysl ani ve chvíli, kdy si žadatel chce vzít vysoké LTV proto, že si chce nechat rezervu nebo své peníze dál zhodnocuje. Má peníze uložené například v cenných papírech. Takový člověk má úplně jinou rizikovost pro banku, než ten, který nemá žádnou hotovost, byť si oba dva chtějí půjčit 90% LTV. A v tom by ČNB měla důvěřovat riskařům v bankách, kteří by bonitního klienta mohli pustit i ke 100% hypotéce.