„Strašně to letí. Nedávno na mě někde vypadlo video z finále 2004, tak jsem zavzpomínal,“ usmívá se dobře naladěný Balaštík, který dnes pracuje v hokejové agentuře Aleše Volka. A sype ze zebe jednu vzpomínku za druhou.
Který ze zlatých roků byl pro vás větší zážitek?
První titul byl pro mě nejvíc. Zlín vyhrál historicky poprvé a ve městě byla neuvěřitelná euforie. Na stadionu vzniklo žluté peklo, jak se tomu tehdy říkalo, kostel a radnice ověšené žlutou barvou, každý se bavil jen o hokeji. Cítili jsme obrovskou podporu.
Já byl přemotivovaný a v domácím zápase s Třincem jsem poslal soupeřova obránce hlavou na mantinel. Dostal jsem pět minut a do konce utkání, Lojza Hadamczik na mě řval, co si to jako mladý zobák dovoluju.