Už minulý týden médiím sdělil, že aktivnímu kariéru na 99 procent skutečně brzy ukončí, definitivně odchod do hráčského důchodu však neoznámil.
„Existuje hrozně moc klíčových elementů pro to, abych se vrátil, šance je tak opravdu malá. Ale jestli se dostanu do fáze, že začnu trénovat a budu fyzicky připravený, ačkoliv nevím, co mi řekne hlava, rád bych to aspoň zkusil. Motivací je můj syn, který začal hokej žrát. Ale opravdu tomu dávám minimální šanci,“ řekl v úterý po tiskové konferenci.
Třeba by do vás soupeři tolik nešli.
To si myslím absolutní opak. Hráči v extralize k sobě mají daleko menší respekt než v NHL. Častá naražení na hrazení, údery na hlavu. V zámoří hráči rozumí daleko víc tomu, co se jak může. Doufejme, že se hokej v Česku bude ubírat stejným směrem, ale máme k tomu ještě hodně práce před sebou.
Loučení s hokejem, nebo ne? Oficiálně ještě nekončím, vzkázal Voráček |
Co byste dělal, kdyby už návrat nevyšel?
Dobrá otázka. Zkoušel jsem trenéřinu, ta mě bavila, ale zabere hrozně moc času a já nerad dělám věci na půl plynu. Od příští sezony určitě nebudu součástí žádného trenérského týmu. Uvidíme, co se stane třeba za čtyři, pět let. Trenéřina potřebuje čas a ten já zatím nemám.
Takže na Kladně pokračovat nebudete?
Na Kladně končím. Jsem rád, že jsme se zachránili, ale je načase koukat víc dopředu a dělat nějakou dobu něco jiného.
Jakub Voráček jako asistent trenéra na lavičce kladenských hokejistů
Třeba ambasadora pro hokejové Winter Classic na Letné.
Dělám ho spolu s Patrikem Eliášem a Slavomírem Lenerem, sháníme hráče na zápas legend. Bude to výborná akce. Sám jsem zažil tři utkání pod širým nebem, je to úplně něco jiného než hrát v klasické aréně. Hodně záleží na počasí, nám jednou pršelo, to bylo nepříjemné. Ale na druhou stranu pokaždé šlo o skvělý zážitek, obzvlášť když se podaří vyhrát.
Lákáte hráče z Philadelphie?
V devadesátých letech měli Flyers skvělou lajnu, říkalo se jí legie zkázy (John LeClair, Eric Lindros a Mikael Renberg). Doufejme, že její příjezd dotáhneme do zdárného konce. Jmen máme hodně, musíme to sladit s Patrikem a Slávou počtově.
Hokej pod širým nebem v Praze. V prosinci se na Letné představí nejen Sparta |
Říkal jste tedy i například legendárnímu Ericu Lindrosovi, ať dorazí?
Musím se ho samozřejmě zeptat, nenakážu mu to. Praha láká stejně jako před devíti lety. Bývalí hráči se pořád udržují v dobré kondici, zápas odehrát zvládnou. Pokud budou moct, přijedou. Čím víc takových jmen přijede, tím lepší to pro fanoušky bude. Jsem rád, že jsem s podobnými jmény během kariéry navázal kontakt a teď se je nebojím oslovit.
Ještě někoho jste kontaktoval?
Třeba Scotta Hartnella nebo Waynea Simmondse. Oba už ukončili kariéru. Taky se moc těší, odehráli jsme spolu hodně zápasů. S Waynem jsme byli spolubydlící, máme specifický vztah. Rád se s nimi uvidím.
Co je pro hokejisty ze zámoří na Praze nejzajímavější?
Lákadel má spousta. Asi víme, o čem mluvím. Pivo na Staromáku! Praha bude mít před Vánocemi svoje kouzlo. Já ho teda nikdy moc nezažil, teď si to tady užívám trochu víc.
Další bizarní konec? Voráček připomněl podivná loučení nejlepších hokejistů |
Čím třeba?
Hodně koukám na fotbal. Můj syn se teď zbláznil do Sparty. Nevím, kde se stala chyba. (smích) V evropských pohárech fandím všem českým týmům, jinak jsem byl odmala víc slávista než sparťan, ale ne takový ten zarytý, co se se sparťany nemůže bavit. Jsem rád, že fotbal i hokej jako sport rostou a chodí na ně spoustu fanoušků.
Navštěvujete zápasy i osobně?
Byl jsem na Spartě proti Liverpoolu, Slavii s AC Milán, taky na Leverkusenu proti Brémám. Synovi se začínají sporty líbit, proto mě motivuje k návratu. Viděl mě sice hrát v Columbusu, ale to ještě neměl rozum. Chci, aby mě někdy viděl na ledě, byť šance je opravdu malá.