Takové emoce zkrátka neomrzí, navíc letošní vyřazovací boje byly pro Slezany obzvláště bohaté na vypjaté momenty. Zvraty, sedmé zápasy, zranění opor. „Co jsme letos dokázali, se zapíše do historie. Jakým způsobem jsme prošli play off…,“ hlásil Růžička. „Brutální pohádka.“
Opora Ocelářů, která v základní části nastřádala 62 bodů za 23 gólů a 39 asistencí, se vyřazovacími boji spíše protrápila. Pochroumané rameno limitovalo Růžičku při střelbě i v soubojích. „Trošku jsem trpěl, ale pro kluky jsem tam chtěl být a trošku jim pomoct, i když to bylo takové kostrbaté,“ přiznal.
Dechberoucí popáté! Letošního play off si važme, Třinec s rekordy vážně nenudil |
Po celou dobu na něj dohlíželi lékaři, klíčové zhodnocení situace si vyslechl před finále. „Konzultoval jsem zranění s doktorem a ten mi říkal, že už to horší být nemůže, takže jsem do toho šel. Říkal jsem, že buď odstoupím úplně, když se něco stane, nebo to dohraju,“ smál se.
V play off si nakonec připsal dvě nahrávky proti Českým Budějovicím, v semifinále se Spartou se bodově odmlčel, vynechal i úvodní dva duely bojů o titul a trefil se až v šestém zápase: z pravého kruhu propálil Willa a nasměřoval Třinec k výhře 4:1. „Mám v týmu nějakou úlohu, ale letos jsem ji nemohl plnit,“ uvedl. „Měl jsem radost hlavně kvůli klukům.“
Jako klíčový ale Růžička vyzdvihoval jiný moment. Také ze šestého duelu, jenže se Spartou. Gól Voženílka dvě desetiny sekundy před koncem zažehl v týmu speciální jiskru. „Dodalo nám to spoustu síly a energie. Začali jsme si věřit,“ prozradil.
„Byli jsme dvě desetiny od vyřazení a teď tady stojíme s pohárem. Je to neuvěřitelné.“
Lepší příklad zarputilosti Ocelářů jen těžko najdete. V play off svěřenci Zdeňka Motáka ustáli všechny duely, ve kterých jim hrozilo vyřazení. „Charakter se buduje. A ty, kteří přijdou, se něco snažíme naučit, ale většina to v sobě má. Důležité je, že kabina funguje na stejné notě.“
Třinecký šéf: Nad týmem žasnu. Zadinův výrok? To nebyl on. Štve ho liga juniorů |
Proto nepřekvapí, že právě výkony spoluhráčů třinecký útočník vychvaloval. A že si mohl vybírat!
Parádní formu ukázal obránce Adámek, který se vypracoval ve stěžejního muže defenzivy. Polášek se Šenkeříkem se z okraje sestavy posunuli k plnému vytížení, v těžkých momentech pomohli bojovníci Hrehorčák a Roman. „Kluci, kteří nahradili chybějící, do toho kopli a hráli skvěle,“ shrnul Růžička.
Speciální uznání pak směřoval ke střelci rozhodující branky Ciencialovi, který se do domovského Třince vrátil v průběhu sezony z Pardubic. Opačným směrem putoval Pánik. „Věděli jsme, že po příchodu hned zapadne,“ povídal. „Činča je místní rodák. A nakonec dal zlatý gól, asi si to nikdo nezasloužil víc.“
A tak mohli Třinečtí opět radostně zahodit helmy, hokejky i rukavice.
Na ledové ploše nechyběli Nestrašil, který v pondělí ráno absolvoval operaci v Olomouci, ani zranění obránci Jeřábek s Marinčinem.
S pohárem i přes bolavé rameno dováděl také Růžička: „Zvedl jsem ho jen díky adrenalinu, ale v noci to budu cítit.“
Úlevy si ovšem nenařídí ani během mistrovských radovánek v Třinci. „Každý titul se musí oslavit, už mám nějaký věk, ale věřím, že za to někdo zatáhne a my se přidáme,“ usmíval se.
A jasno má Růžička také o budoucností po další titulové sezoně: „Přece po tomhle nemůže člověk končit.“