RECENZE: Lara Croft nabrala životní formu, nový Tomb Raider vás pohltí

Tomb Raider z roku 2013 (naše recenze) je nejlepší ukázkou toho, jak má vypadat moderní restart kultovní značky. Nechybí v něm žádná ze zásadních ingrediencí, které z původního originálu udělaly jednu z nejsilnějších videoherních licencí vůbec, zároveň však přinesl prvky jako otevřený svět, survival, crafting a RPG vývoj postavy, bez nichž už si dnes hry snad ani neumíme představit.

Shadow of the Tomb Raider nabízí vše, proč hráči tuto sérii milují.

V jádru to zůstala stejná akční adventura kombinující divoké přestřelky s logickými hádankami, ovšem prezentovaná formou odpovídající dospělému publiku. Tomb Raider elegantně stárne se svými fanoušky a v nejnovějším dílu je to ještě patrnější než kdy dříve. Navzdory modernímu pozlátku má hra až devadesátkovou atmosféru.

Konečně výzva

Abyste si ji však naplno užili, musíte si na začátku zvolit těžkou obtížnost (viz náš samostatný článek). Jen tak ze hry dostanete více než jen dospělácký klon Uncharted bez filmových scén. Obtížnost tu totiž neurčuje jen náročnost přestřelek, ale i to, jak moc vám hra bude radit při průzkumu okolního světa a řešení hádanek.

Lara je tak nenápadná, že jí občas nevidí ani hráč.

Zjednodušeně řečeno, na tu nejjednodušší se z Tomb Raidera stává jen primitivní koridor, kterým se bez přemýšlení ženete dopředu za šipkou na mapě. Ta nejtěžší naopak nechává vše na vás a místo sledování vizuálních nápověd budete muset dělat to, co je podle mého samotnou podstatou Lařiných dobrodružství: detailně prozkoumávat okolní svět.

Budete tak sice čas od času bloudit, točit se na místě, či se dokonce vracet, ale věřte mi, že pocit z toho, že jste si cestu našli sami, za to stojí. Ano, tím že si vypnete veškerou nápovědu se občas dostanete do frustrujících situací, kdy budete skákat do neznáma nebo něco přehlédnete. Zachytí se Lara na malé římse, nebo jde jen o běžnou texturu? Někdy to prostě není jasně patrné, a tak se budete vztekat. Osobně jsem si však těch pár zákysů opravdu užil, vysokorozpočtová mainstreamová produkce přece automaticky nemusí znamenat, že při hraní musíme vypnout mozek, no ne?

Rozpadlé chrámy v lávovém poli? Originální to sice není, ale efektní ano.

Jinak je však Shadow of Tomb Raider v podstatě to samé, co minulý díl. Opět tu máme napůl otevřený svět propojený členitými koridory, přeplněnými spoustou nepovinných aktivit. Na každém kroku lze najít zakopané poklady anebo alespoň vzácné byliny či zvířata, jejichž lovením získáváte zkušenosti a suroviny. Ty se pak hodí k nákupům nového vybavení a lepších schopností, díky nimž je Lara stále silnější. Ale na rozdíl od nedávného Spider-Mana se tu nikdy nedostanete do situace, kdy byste měli všeho dostatek a nevěděli, za co utrácet dál. Naopak, neustálý pocit ohrožení a nedostatku je jedním z klíčových prvků atmosféry.

Po dobrém to nejde

Samotné souboje s nepřáteli v tomto dílu trochu ustoupily do pozadí. Což je jedině dobře, i tak je jich více než dost. Místo zběsilých přestřelek lze přitom řadu setkání s nepřáteli vyřešit pěkně potichu.

Tou nejpoužívanější zbraní je opět luk.

Většinou nemám příliš trpělivosti na dlouhé skrývání a čekání na vhodný okamžik, kdy se v rozestavení nepřátel udělá mezera, ale zdejší systém „akčního stealthu“ mi naprosto vyhovuje. I v podřepu se Lara pohybuje rychle, nepřátelé jsou pak přesně tak tupí, aby se dali snadno po jednom odlákat. 

Ani v případě, že vás některý z nich zahlédne, ještě nemusí vše skončit přestřelkou. Díky dostatku úkrytů se prostě můžete schovat znovu. Novinkou oproti minulým dílům je „batmanovské“ vytahování nepřátel do větví nebo maskování bahnem, jde však spíše o příjemné bonusy než nějaký zásadní prvek hratelnosti.

Menší zlo

Příběh přímo navazuje na události předchozích dílů.V podstatě jde o klasickou variaci na Indiana Jonese, i když se z Lary na základě dříve prožitých událostí stala poněkud komplikovanější osobnost, než bývá v žánru zvykem. Svým způsobem se z původně křehké dívky stal záporák, za kterým zůstávají dlouhé řady mrtvol nevinných lidí. Zápletka si udrží vaši pozornost po celou dobu, není však tak napínavá, abyste kvůli ní chtěli ignorovat nepovinné úkoly.

Po vzoru Uncharted si zahrajeme i za dětskou verzi oblíbené hrdinky.

Kromě hádankových kobek z minulého dílu tu tentokrát máme i klasické vedlejší questy. Ne každý, koho potkáte, vám jde hned po krku, je možné narazit i na obyčejné civilisty. Občas od nich můžete zjistit nějakou zajímavost, občas se dostanete k lepšímu vybavení. Pokud se nepoženete rovnou za nosem vydrží vám hra alespoň 20 hodin, pokud však chcete vidět vše, může to být i několikanásobně více. Nejde přitom jen o repetitivní plnění generických úkolů, banalitám typu „seberte pět podvodních kytek a sestřelte deset ptačích hnízd,“ se však bohužel zcela nevyhnete.

Lepší než nejlepší?

97 fotografií

Je Shadow of Tomb Raider nejlepší díl ve dvaadvacetileté historii značky? Těžko říct, na to jsem ve dvojce strávil až příliš mnoho času a všechny její chyby milosrdně přikryla nostalgie. Stejně tak jednoznačně nemohu říct, že by byla nová Lara lepší než playstationový Uncharted. Jeho odlehčená filmovost má totiž svoje nepopiratelné kouzlo, zatímco Tomb Raider cílí spíše na zkušené hráče.

Ale už jen fakt, že se tento díl může poměřovat s těmi nejlepšími představiteli žánru, je zárukou kvality. Majitelé předchozích dvou dílů nemají nad čím váhat, nováčkům bych přece jen radil začít od začátku. Nemusí se bát, že by jim něco uteklo, genialita Shadow of Tomb Raider jen tak nezestárne.