RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu
VIDEO: Middle-earth: Shadow of War - příběhový trailer
Pro zobrazení videa musíte mít zapnutou podporu JavaScriptuMiddle-Earth: Shadow of War
Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce:
Monolith
- Systém Nemesis dělá ze soubojů s nepřáteli osobní záležitost
- Navzdory jednoduchému ovládání jsou souboje opravdu napínavé
- Přibyla volba změny obtížnosti
- Nejde přeskočit představovačky nepřátel
- Po grafické stránce žádná sláva
- Málo změn oproti minulému dílu
Odklad o dva měsíce, oznámení nepopulárních mikrotransakcí, ohýbání kultovní Tolkienovy předlohy hip hopem a sexy kráskami. O Shadow of War jsme poslední dobou nepřinášeli zrovna pozitivní zprávy.
Jako by už nestačilo to, že v tom dělají vývojáři ze společnosti Monolith chaos a hru nepojmenovali prostě Shadow of Mordor 2.
Po zhruba dvou desítkách hodin strávených ve hře však už chápu proč. Na to, aby šlo o regulérní druhý díl, je totiž změn příliš málo. Shadow of War je úplně stejnou hrou jako Shadow of Mordor, se všemi klady zápory, co k tomu patří a kdo jej hrál, může si ušetřit čas čtením této recenze.
Jasně, máme tu nový příběh a pár drobných vylepšení, ale v jádru je to pořád to samé. Což není samozřejmě úplně na škodu. Pokud hledáte ryzí akci, v níž nejde o nic jiného než o brutální masakrování nekonečných davů nepřátel, nemůžete si vybrat lépe.
Navzdory tomu, že se „Shadows“ pokouší i o jistý přesah a používají mechanismy ze stealth her, skákaček či RPG, samotný boj hraje prim.
Z tohoto hlediska je zajímavé, že si při něm vlastně vystačíte s jediným tlačítkem pro útok. Jedno další pak slouží k blokování a jedno k uskakování, nic víc už není potřeba. Pokud jste hráli nějakého novodobého Batmana, máte celkem slušnou představu o tom, jak to vypadá.
To, že se nemusíte učit žádná složitá komba, však neznamená, že jsou souboje snadné. Nepřátel je neustále obrovská přesila, především je tu však slavný Nemesis systém, který je tím největším tahákem hry. Od minula se dočkal jen lehkého vylepšení, ale proč měnit něco tak originálního a navíc funkčního, že?
Zjednodušeně jde o to, že každý skřet má individuální osobnost, jméno, vzhled i specifické vlastnosti. V herním světě se pak chová zcela autonomně a nezávisle. Řadových nepřátel je prakticky nekonečno a padají po desítkách, pokud se jim však podaří přežít delší dobu, stanou se z nich velice nebezpeční protivníci.
Skřeti v rámci Nemesis interagují nejen ve vztahu k hráči, ale i sami mezi sebou. Uzavírají aliance, jdou si navzájem po krku a snaží se v hierarchii skřetí armády posunout co nejvýše. Ti úspěšní dále posilují a učí se nové schopnosti, ti neúspěšní zemřou a jsou nahrazeni novými dravými tvářemi.
Celý systém je pak postaven na tom, že hráčova postava nemůže definitivně zemřít. Pokud ji v boji některý ze skřetů zabije, pouze se posune herní čas o něco dopředu. Váš přemožitel díky tomu posílí a stane se ještě nebezpečnějším protivníkem, než byl dosud.
K některým skřetům si časem vybudujete osobní vztah, zvláštní směsici strachu a nenávisti. Porazit parchanta, který mě šikanoval od samotného začátku hry, mi přineslo mnohem větší uspokojení než likvidace jakéhokoli jiného předpřipraveného bosse.
Situaci ještě dále komplikuje možnost vnutit poraženým skřetím velitelům svoji vůli, takže se z nich stanou spojenci. Můžete jim poté zadávat individuální úkoly, udělat si z nich bodyguardy, nebo je nechat zápasit v aréně. Po pár hodinách hry máte na bojišti tak složitě provázanou síť vztahů, že scénáristé Ordinace v růžové zahradě mohou jen blednout závistí.
Oproti minulému dílu mají teď skřetové daleko větší variabilitu vlastností, pozitivních i negativních. Díky nim je každý souboj unikát a je potřeba se na něj individuálně připravit. Občas však náhoda zaúřaduje proti vám a vygeneruje prakticky nezasažitelné monstrum, na něž neplatí žádný z konvenčních bojových prostředků. Zatímco naposledy byla hra zhruba od poloviny příběhu až trapně jednoduchá, tady jsem musel nejtěžší obtížnost opustit už v druhém aktu. To však není výtka, ba naopak.
Nejlepší novinkou jsou pak souboje o pevnosti, kdy se na bojišti střetávají armády desítek bojovníků najednou. Nejprve si však musíte vlastní armádu sestavit, což obnáší řadu soubojů s bossy za sebou. V těchto chvílích hra definitivně rezignuje na vyprávění příběhu a stává se jen dalším „grindem“ v otevřeném světě.
Ono to tedy ve výsledku tolik nevadí, protože příběh je tu stejně jen do počtu. Banální pokračování už minule banální zápletky se sice hemží samými temnými průpovídkami, ale ve skutečnosti je to klasické „zabij všechny a na konci je boss“. Na hru s licencí Pána prstenů mi to přijde opravdu málo.
Takhle „Shadows“ působí jako klasické no name fantasy se všemi nebetyčnými klišé, které tento žánr má. Hlavní hrdina Talion sice v sobě nosí duši elfského kováře Celebrimbora, který kdysi vykoval Prsteny moci, avšak z této rozpolcenosti osobnosti scénáristé nedokážou příliš těžit.
Pojďme proto raději k pozitivním stránkám. Na každé z pěti samostatných map, které nahradily veliký otevřený svět z minulého dílu, jde najít na spousty různorodých úkolů. Budete hledat ztracené artefakty, skládat básně z elfských slov, ničit nepřátelské totemy a samozřejmě i šplhat po věžích. Co by to bylo za hru v otevřeném světě, kdyby nás autoři nenutili lézt po rozhlednách, že?
Kromě toho jsou tu i speciální výzvy, za jejichž plnění jste obodováni. Ať už jde o zabíjení nepřátel na čas, střílení z luku nebo třeba závody v sedlech divokých zvířat, vždycky je to příjemné osvěžení. Za nasbírané zkušenosti poté svoji postavu vylepšujete v několika různých oblastech, a tak se stáváte stále efektivnější mašinou na zabíjení.
Aby nebylo těch RPG prvků málo, vylepšovat budete i výbavu. Každou chvíli z někoho vypadne nový meč, zbroj či třeba luk, který je zase o něco lepší než ten stávající. Předměty mají několik úrovní vzácnosti a po vzoru Diabla jdou ještě dále vylepšovat speciálními drahokamy.
Jenže s touto vlastností se pojí i jedna kontroverzní novinka, kvůli které má hra aktuálně na Metacriticu od uživatelů hodnocení jen 33 %. Ano, mluvím o těch proklatých mikrotransakcích.
Zjednodušeně řečeno si můžete za skutečné peníze kupovat herní měnu, a tu pak dále směňovat za různé dočasné výhody. Zdůraznil bych ono slovo „můžete“, protože vás do toho nikdo nenutí. Mirian jde získat i jinými způsoby, stejně jako všechny předměty a vylepšení, které si za něj kupujete. Obsah lootboxů je náhodný a neobsahují přitom nic, co byste nemohli získat i běžným hraním.
Přestože jsem musel v průběhu hry snížit obtížnost z nejtěžší na prostřední, neměl jsem pocit, že by mi případný nákup vylepšení jakkoli pomohl. To, že vydavatel cpe do ryze singleplayerové hry mikrotransakce, se mi také nelíbí, ale body za to strhávat nebudu.
Protože kromě otravné položky v menu mě nic nenutí tento systém využívat a kdo má zbytečných 100 dolarů, za které si může koupit 12000 virtuálních zlaťáků, ať si to pro mě za mě klidně dělá. Vzhledem k jednoznačně odmítavé reakci veřejnosti se nebojím, že by se z toho stal nový trend a pokud vás hra sama o sobě láká, určitě se tím nenechte znepokojit.
Daleko více mi vadí jiné věci. Že jsou nepřátelé prakticky slepí a hluší, takže je nenápadně můžete likvidovat bez většího rizika, je vlastně jedním ze stavebních kamenů hratelnosti. Horší je to s dokola se opakujícím vzorcem, který se mi okoukal už na konci minulého dílu. Je to pořád dokola: zjistit si informace o nepřátelském veliteli, vylákat ho ze skrýše a zneškodnit. Shadow of War je skvělá řežba na odreagování, není to však hra, kterou byste chtěli hrát dlouhou dobu v kuse.
Stereotyp se prostě chtě nechtě dostaví a nic na tom nemění fakt, že je každý z nepřátel trochu jiný. Když k tomu připočtu béčkový scénář a jen průměrnou grafiku, tak myslím, že napodruhé už Talionovo dobrodružství platinovat nebudu. To však nic nemění na tom, že jsem si těch cca dvacet hodin v jeho přítomnosti skvěle užil.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 136 čtenářů
IKEA otvírá pobočku v Robloxu, zaměstnancům nabízí 340 korun za hodinu
Švédská společnost IKEA chce oslovit i mladé zákazníky a tak se jim snaží přiblížit skrz populární...
Byla oblíbená, teď však 17 let starou hru zasypala negativní hodnocení
Hra Team Fortress 2 patřila dlouhé roky k oblíbencům v multiplayerovém žánru. V posledních letech...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
V novém traileru na Kingdom Come: Deliverance 2 se souloží, popíjí i lynčuje
Vrcholem páteční prezentace Summer Game Fest byl, alespoň tedy pro české publikum, nový trailer z...
{NADPIS}
{LABEL} {POPISEK}
Hráči loňského hitu soupeří, kdo se během hry vyspí s více postavami
Od vydání Baldur’s Gate 3 už uplynulo deset měsíců, do nejmenších detailů propracované RPG ovšem,...
Všichni společníci v Dragon Age budou pansexuální. Nahota je samozřejmost
Jak už je u her od Bioware zvykem, zásadní roli v chystaném pokračování série Dragon Age budou hrát...
Vybíráme vítěze a poražené z herního svátku Summer Game Fest
Ačkoli herní akce E3 skončila, hráči o svůj maraton herních oznámení nepřišli. Pojďme se podívat,...
Youtuber počítá, kolik bomb spadlo ve Falloutu či nezaměstnanost ve Skyrimu
Youtuber Any Austin ve svých videích zkoumá fungování virtuálních světů v počítačových hrách....
Nákup deskovky může být pro lidi svátek, říká správce komunity hráčů
Premium Pro jaké deskové hry si chodí rodiny s dětmi a pro jaké hardcore hráči strategických kolosů? Co...
Realita práce s dětmi: Nikdy neuhádnete, co o svém povolání říká setra Lucia
Dětská sestra a laktační poradkyně Lucia Berešová se pohybuje ve zdravotnictví již 19 let. Přestože se ke studiu střední zdravotnické školy dostala...