Už je to rok, co se na stěnách známého hradeckého hostince objevil tuší nakreslený první portrét osobnosti českých dějin. Byl to Václav Havel. Následovali další – Franz Kafka, Miloš Forman, Bohumil Hrabal, Milada Horáková, Věra Čáslavská, Voskovec s Werichem, T. G. Masaryk... Tak vznikla stálá výstava, kterou tu denně obdivují desítky hostů.
Autorem je hradecký sochař a malíř Lukáš Bezvoda. První obraz s prezidentem Havlem věnoval svému kamarádovi, provozovateli hostince Vladimíru Doležalovi. Autor tohoto textu si s nimi sedl u stolu mezi obrazy a nechal je vyprávět.
„Loni v prosinci tu měl Vláďa šedesátiny, dal jsem mu obraz Václava Havla, který byl první,“ říká Lukáš Bezvoda. Zakrátko vyhrál prezidentské volby Petr Pavel: „Tak mi Vláďa zase volal, jestli bych ho nakreslil v podobném stylu. Přes noc jsem ho načmáral a další den obraz na otvíračku hospody přivezl.“
Když Havel a Pavel, bylo jasné, že nesmí chybět ani Masaryk. A pak už to jelo. Vznikl seznam a každých 14 dní přibyl na stěnu nový přírůstek. Výsledkem je bohatá galerie osobností, kterých si v hospodě všimnete okamžitě, rozvěšeny jsou všude. „Už dříve jsem si něco podobného vyzkoušel, to když jsem tvořil obrovské choreo pro fanoušky hradeckých hokejistů, na kterém taky byla řada tváří, co tu visí kolem nás,“ líčí hradecký umělec.
Na patnáct obrazů měl také v hradecké Galerii Václava Havla. Kromě podobizen prvního českého prezidenta zobrazil slavný moment, kdy se Havel v roce 1990 setkal s The Rolling Stones.
Kníže, pěvkyně i Zmiják
Na Facebooku malíř zveřejňoval videa, jak portréty vznikají. Dostával tipy, kdo další by si podobiznu zasloužil. Každý obraz se rodil tři čtyři hodiny. „Naměřím si výšku a šířku a podle předvybrané fotky tuší kreslím,“ popisuje jednačtyřicetiletý autor. Protože zdejší hospodský má rád klobouky, řada osobností má pokrývku hlavy taky.
„Jsem hrozně rád, že jsem mohl namalovat a pověsit sem prezidenta Emila Háchu, který by si zasloužil mnohem větší rehabilitaci, než jaké se mu dostalo. Minulým režimem byl očerněn, přitom zachránil spoustu životů. Sice napsal narozeninové přání Hitlerovi, ale zachránil tím spoustu životů vězňů v lágrech. To se všechno zamlčelo. Je škoda, jak Hácha dopadl. Také mám rád portrét Soni Červené, kterou jsem měl možnost poznat osobně. Byla to milá, příjemná dáma s noblesou. Ke každému tady z těch mám nějaký vztah,“ rozhlíží se po portrétech.
Pivo z Náchoda se pije i v Nepálu, česká hospoda je místním fenoménem |
Expozice čítá už čtyřiadvacet obrazů. „Shodnu se s Lukášem, že si speciálně vážím prezidenta Háchy. Byla to neuvěřitelná a dodnes opomíjená osobnost. Jsme možná jediní v zemi, kde mají na stěně jeho podobiznu. Rád bych také připomněl nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga,“ přidává se Vladimír Doležal.
Portrét knížete a významného polistopadového politika je tu poslední, vznikl v listopadu v den jeho smrti.
„Jsou tady však i další tři portréty osob, které mám opravdu rád. Je to biskup Otčenášek a kardinálové Tomášek a Beran. Všichni tři bojovali proti komunismu nebo jím byli poznamenáni a patří mezi tradiční katolické hodnostáře, což je mi blízké. Karla Otčenáška jsem znal osobně a když se na obraz podívám, vždycky si ho připomenu,“ říká hospodský.
Pepi Bican? Prý sem chodil skoro denně
Osobně se znal rovněž s Havlem a Schwarzenbergem. „Na knížete mám vzpomínku, jak se na pivních slavnostech bránil, že nebude narážet sud, protože to neumí a nikdy to dělat nebude,“ směje se.
Autorovi výstavy se nejlépe kreslily tváře s ostrými rysy. „Pokud se bavíme čistě o obrazech, hrozně se mi libí Josef Kemr. Je to nádherný portrét, hned se mi vybaví jeho role Zmijáka ve filmu Za trnkovým keřem,“ poznamenává Doležal. „Kreslil se opravdu skvěle,“ přitakává Bezvoda.
Němci švejkovskému názvu Dárek pro Putina nerozumějí, říká jeho spoluautor |
U piva se tu o portrétech živě diskutuje běžně. „Všichni na to reagují skvěle, zvýšilo to návštěvnost. Hosté si o obrazech povídají, počítají, kolik tváří poznají a co jim kdo říká. Chtějí znát historii výstavy,“ říká hospodský. Visí tu také slavný fotbalista Josef ‚Pepi‘ Bican, který do této hospody chodil začátkem 50. let, když hrál za Hradec. „Prý tu byl skoro denně,“ usmívá se Bezvoda.
„V jiných hospodách se obvykle zmůžou jen na pár vystavených fotbalových nebo hokejových dresů. Proto jsou portréty výborným nápadem, zvlášť když jsou mezi nimi i některé osobnosti spojené právě s Hradcem. Na další by se místo ještě našlo, jsem zvědavý, kdo přibude po Karlu Schwarzenbergovi,“ říká Hradečák Petr, který na Růžek občas zajde na pivo.
„Kde jinde by se měli lidé o politice bavit“
Na zdech visí i politici. Politika podle Doležala do hospody patří: „Kde jinde by se měli lidé o politice bavit. Politika se dělá i v kostele. O politice je potřeba na veřejných místech mluvit. My si tu řekneme každý svůj názor a pijem dál.“
„Vadí mi polarizace společnosti a úpadek politické kultury,“ posteskne si autor výstavy. Právě takové projekty, jako je výstava v hospodě, by podle obou pánů měly politickou kulturu pozvedávat. Tedy pro začátek alespoň na Malém Růžku.
„Visí tu především demokraté, kterých si vážím a kteří něco udělali pro republiku,“ poznamenává Bezvoda. „A taky většina z nich nějakým způsobem bojovala proti totalitě nebo se jich negativně dotkla. Jen si to vezměte: Jan Masaryk, Bohumil Hrabal, Voskovec a Werich, Milada Horáková, Jaroslav Seifert, Alois Rašín, Soňa Červená, Karel Čapek, Miloš Forman,“ jmenuje Doležal.
Lukáš Bezvoda by tu rád viděl ještě partyzány z druhého odboje. „Nebo Josefa Luxe. Ale hospoda není nafukovací,“ posteskne si autor, který vede v Hradci kurzy kresby a malby. Jeho práce výrazně ovlivnil rakouský malíř Egon Schiele.