„Zemřel na následky tří střelných poranění. Případ policie odložila 23. února 1995, a to s odůvodněním, že se nepodařilo zjistit nic, co by vedlo k zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě nebo osobám,“ sdělila mluvčí krajského policejního ředitelství v Hradci Králové Ivana Ježková.
Nejčtenější krimipomníčky |
Popelka přijel do České republiky 18. října, tedy den před vraždou, svojí bílou dodávkou. Následující den měl schůzku v Pardubicích, kde ho svědci po 18. hodině viděli odcházet z budovy plaveckého areálu v doprovodu dvou mužů. Není vyloučeno, že jeden z nich byl vrah. S největší pravděpodobností pak všichni nasedli do bílé dodávky a přejeli na místo činu.
Okolo půl sedmé večer uklízečky v nedalekém zásilkovém obchodního domě Quelle v Březhradě uslyšely výstřely. Dvě rány zasáhly Popelku z bezprostřední blízkosti, jedna do hrudníku a druhá do hlavy. Třetí směřovala do zad, to když pachatelé oběť vyhazovali z automobilu.
Klíčem k objasnění vraždy je svědek, náhodný běžec, který popravu zřejmě viděl. Okamžitě doběhl k obchodnímu domu, vše řekl ostraze, která zavolala policii, a více se neukázal. Mezitím pachatelé odjeli. Ještě toho dne večer u obce Rabštejn na Chrudimsku byla nalezena příruční taška s doklady na jméno Jindřich Popelka.
Tělo našli ráno, dodávku za týden
Když po telefonickém oznámení policisté na odpočívadlo u Březhradu dorazili, nenašli nic podezřelého. Kriminalisté objevili tělo až druhý den ráno v nedalekém křoví.
Osmý den po vraždě našli i bílou dodávku, v níž byl Popelka zastřelen. Stála zaparkovaná na sídlišti Labská Kotlina v Hradci Králové nedaleko výpadovky na Pardubice. Byla odemčená. Policie v ní našla i krabici s chlebíčky, zabalený obraz nebo kytice růží.
I když se vražedná zbraň nikdy nenašla, balistická expertiza naznačila, že náboje byly vypáleny z bubínkového revolveru značky Nagant vyráběného na počátku 20. století v carském Rusku nebo z modelů stejné značky sovětské, případně belgické výroby.
Co bylo motivem vraždy emigranta Jindřicha Popelky, který se tři roky před smrtí přihlásil k pobytu v Plzni a pak v Rábech na Pardubicku, se už asi nikdo nedozví. Jednou z verzí, která se však neprokázala, byly rodinné neshody. Daleko pravděpodobnější ale je, že se dostal do problémů při podnikání, které nebylo úplně čisté.
„Narodil se v roce 1952, v roce 1972 emigroval do západního Německa, kde žil s manželkou. Po roce 1989 jezdili do tehdejšího Československa, kde začali obchodovat. Chovali činčily, měli firmu na hračky a Popelka byl spolumajitelem firmy Herba. Jejich obchodní aktivity směřovaly i do zahraničí,“ uvedla Ivana Ježková.
Zajímavé je, že v Německu trvalý pobyt ani občanství nikdy nezískal, protože ani nemohl. Byl tam totiž kvůli krádežím a podvodům trestán.
Popelka hrál zřejmě bílého koně
„V Rábech vlastnili dům, kde měl Popelka trvalý pobyt, a vlastnili ještě další nemovitosti a pozemky,“ uvedla Ivana Ježková k jeho majetkovým poměrům v České republice.
Na tom by ještě nebylo nic mimořádného. Za pozornost však stojí, že svým jménem údajně kryl milionové bankovní úvěry. Při vyšetřování vyšlo najevo, že zřejmě hrál úlohu bílého koně.
Z dostupných informací lze zrekonstruovat jeho často nelegální podnikání. Třeba na Slovensku založil síť fiktivních firem specializovaných na chov činčil, z nichž bylo při rozdělení federace do České republiky převedeno několik desítek milionů korun. Také v Pardubicích byl aktivní, tam měl firmu s čajem, a v Holicích si vzal vysoký úvěr, za který ručil hotelem. Je zřejmé, že se připletl do vysoké hry s vysokou cenou.