Hokej sice už dva roky nehraje, přesto ho občas ještě někdo někde pozná. Na otázku Poslouchejte, nejste vy ten hokejista? však nyní Vojtěch Němec zcela rázně odpovídá: Ne, já jsem kamioňák!
„Když jsem před dvěma lety v kabině před klukama řekl, že s hokejem končím, bál jsem se, co to se mnou udělá,“ přiznává s odstupem času osmatřicetiletý rodák z České Lípy, který hrával v Pelhřimově, Havlíčkově Brodě, Třebíči, ale také v pražské Slavii, Plzni, Mladé Boleslavi a především v brněnské Kometě. S tou slavil dokonce mistrovský titul. „Ve finále se ale ukázalo, že mi tím rozhodnutím tak trochu spadl kámen ze srdce, uvolnil jsem se,“ dodává Němec.
Vojtěch Němec
|
Platí vaše slova o úlevě i nyní, po dvou letech, kdy jste úplně mimo hokejové prostředí?
Pravdou je, že občas mě napadne, jaké by to bylo, kdyby... Ale už je pozdě, navíc když si vzpomenu na všechna ta moje zranění. Jednu nabídku jsem nicméně před letošní sezonou dostal.
Odkud?
Ozvali se mi z Techniky Brno, jestli bych si nechtěl zahrát druhou ligu. Přiznám se, že chvilku jsem to i zvažoval, ale pak jsem odmítl. Já prostě potřebuju zajistit rodinu. Těžko by mě někdo někde zaměstnal s tím, že budu dvakrát do týdne potřebovat jezdit na zápasy.
Už když jste na začátku roku 2022 oznamoval konec kariéry, mluvil jste o tom, že budete řídit kamion...
...a pořád mě to baví. I když je toho občas hodně a sem tam mě i napadne, že bych to možná mohl změnit. Jen zatím nevím jak.
Padla také věta, že byste si možná jednou rád otevřel vlastní autodopravu...
Od téhle myšlenky už jsem upustil. Je to náročné, špatně placené a nikdy nevíte, jak se vám řidiči budou k autům chovat. Takže dokud to půjde, budu jezdit.
Jak se vlastně hokejista dostane k řízení kamionu?
Odmalička jsem sledoval všechno, co jezdí. A nejraději vozidla jako náklaďáky, traktory... I kamion mi učaroval, protože je prostě velkej. Člověk má chuť ovládat něco pořádně velikého. Zvlášť, když je soutěživý jako já. Tak jsem si pak jednou udělal papíry a teď jsem za to strašně moc rád.
Vy už jste začal tak trochu jezdit v době, kdy jste ještě hrál. Pamatujete si na svoji první cestu? Byl jste nervózní?
Nervozita byla obrovská. Jel jsem trasu z Plzně do Aše a vezl jsem tehdy nějaké prázdné plasty. Dostal jsem takový starý vergl, se kterým jsem se pral. (směje se) Cesta mi tehdy trvala asi dvě a tři čtvrtě hodiny. Časem už jsem ji ale dával i za dvě.
Do zahraničí se dostanete taky?
Teď už jezdím hlavně tam. Změnil jsem totiž dopravce, jsem pod Milanem Vyžrálkem, který vozí třeba i znojemské hokejisty.
Vy řídíte i autobus?
Ne, já vozím různé zboží po celé Evropě. Hodně jsem v Belgii, v Holandsku, ale taky ve Španělsku nebo v Itálii.
Od neustálého pohybu jste vlastně přešel k profesi, u níž hlavně sedíte...
Je to tak, člověk byl celý život zvyklý se hýbat a teď jen držím volant. Však už mám deset kilo nahoře.
Navíc jste byl zvyklý mít kolem sebe spoustu spoluhráčů, kdežto teď se musíte spoléhat sám na sebe...
Na konci kariéry už na mě těch lidí kolem bylo až moc a u volantu jsem si skvěle vyčistil hlavu.
Tak to vás doma musí manželka a děti milovat, když přijedete psychicky zrelaxovaný a nic vás nerozhodí. Mám pravdu?
Naopak, moje žena říká, že od té doby, co jezdím s kamionem, jsem zvyklý na svůj klid a oni mi tudíž vadí. (směje se) Ale já myslím, že to se mnou není zase tak hrozné.
Nejhorší jsou Litevci. Oni ze zásady jezdí všude 75 kilometrů v hodině. Nevím proč. A když je náhodou potkám, tak se za nimi potáhnu a ztratím na cestě z Brna do Prahy hodinu času.
Vojtěch Němecřidič kamionu a bývalý hokejista
Ještě pořád vás dokáže na cestách něco překvapit?
Každý den! Kolikrát absolutně nechápete, čeho jsou lidi za volantem schopni. Víte, jak se to říká: Každý den mě nas... někdo jiný. (směje se)
A sám sebe byste coby řidiče zhodnotil jak?
Považuju se za toho slušného. I když už se taky občas přistihnu, že nadávám. Někdy totiž musíte myslet i za ostatní řidiče v osobácích, kteří netuší, co je to, řídit kamion. A když se pak rozhodnou nacpat se takhle zprava před vás, máte hned plné ruce práce.
Zase na druhou stranu, kamioňáci nejsou úplně svatí, spoustě řidičů vadí jejich vzájemné předjíždění. Neříkejte, že vám kamarádi a bývalí spoluhráči v tomto směru nic neřekli?
Dostával jsem od nich pořádně naloženo, ale já se jim snažil a pořád se snažím vysvětlit situaci pohledem kamioňáka. Když osobák zdržíte na cestě mezi Brnem a Prahou na deset minut, nikoho to nezabije. Zato já, když pojedu o pět kilometrů za hodinu míň, dělá mi to za den 50 kilometrů a za týden 250. To už je pro mě rozdíl, jestli se dostanu na víkend za rodinou, nebo ne. Nebo nestihnu vykládku a musím čekat do druhého dne.
Takže vás nová upozornění na D1 o zákazu předjíždění pro nákladní auta asi zrovna nenadchla, co?
Jasně že z toho nejsem nadšený. Nejde o to, že potřebuju předjíždět, ale člověk si musí uvědomit, že po silnicích jezdí taky Litevci.
Litevci? A ti s tím souvisejí jak?
No oni ze zásady jezdí všude 75 kilometrů v hodině. Nevím proč. A když je náhodou potkám, tak se za nimi potáhnu a ztratím na cestě z Brna do Prahy hodinu času. A to nemluvím o autobusu, který nás začne předjíždět, ale má omezovač, takže mezi nás se nezačlení a za sebou potáhne kolonu osobáků.
Z toho, co jste řekl, mi vychází, že prakticky nejhorší je na cestě narazit na Litevce...
(směje se) Ne, pořád platí, že nejhorší je narazit na nehodu.
Žáci mě občas poučují, jak se hraje basketbal, směje se legenda Vítečková |
A co nějaké nebezpečí spojené s vlnou migrantů v Evropě? Už se vám také chtěli tajně dostat do návěsu?
Jelikož nejezdím s plachtou, tak ke mně se tak jednoduše nedostanou. Ale pár drsných příběhů od kolegů jsem už slyšel. Například v Anglii prý byli lidi v přístavech schopni před rozjetý kamion postavit dítě, aby donutili řidiče zastavit. Dalšímu údajně házeli kameny do okna. Naštěstí to mám jen z doslechu, jsem rád, že na nic podobného jsem zatím nenarazil.
A už jste si našel oblíbenou destinaci, kam se rád vracíte?
Pár jich mám, ale nerozděluju je podle toho, jak která země vypadá nebo jaké má památky. Pro mě je důležité, jestli jsou tam rychlé nakládky a vykládky.
Takže další změna – až do nedávna jste dělil města na to, jaký tam mají zimní stadion. Nebo se snad pletu?
Je to přesně tak. (směje se)