Probojovat se do finále mistrovství světa v rybníkovém hokeji je velký úspěch. Co u vás skoro měsíc po turnaji převládá: radost z úspěchu, nebo zklamání z těsné porážky ve finále gólem půl minuty před koncem?
V ten moment nás to samozřejmě mrzelo, ale časem jsme rádi za druhé místo, že jsme se dostali tak daleko. Druhé místo je určitě úspěch.
Vaše výsledky v základní skupině byly přesvědčivé, v play off už to byl boj nejlepších 32 týmů. Jaká se při jubilejním dvacátém ročníku sešla v kanadském městečku Plaster Rock konkurence?
Naši kluci, kteří turnaj vyhráli v roce 2019, říkali, že letos byla těžší skupina. Soupeři kvalitu měli, vyhrávali jsme hlavně díky taktice.
Lukáš HortŠestadvacetiletý odchovanec náměšťského hokeje už od žáků nastupoval za Třebíč. V dresu Horácké Slavie odehrál během čtyř sezon celkem 90 zápasů v první lize, dalších 116 zápasů nasbíral ve druhé lize. |
Jaká byla? Kapitán týmu Jiří Krčál před odletem mluvil o tom, že budete opatrní vzadu a nebudete hru moc otvírat.
Taktika byla, aby jeden ze čtveřice zůstával pořád vzadu, v bráně. Naši soupeři dostávali hodně gólů, protože lítali vpředu, nikdo z nich nechytal a dostávali góly z protiútoků. Začínal jsem v bráně, ale tam jsem se celkem trápil, pak chytal Mirek Bednář, šlo mu to lépe než mně.
S Captains jste začal hrát až letos. Nahradil jste Petra Lainku, který se rozhodl pro pískání a hokej už nehraje. Museli vás spoluhráči přemlouvat?
Oslovili mě před půl rokem, řekl jsem, že si s nimi rád zahraji. Všichni se známe z Náměště, kde hrajeme krajskou ligu. V roce 2019 jsem do Kanady nemohl, protože jsem hrál hokej profesionálně za Třebíč.
Jaké je to přepnout z hladkého ledu na stadionu na hrbolatý, kde si nenahrajete o sněhový mantinel, drhne puk, nemůžete moc zvedat puky a hraje se na nízké branky bez gólmana?
Je to velký skok. V Kanadě padal sníh, byly tam místy i díry, takže to bylo někdy o kotník. Už v lednu jsme si byli zahrát turnaj ve Finsku, kde jsme vyhráli Evropský pohár, tak už to pak v Kanadě rozdíl nebyl, byli jsme jakžtakž nachystaní.
Na počátku byl silvestrovský hec, na konci titul mistrů světa z rybníku |
Ve čtvrtfinále jste vyřadili tým z Trenčína, aktuální mistry Česka a Slovenska, následně Doiron Sport Aces, čtyřnásobné kanadské vítěze mistrovství světa, ve finále jste prohráli s bratislavským týmem Frosty Shots, který byl potřetí za sebou ve finále. Který soupeř byl nejsilnější?
Finálový soupeř nebyl až tak dobrý, ale uspěl se svojí taktikou. Stoupli si před bránu, nemohli jsme je prostřelit. Trenčín ve čtvrtfinále byl podle mě lepší, museli jsme ten zápas otáčet, tehdy nám teklo do bot asi nejvíc. Žádná ořezávátka proti nám nehrála, myslím, že jeden z poražených semifinalistů hrával AHL (nižší zámořská soutěž, pozn. red.).
Jen kousek chyběl, abyste ve finále narazili na Starý pušky ze Žďáru nad Sázavou? Mohl to být pěkný vysočinský souboj.
Je to škoda, mohli jsme si to spolu ťuknout.
Se svými skoro dvěma metry výšky budíte pozornost, kam přijdete. Jak na vás koukali v Kanadě?
Když jsme přišli na zápas nebo kolem nás procházeli, všichni si mě prohlíželi. Usmívali se, snad ze mě strach nešel.
Kapitán Jiří Krčál na vás před turnajem prozradil, že jste měl hodně fanoušků ve Finsku.
Na to rád vzpomínám, po turnaji se se mnou všichni Fini chtěli fotit. (směje se)
Po návratu z Kanady jste zase musel rychle přepnout na soutěžní zápasy, pomáháte ve druhé lize Velkému Meziříčí. Neměl jste problém s tím, aby vás klub pustil pryč v době, kdy jste hráli o to, abyste se vyhnuli poslednímu místu ve skupině Východ?
Popravdě jsem jim jenom oznámil, že letíme do Finska a do Kanady. Klub s tím problém neměl, na mně to nestojí, beků mají celkem dost. Bohužel hrajeme o udržení, musíme ještě jednou porazit Hronov, v sobotu hrajeme venku druhý zápas. Je v našich silách udržet se.
Hokejem už se neživíte. Jaké máte povolání?
Pracuji na CNC soustruhu v jedné náměšťské firmě, také dělám hokejového rozhodčího.
Máte našlápnuto do nějaké vyšší soutěže?
Kluci mě přemlouvají, abych ještě hrál za Náměšť, ale mám šanci se dostat někam dál. Takže už spíš převažuje to pískání.
A co další plány Captains v rybníkovém hokeji?
Chceme opět do Finska a kluci zvažují ještě další turnaj, rádi bychom se podívali někam po Evropě.
Na šampionát jezdí hodně aktivních hráčůUž předem mluvili o své výpravě do Kanady jako o „posledním tanci.“ Starý pušky, tým tvořený převážně bývalými druholigovými žďárskými hráči, prohrál na MS v rybníkovém hokeji až v semifinále. Svůj triumf z roku 2018 tak nezopakoval. Letos startoval na pozvání organizátorů, kteří chtěli mít na jubilejním 20. ročníku co nejvíce mistrů světa. „Jeli jsme se rozloučit, byli jsme tam třikrát. V Kanadě to byl náš poslední start, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy,“ reaguje Jiří Plachý, historicky nejlepší střelec SKLH Žďár ve třetí nejvyšší soutěži a strýc hvězdy NHL Martina Nečase. „Zatím jsme ale neřešili, jestli si zahrajeme někde po Evropě, kde je víc turnajů,“ dodává. Plachý a spol. dlouho rybníkový hokej nehráli. „Každý se motáme po nějakých městských soutěžích. Letos jsem odehrál pár zápasů v Poličce, občas jdu na led s dětmi nebo žďárským áčkem, když jich bylo málo,“ prozradil, jak se v 45 letech udržuje. Podle Plachého se obsazení šampionátu v Plaster Rocku během let změnilo. „Z Česka a Slovenska tam jezdí hlavně mladí aktivní borci, kteří hrají třeba druhou ligu. To asi není to, co organizátoři chtějí, jejich původní myšlenka je někde jinde,“ míní Plachý. Mezi čtvrtfinalisty byly letos tři kanadské, tři české a dva slovenské týmy. Proti ryzím „hobíkům“ tak nastupují týmy, které předtím prošly česko-slovenskou kvalifikací. Letošní mise Starých pušek měla i motivační prvek. Hráči s sebou vzali pětici synů. „Zážitkem pro ně určitě byla návštěva dvou zápasů NHL, ale hodně jim dalo jistě i to, že si mohli zahrát s místními kluky na stadionu v Plaster Rocku a pak i na jezeře. Měli tak spoustu hodin na ledě,“ oceňuje Plachý. „Jednou nás pak mohou vzít coby staré dědky na hokej oni a postarat se o nás,“ dodává se smíchem. |